Za Karlem Poláčkem a židovskými postřehy
Karel Poláček - příliš křehký člověk
Vždycky jsem toužila se zavrtat do jeho knih a nasávat atmosféru, kterou do nich vložil. Což jsem také dělala už jako dítě, nevědomky, když mi dědeček koupil knížku "Edudant a Franzimor", pak jsem dostala pod stromeček "Bylo nás pět" a jeden přítel mi daroval malou knížku: "Ze žlutou hvězdou"... to už bylo v dospělosti a ta kniha mne vrátila k Poláčkovým knihám zpět.
Proč číst Poláčka?
Postavy Poláčkových románů jsou vlídné, stejně, jako byla vlídná jeho duše. Na tom, jaký autor je člověk, hodně záleží. Dialogy postav v jeho knihách jsou humorné, lidské, naplněné pozorností jednoho hovořícího k druhému. Pan Načeradec, hlavní postava zdařilého románu "Muži v ofsajdu" je trochu sebestředný, filozofující a přitom lidský a empatický. Hugo Hass dokázal dát jeho postavě ten charakteristický nostalgický tón. Z Poláčkových knih dýchá jemný humor, satira, ale lidské pochopení, láska a ... osamělost. To v nich najdeme postupně podle doby, v které ho čteme. Najdeme v ní i kus historie, stejně jako v souvislostech, které jsou obsaženy v jeho pohnutém životě ...
http://www.youtube.com/watch?v=Ufdw2q2dZpA
Můj zážitek na tramvajové zastávce
Ale bych to nezamluvila: koupila jsem si tedy Židovské anekdoty, protože v tom, dešti jsem nechtěla tahat takové pěkné Poláčkovy knížky s sebou, aby mi nezmokly. Byla to útlá brožovaná publikace. Dala jsem si ji do kapsy a rozevřela nad sebou deštník. Ale ta atmosféra, která mne popadla v knihkupectví, mne neopustila. Trolejbus dlouho nejel, lidi přešlapovali v kalužích a byli hodně naštvaní. Poodstoupila jsem od nich. Nechtěla jsem, aby mi to kazili, ten božský pocit, který se mne dotkl v obchodě mezi těmi knihami, a tak jsem si přehodila přes hlavu kapuci, deštník dala do igelitové tašky a otevřela tu útlou brožovanou knížku ...
Starý obchodník Taussig umírá. Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: "Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatjinku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatjinku, jsme tu všichni."
"A kdo je ve kšeftě!"
Ta krátká výstižná střela, která prolétla úmrtním pokojem, není o lakotě Židů, ale o smyslu pro zajišťování životních potřeb rodiny. Je to samozřejmě nadsazeno. Když jsem o tom přemýšlela v souvislosti s jedním článkem nazvaným "Naučte své děti hospodařit s penězmi", nějak jsem pochopila, během psaní, že mne tato střela nějak neminula, ale zaryla se mi do paměti. Je třeba vždy myslet na činnosti, které rodinu materiálně zabezpečují. A pak jsem listovala dál:
Malý Icik jde s maminkou po pláži. Náhle se vzedme obrovská vlna a chlapečka spláchne. Zoufalá matka si rve vlasy a v pláči se obrací k nebesům: "Pane světů, slituj se! Vrať mi mého prvorozeného. Do smrti Tě za to budeme velebit, z hocha bude vynikající rabín, zbytek našich úspor rozdám chudým a třikrát denně mě uvidíš v synagoze, že se i andělé budou divit té šňůře odmodlených žalmů."Dojde k zázraku. Moře se znovu vzedme, a když vlna opadne, Icik se šťastně objímá s maminkou. Náhle matka strne, zvedne oči k nebesům a požaluje: "Ale měl ještě červenou čepičku!"
A tak je to s mnohými svatosvatými sliby, které vysíláme k nebesům v době nejvyšší úzkosti a zoufalství! Jakmile dojde "k zázraku", odhlédneme od Boha a zase myslíme na naprosto obyčejné věci, které nás spojují s každodenními "štrapácemi" našeho života. Což je vyjádřeno ve ztrátě červené čepičky po zázračné záchraně lidského života. Všimněte si laskavě, že maminka ani nepoděkovala a dobrý Bůh asi mávl rukou ... však si to nech ... řekl si. Ale je v tom také víra, že Bůh stojí vždy při člověku. Vždyť uzavřeli smlouvu, ne?
Ale tahle historka mne nejvíc pobavila:
Šábesový chvalozpěv na ženu statečnou, jež je nad perly cennější, doplňuje tento rozhovor:
O šábesu odpoledne sklapne bělovlasý Rabinovič traktát Pirkej avot, rozvážně zamíchá kávu a přemítá:
"Šurele, ženo moje, vzpomínám a přemýšlím. Bylas se mnou tehdy, když nám ještě za cara kozáci plundrovali ghetto?"
