Také bych to sebemrskačství neviděl jako oprávněné, ač je tak módní a mnohý nedovzdělaný pseudovzdělanec si leští svoji "genialitu" haněním vlastního národa. Nebudu to nijak široce rozebírat a uvedu pouze dva příklady z doby nedávné, změna režimu v roce 1989 byla skutečně sametová, taktéž i rozvod se Slováky, nebyl jediný mrtvý, snad nepadla ani facka a naše národy jsou si bližší, než kdykoliv v minulosti. Kdo to kdy v Evropě dokázal!? Najdou se samozřejmě tací, kterým to vadí, kteří by raději volili řešení jiná, naštěstí neuspěli.

A na druhé straně tu máme bývalou Jugoslávii, nyní i Ukrajinu, kdy té krve byly a jsou potoky a ani v jedné zemi vlastně není ničemu vůbec konec, snad je zde pouze na chvíli oddechový čas, než začne další kolo, pod povrchem to ale vře dále. Ani v bývalé Jugoslávii nemohou navždy zůstat mírové síly, oddělující znesvářené strany, o zbídačeném Kosovu nemluvě, na Ukrajině se snad také podaří časem oddělit válčící strany, ale znovu opakuji, stačí jen velmi málo a jsou opět v sobě, ta vzájemná nenávist je až zničující.

Naši předkové dokázali od počátku 19. století mnohé, například vybudovali zde zdatný průmysl (rytíř Škoda, Kolben a Daněk, Laurin a Klement, Ringhoffer, Baťa a řada dalších, neméně významných podnikatelů), Národní museum i Národní divadlo také o ledačems svědčí, dalo by se uvést i mnoho dalšího, naše zbrojovky produkovaly skvělé výrobky, viz třeba Britové a lehký kulomet Bren, ani dnes na tom nejsme tak špatně.

Už nevím, kdo přesně je autorem, ale rád budu citovat: "Jsou lidé, kteří tvoří, mějme je rádi a podporujme je, jsou ale i lidé, kteří nejsou schopni ničeho pozitivního, tak jen boří, posílejme je .... kamsi do dáli!"

Mně zase článek o smrtelných hříších českého národa nepřipadá špatný. A současný stav není jen důsledkem, že dějiny neustále měníme. Ze Žižky jsme udělali lapku bez vnímání kontextu doby, adorujeme Habsburky až příliš. Kdy třeba Francouzi budou považovat Napoleona  za zločince? Asi nikdy.

Na druhé straně po nadšení ze všeho západního po r.1948 se trochu vracíme do reálu, i když u mladých nevím, nevím ...

Našla jsem si takové blbuvzdorné kukátko na české dějiny a současnost. Já v tom průběhu vidím naprostou logiku, která se odehrávala v evropském prostoru min. od 9. století. Není to jen v samotných dějinách, ale má to nejen rozlišné pohledy na budování mocenského prostoru, ale velkou roli v tom hrály i ekonomické zájmy a strategie udržení prostoru pro vývoj evropské civilizace i diplomacie. Je to však náročné přečíst dějiny, které vznikly pod redakcí pana prof. Šusty a několika profesorů, které psali komplexní analýzy. Vyšly v roce 1946 a byly zadány v první republice. O čem píše autor článku, to je takový pohled z okna, ale já takový pohled nemohu sdílet. Měli jsme i dějinách velké štěstí, že pár obětavců vykonalo obrovské dílo proto, abychom si sami sebe vážili. Myslím, že by nikoho nenapadlo, aby takové věci psal o jiném národě. Nemám ráda, když se střílí do vlastních řad.Nemá to smysl. Proč diskreditovat i slušné, poctivé a pracovité lidi a bavit se o těch, kteří se vyznačují nepěknými vlastnostmi? Takové postoje nechápu.

Skvely clanek? Urcite. A jednim dechem bychom meli rict skvela autorka, ktera sem do blogu jaksi nezapada. Ale je dobre, ze tu obcas ze sebe neco zanecha. Zustanu u prosteho dekuji.

děkuji