Pan ministr školství se skutečně činí a myslím, že před ním leží hodně úkolů, pokud si klade tak vysoký cíl, napravit některé nedostatky a omyly ve školství a ve výchově mladé generace. Nebude to jednoduché, protože od roku 1990 proběhlo tolik náběhů na pokusy zmodernizovat školství doprovázené různými projekty, že rozběhnuté programy, které mají své příznivce i odpůrce se těžko zastaví. Školství nabídlo mnoho studijních programů a výchovných modelů, že v současné době je spíš nebezpečí, že se mnoho lidí neuplatní na trhu práce a rodinné i státní či soukromé prostředky vynakládané na vzdělání se nezúročí. Ani naděje v seberealizaci. Jsou dvě cesty - buď budou mladí hledat možnosti, jak se uplatnit v zahraničí, kde je ovšem už tak velká konkurence, nebo volit takové směry vzdělání, které jsou v souladu s momentálním požadavkem trhu a tím budou upadat obory, které by mohly být perspektivní v budoucnosti. Napadá mne, jestli celá koncepce školství , vzdělávání a výchovy od roku 1989 nemíjela skutečné potřeby trhu a nebyla příliš idealisticky pojímána vzhledem k tvrdému dopadu reality, která ukázala brzy, zač je toho loket.
Když se zamyslíme nad vývojem školství a vychovatelství od roku 1989, najdeme dva proudy vzdělávání a výchovy dětí už od předškolního věku - tradiční a alternativní, které navázalo na modely počátku 20. století. Myšlenka po roce 1989 byla - navázat na tradice Masarykovy republiky a současně i snaha nabrat zkušenosti ze západních zemí. A tak kromě tradičního školství vzniklo alternativní školství, do kterého spadá reformní školství (Škola Montessori, Waldorfská škola, Daltonský plán, Jenská škola, Freinetova škola) a Moderní alternativy (Začít spolu, Zdravá škola, Domácí vzdělávání, Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Angažované učení). Tedy, alternativní školy jsou přednostně zaměřovány na rozvoj osobnosti již od útlého věku. Podle všech ukazatelů je o tyto alternativní školy je v ČR zájem. Jistě z nich vyšly a stále vycházejí děti se speciální výchovou k osobnímu rozvoji, k pohledu na život, vztahu k přírodě, ke společnosti, na rozdíl od tradičních škol, které jsou, alespoň podle určitého hodnocení, zaměřeny intelektualisticky. Prý nevěnují tolik pozornosti rozvoji jednotlivce po intelektuální, emotivní a volní stránce, dále se tradičním školám vyčítá nepřiměřený pracovní a životní režim, přemíra drilu a nátlaku, jednostranná autoritativní výchova založená na poslušnosti, izolace školy od života, od rodiny a od kulturních institucí. Podle svého zaměření a výchovy si každý pak volí další vzdělávání v oborech, ke kterým upínají svou pozornost a očekávají v nich i uplatnění. A co na to trh práce, na kterém se dřív nebo později tyto osobnosti objeví?
Alternativní školství jistě volí a podporují lidé, kteří mají (plným právem) odlišné představy o světě, vztazích k životu, k přírodě, k hodnotám mravním i materiálním jiné, než lidé, kteří volí tradiční hledisko na vzdělávání a volí způsob života též podle svých názorů. A jistě nejsou méně svobodomyslnými a mravnými ve svém životním přesvědčení. Rozdíl bude v postojích k základním problémům lidského života, v otázkách způsobu života, v mezilidských vztazích a náhledu na vzdělávání dalších generací a v jejich úspěšnému uplatnění v tak vyhroceném konkurenčním prostředí, jak můžeme denně pozorovat v současné hluboké krizi, způsobené nezaměstnaností i různě kvalifikovaných a do života připravovaných lidí. Ti, na vrcholu svých životních sil, těžko hledají uplatnění v oborech, které se zdály být pro budoucnost nosnými po roce 1989. Jistě mají hluboký pocit smutku ze spálených křídel. A tento stav je chmurný zvláště, pokud je veškerá aktivita vlády soustředěná na dlouhodobě neutěšený stav financí, s kterými disponují státní orgány a i soukromé společnosti, pokud jsou částečně financovány státem, starající o výchovu a vzdělávání, protože je spousta jiných problémů, které se musí řešit přednostně. Ale na trhu práce jsou aktivní dvě generace lidí, kteří mají často problém se uplatnit ve svém oboru, na který se dlouhodobě připravovali a očekávali naplnění osobní seberealizace a dosažení své představy o štěstí, o které byli připraveni neustálými krizemi nejrůznějšího charakteru a podob.
Hlubší vhled do problémů našeho školství, které se často míjí s počáteční představou a konečnou realitou musí být truchlivý zvláště v situaci, kdy krásné snění o naplnění lidských hodnot se nyní musí podřizovat „obyčejným lidským potřebám“, které byly opomíjeny pokusem o reformy a snižování dluhu minulé vlády, na což padl nenávratně velký balík veřejných prostředků (placených z kapes daňových poplatníků, kteří s nimi od počátku nesouhlasili), a které se nyní popírají jako rozumně a účelně vynaložené. Není zatím koncepčně navržen ani důstojný sociální a důchodový systém a ani systém vzdělávání a výchovy, nehledě na další a další obory, nutné k fungování státu, státních orgánů a občanů, kteří jsou neopominutelným prvkem státu – dětmi počínaje a starým člověkem konče.
Je třeba vzít v potaz, v souvislosti s úvodem tohoto rozjímání, že současní lidé mají úplně jiný náhled na své potřeby, duchovní, duševní i životní, než měli lidé před deseti lety. A tím navazuji na koncepci výchovy dětí po roce 1989, kteří jsou dnes dospělými jedinci. Jsou to lidé, vědomí si vlastního potenciálu.
Současná vláda by se měla přestat zabývat sama sebou, a pokud chce něčeho pozitivního docílit, měla by na stát hledět z co nejširšího spektra a plnit nejen běžné a hrubě zanedbané potřeby lidí, ale také naplňovat vize, kterých se nikdo nezřekl – vize svobod, které jsou garantovány ústavou a slušného života každého člověka, který je tak odhodlán žít včetně možnosti udržování životního standardu, který si plně zaslouží. A do něho patří i možnost se vzdělávat s vyhlídkou, že nakonec neskončí svůj rozlet s diplomy v kapse v pokladně nějakého supermarketu.
Poznámka: Další alternativní škola : http://blog.tomashajzler.com/clanek/svobodna-skola-sudbury-valley, kterou jsem nezmínila.
