Když tak pročítám různé názory na současné dění, zaráží mne, kolik autorů se obrací k historii, která už minula. Dějiny jako takové se neopakují, ale mohou se opakovat některé volby řešení, které mohou být nyní zcestné nebo neúčinné. Ale současně, různé problémy se mohou přeceňovat nebo podceňovat díky chybným nebo nedostatečným vyhodnocením dění v aktuálním čase. Takže se nedovídáme, jak lidé, kteří v současnosti rozhodují, hledají a navrhují originální řešení, ale k jakým, již osvědčeným řešením z minulosti se uchylují. Je to skutečně praktické?
Žijeme jako na houpačce. Ze všech stran se na nás hrnou zprávy, a jak jsem si je vyhodnotila, tak neblahé a kladu si otázku, zda lidé, kteří je také čtou, si všímají, že přichází konečně vytoužené jaro a zda upínají mysl též na jeho prožívání, na relaxaci a přemýšlení, jak si zkvalitnit život i sami pro sebe. Jak si vyhodnocují pro sebe události, které je obklopují, čemu důvěřují a co je víc děsí, než je třeba. Jdeme se svými úvahami kupředu, nebo se stále držíme uplynulých časů se snahou je přizpůsobovat dnešku a taháme za sebou stále zavazadla, v kterých práchniví sice obsah - ale, co kdyby se to ještě někdy hodilo?
Staré teorie - avšak záplatované
Nejrůznější teorie, které se ohlašují svým - neo - svědčí o tom, že se stále vracíme do minulých dob, které se snažíme vzkřísit, a doufat, že v moderní době najdeme dost podnětů k navázání a přidání dalších poznatků, abychom je v jejich podstatě podrželi v platnosti. Vývojová teorie (darwinismus) proti biblickému učení - neodarwinismus může přinést plodnou diskusi, ale jen mezi úzkým okruhem zasvěcených lidí. Myslím, že tento problém neřeší žádný významný spor mezi věřícími a ateisty. K čemuž došel i autor článku v odkazu a přitom se s tímto učením dále operuje na nejrůznějších úrovních. Nikdo z nás laiků nepochopí, na jakých základech se nyní odvíjí věda, zaobírající se dědičností, ale za to lze nalézt hodně "poznatků", které však jako čistě vědecké nelze brát - jsou to pouze úvahy, z nichž nelze vyvozovat užitečný závěr. A můžeme hovořit o neofašismu a jiných - neo - , které se sice distancují od původních doktrín, ale v zásadě vznikají na živné půdě současných politicko - společenských a ekonomických problémů. Dá se to přirovnat k ohřívané polévce ještě z neděle. Samozřejmě, že takové vstupy do minulosti jsou krajně nežádoucí a koketérie je též krajně nevhodná, protože nejistota, obavy a strach, či vyvolávání různých zážitků burcují reakce, které však nepadají na úrodnou půdu. .
Co nás spojuje a co nás dělí
Všichni cítíme, že naši společnost neustále něco rozděluje - stačí malý podnět a roztočí se názorový kolotoč, který však nemá žádné východisko. Avšak demokratický přístup k problému je správný, pokud ovšem lidé zvládají umění naslouchat druhému a umí pochopit, o čem dotyčný hovoří. Milovníci spikleneckých teorií hledají v různých výrocích zákulisí úmyslů, které se mohou, ale také nemusí, potvrdit, ovšem to připomíná situaci, která se již odehrála, takže to může být zase tak, "jak tenkrát", A lidé, kteří ty neblahé časy pamatují, se vyděsí a vyhledávají další podobné úvahy, což zvyšuje čtenost autorům, ale také jistou hladinu neklidu ve společnosti bez užitečného efektu. Stejně s tím nic nenaděláme, myslí si lidé, a ta úvaha je spojuje.
Už dlouho přešlapujeme na jednom místě
Nyní se propírá staronový hit - pan Babiš versus pan Kalousek. Dalo se to čekat. Pro běžného občana, který prožívá spoustu problémů i díky neustále vyvolávané nejistotě ve všech směrech jeho života, je to zcela kontraproduktivní, protože očekává zcela jiné výkony, než pomluvy, osočování a neustálé náběhy na slibované změny, které však nemají valné koncovky. Místo, aby se na základě aktuální situace (a když se vysloví slovo situace, lidé už myslí a nejhorší), vytvořil projekt s určitou dobou trvání, tak se stále zabíhá do minulých nápadů (druhý důchodový pilíř má chvíli namále a chvíli nemá namále apod.), aniž by se dočkal koncepce a věděl, jak se zachovat. Totéž i s předškolní výchovou dětí, o jejíž užitečnosti mají lidé pochybnosti. Takže, od voleb se nic nezměnilo, tedy pro běžného občana. Už dlouho přešlapujeme na jednom místě!
Čechy krásné, Čechy mé - z vás se jeden pomine o))). Pro mne je ústředním klíčovým slovem - občan. K němu má vše směřovat a od něho se zpětně odrážet - práva a povinnosti, pěkně v rovnováze. Demokracie je pro dospělé, čímž nemyslím věk, ale schopnost oddělovat zrno od plev. Ty plevy bychom měli nechat minulosti a nová zrna zasít do úrodné půdy.
