Paní Aghová, o jednom nástroji k narovnávání bych věděl. Když už jsme na tom tak, že někdy jasná logika a srozumitelnost zákona nestačí (aby byl respektován a dodržován) a je třeba jej novelizovat kosmetickou úpravou, aby se jako něco pro narovnání udělalo, je nutné začít mluvit (ústy zákonodárců a dalších ústavních činitelů) o podhoubí, z něhož nespravedlnost často přerůstá výš a ještě výš. Tak, jako malým dětem nepatří do rukou sirky, nepatří do rukou úřadů přisvojované právo veta. Pokud bývá zabráněno průchodu spravedlnosti na samém počátku povýšeným ignorováním relevantních skutečností a argumentů, končí to často kupením dalších pochybení a selhání z důvodu falešné solidarity s chybujícími. Na počátku jsou v takových případech floskule a fráze: Nebylo shledáno pochybení. Nebylo zjištěno pochybení. Šetření neprokázalo porušení zákona. Takto a podobně je možné se vyhnout konkrétní argumentaci a, řekněme, vyložení karet na stůl. Tedy vyhnout zdůvodnění konkrétními argumenty, zjištěnými skutečnostmi. Jestliže je taková praxe běžná, měla by být ze zákona nepřípustná, a to nejen proto, že je zneužívána, ale i proto, že postrádá elementární slušnost k občanovi, kterého takto staví na pozici podřadného člověka, kterému vrchnost nemusí nic zdůvodňovat. Zatímco pan Pithart kdysi slyšel jen trávu růst, bují již banánovníky.

Dobrý podvečer, pane Herdo. To je těžká cesta a vede k diskusi o tom, co je prospěšné a neprospěšné a prověřit velmi obezřetně, co se připustilo nad zákony naší země a jak to narovnat tak, aby to už více připuštěno nebylo. Přišla doba, která změnila původní doktrínu demokracie a garanci práv v našich zákonech. Je třeba hovořit o tom, komu se svěřuje moc a jak je prosazována proti tomu, co způsobuje kolísání lidských úsudků o fundamentálních pravidlech. Nestačí o tom jen pořád mluvit, ale jsou třeba činy, o kterých se mluví a pokud nějaké návrhy schvalují lidé svou volbou, nechť volí ty, kterým důvěřuje a očekávají od nich nápravu, kde je ještě možná. Je třeba obnovit politický systém stran, protože ty mohou konat v parlamentu, senátu a v jiných orgánech státu. Je třeba provádět kontroly od parlamentu po obce a v běhu věcí narovnávat pochybení, které se mohou stát dlouhodobým problémem. Asi tak.

Napsala jste: Demokracie stojí na svobodě slova, projevu a rovnováze, kterou chápeme jako rovnost před zákonem.

Zdroj: https://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762048

Jenže ani jedno v současné době neplatí. Svoboda slova je omezena zákony a daném systému existují privilegované funkce, v nichž lidé podléhají jinému souboru zákonů.

Jinak super článek.