Ještě vstupuji mimo téma. Dnes jsem ve svém článku zmínil naši milou výměnu názorů. Považuji za korektní Vás o tom informovat, vážená paní autorko (omlouvám se, nevím jak Vás oslovovat). Hezký večer přeji.

Milý pane Mitáčku,jmenuji se Irena. Pokud by vám to nevadilo, tak mne můžete takto oslovovat. Já Vám také přeji krásný večer a ať se daří (už bude brzy jaro, těším se na vaše blogy),

Právo je syntéza slov pravda a prospěch. Prospěch by se měl týkat společnosti jako celku.

Propustit zničeho nic lidi, kteří nemají kam jít nepřinese prospěch nikomu.

Otázka komu prospívá takto navržená amnestie je určitě na místě.

tedy, jak by řekli latiníci : Qui bono?

Amnestie je mi lhostejná. Nevím jak se té aktivní části občanů, kteří ji rozebírají dokola a dokola,  mohla dotknout. Je to snad první amnestie, se kterou se setkali, nebo jim spíše vadí kdo ji vyhlásil? Nebo snad byla nezákoná?

To jsou věci. Účelovost nebo právní cítění. Najde se člověk, nebo skupina lidí, kteří dělají cokoliv bez účelu? Jak souvisí tzv. "účelovost" s právním cítěním? Prostě dada o ničem. Slohové cvičení na téma, které se nosí, Pokud snad hledáme opravdu ty, kteří jednají bez účelu, tak je, žel bohu najdeme, mezi nevědomími. Těm je ale právní cítění nejspíš ukradené.

V každém případě se člověk rozhoduje v mezích, které má dány zákonem nebo z vlastní úvahy. Jsou různé účely - třeba ty, které sleduje právo pro naplnění práv a oprávněných zájmů, nebo ty, které neplňuje člověk z vlastních pohnutek  a uplatňuje například svou moc nad druhými.

Zde selhává základní funkčnost společnosti, kterou se nepodařilo a ani nemohlo resuscitovat, či restartovat rokem 1989. Fabriky, banky, živnosti, školství, povědomí o své odpovědnosti, právní a soudní systém, nevznikl ihned. Zde pořád narážíme na majoritní většinu, jež se chová loajálně a v očekávání že je někdo povede či vše zařídí, navíc to zasahuje základní většinu, jejíž tah je především rodina a své potřeby a tvoří základní funkční většinu společnosti, zde v rovině zabezpečení jejího chodu (služeb). 

To úplně umrtvuje regeneraci a pluralitu společnosti, je zde jedna poptávka a potřeba a kdo chce více nemá "dovolání". Jakmile se člověk vymaní z této nechtěné společenské smlouvy, naráží všude na "betonovou zeď", ať je to na úřadech, v práci, firmě ale i v rodině. Zkrátka zde lidi neumí vystoupit ze své ulity a jasně se postavit k věci, problému, stavu, neboť nemají systémem krytá záda... .

Zde je jádro problému současného stavu a plnění poptávky po vůdcích ...  Má to i další rys či jev, přestat se projektovat do společnosti a zde hledat své naplnění a pocit určité stability. Je už potřeba nechat stranou ideje od náboženství po Eugeniku a sociální a ideologické inženýrství, neboť to je slepá ulička a cesta do pekel. Je potřeba se na společnost podívat z mnohem větší perspektivy, že jde  vlastně o organizmus vzájemných interakcí jež rozvíjí procesy ve společnosti, charaktery lidí, plní evoluční procesy, procesy genetické adaptace a to že vlastně systém je celkem dobře vyvážen a má velmi dobrá nástroje k nastolení rovnováhy a nikdo vlastně nemusí znát i to, že současný stav je potřebný aby vzniklo něco budoucího, jako dříve lidská práva, v budoucnu třeba odluku od náboženství, což přinese mocný impulz duševní evoluce jedinců...

Vážím si vašich slov a také tak si to myslím. Současně musím přiznat, že to cítím i na sobě i ve své práci, i když se snažím jít někdy hlavou proti zdi. Jen bych řekla, že lidé se bojí vystoupit ze své ulity oprávněně z jejich ohledu, i když ke škodě celku. Ale možná, že je to tím manažerským přehlíživým postojem, které jen sleduje sám výsledek, ke kterému se každý snaží co nejlépe dopracovat, aby neztratil práci či důvěru a přitom s tím nesouhlasí. Ale současně by bylo dobré pochopit všechny lidi, kteří tu žijí v generacích a jejich myšlení nepředěláte, ani by to nebylo správné. Tím ovšem v žádném případě nechci nikoho klamat v ohledu, co funguje nebo nefunguje lidem ke štěstí, k získání rovnováhy, k posuzování svého stavu. Je mnoho věcí, které je spojeno s pojmem lidství a sounáležitost, ať to člověk chápe z jakékoliv strany. Děkuji Vám, rozhodně budu o Vašich slovech přemýšlet.

Výborný článek paní autorky, hlavně závěrečný odstavec a věta: A proč: protože nikdo nemyslí na lidi, na důsledky, ale na to, že udělá nějaké gesto.Je jasné, koho paní Irena myslí. A má smutnou pravdu. Po mě potopa, že pane presidenteHezký den přeji a rád dávám karmičku.

Jen že tak se chová většina lidí, dokud jim přitakáváte a jste na jejich vlně tak vás berou, jak již trochu mimo, jste podivín, nebo se o vás opřou a tlačí na vás tak to zajistěte, možná se přidáme, jen že nakonec skutek utekl... . Proč zde vlastně není funkční opozice, odbory, občanské sdružení, mezinárodní kooperace, proč se to děje i v obecních zastupitelstvích, úřadech, správní a výkonné moci ... .

Velmi dobré zamyšlení