"Jistě, Aharone, vždyť to jsme měli sotva před svatbou."
"A když pak ve dvacátých, víš v tom vlaku, jak se utíkalo do polí, protože Rudá jízda střílela do týla všechny bělogvardějce a Židy, tos tam byla taky ty...?"
"Aharone, muži můj, byla. Zrovna jsem kojila Icika."
A když jsme za války museli před fašistou k partyzánům do lesů, tos byla s námi?"
"Jsem židovská žena, Aharone. Vždy se svým mužem. V dobrém i ve zlém."
"A když pak za Stalina posílali Židy buď ke zdi, nebo do gulagu?"
"Nikdy jsem tě neopustila, muži můj, a nikdy tě neopustím."
"A za komunistů, když jsme byli pro všechny jen »židovský mordy«, tos byla taky se mnou?"
"Jistě, Aharonku, byla."
Aharon rozvážně usrkne kávu a pak dodá: "Tak ti nevím, Sára, nenosíš ty mi náhodou smůlu?"
V mnohých příhodách, v nichž se líčí vztahy mezi muži a ženami, se ozývá lehký cynismus, bez dramatu, bez urážek, bez despektu, jaksi v intencích přemýšlení o Bohu a jeho všemocnosti...s přídavkem trochu té jedovatosti. Ten osud, který Aharon líčí, ten není vinou Boha, ale ... člověka, v tomto případě jeho ženy. Tyto anekdoty plynou jakoby mezi řečí, od nebes k zemi, v neutuchající víře, že by to Bůh nikdy nedopustil ...
Složitost postojů k Bohu a vyrovnání se s běžným životem, ne vždycky lehkého, najdeme i v knize "Tovje vdává dcery" od Šaloma Alejchema, a tuto knihu bych doporučovala, protože odhaluje i historické souvislosti života ruských Židů v období ruské revoluce. Tento hluboký tón zaznívá, nyní vzácně, v předválečné české literatuře, která je součástí české literatury a současně i v knihách autorů, které světové literatuře nezůstali nic dlužni. Ale my máme z toho období Karla Poláčka, muže, který zemřel na samém konci II. světové války, protože nechtěl opustit milovanou ženu a šel s ní dobrovolně do vlaku smrti. A to je také kus z našeho života ...
A nyní zprávy ze současného Rychnovska. To by se Poláček divil!
http://www.youtube.com/watch?v=ZXOmoIvOa9w
http://www.youtube.com/watch?v=HPyMFZq1_4o&feature=related
Pramen:
Leonid Stolovič: Židé žertují, přeložil Jaroslav Achab Haidler, Doplněk, Brno 2001
Irena Aghová
Kam všichni odešli?
Zrovna včera, když jsem otevřela okno do mezibloku jsem si najednou uvědomila, že je tu náhle prázdno a dřív jsem to tak nevnímala. – kam všichni odešli?
Irena Aghová
Euripides. Hippolitos.
Tragédie Hippolitos se hrála v Athénách za archonátu Epaminonda, čtvrtý rok Příběh Hippolyta je spojen se jménem Faidra. Byl několikrát zpracován: 1) jako Euripidova tragedie Hippolitos v roce 428 př. n.l.; 2) Senecova tragedie
Irena Aghová
Povídka. Cesta k šípkovému keři.
Šli jsme okolo potoka. Kolem se rozprostíraly louky a pole a už z dálky voněly lesy. Drželi jsme se za ruce a nepromluvili jsme spolu už od té chvíle, co jsme ve vsi zaparkovali na parkovišti auto . Psáno v ich formě
Irena Aghová
Amnézie. Povídka je psána v ich – formě
Jak člověk zapomíná na minulost, tak se mu najednou vrací a s ní i úvaha to, co mělo nebo nemělo být
Irena Aghová
Povídka: Osamělý muž
I. „Já za to nemůžu,“ řekla drobná starší paní, když byla dotázána policistou, který byl pověřen vyšetřit smrt pana Hanáka včetně vyloupení jeho bytu druhou noc po jeho odvozu z domu.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
GLOSA: Trestání bezdětků? Má-li něco logiku, vytáhněte na to kanon
Premium Na živořící lidovce se sesypala hora kritiky za jejich návrh, aby bezdětní lidé odváděli vyšší...
Poslanci se rozhodli umožnit prodej některých lehčích drog dospělým
Dospělí si v Česku budou moci koupit lehké drogy jako HHC, kratom nebo konopí s nízkým obsahem THC,...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016