jak vidno, tak odsácké strašení komunisty už zabírá pouze na pospíšila

S jeho výroky souhlasím, i když si nemyslím, že by on sám byl nějakým ideálním politikem. Jde o etický rozměr politiky. V ÚSTRu se hraje o to, jestli budeme politické vraždění lidí a znásilňování svobody považovat za drobná zaškobrtnutí na cestě k lepšímu světu nebo za trapně obyčejné zlo páchané na lidech. Relativizace zla je cestou k jeho posilování. Rozhovor mladého Uhla v Respektu mě vyděsil a přesvědčil o tom, že jde o víc než jen výměnu lidí..

Ano, jde o etický rozměr politiky a etiky lidí nejen v politice.

  Viděl jsem ho, Pospíšil neměl argumenty a byl s tou jeho morálkou vysloveně trapný. To mluví o morálce ta správná strana...

Zde je pořád jeden a týž fenomén a to prázdný pojem společnost. Zažíváme konec další epochy a milníku vývoje civilizace, jež začal v éře osamostatňování, nacionalismu. Přineslo to pád monarchií, kolonii,ryze mužského a ženského údělu, šlechty, duchovenstva, diktátorů a ideologií. Je to věk jakého si falešného souručenství a bratrství, jež už dávno jak si dozněl, ale pořád je zde snaha vnímat společnost jako homogenní skupinu lidí, jež je pořád potřeba vést, vychovávat ... . Na jedná straně vstupujeme do nové epochy individuální společnosti, na druhé straně končí věk sociálního a humanistického inženýrství a doba pokusů se společností. Zatím nejsme sto pochopit a oddělit falešnou identifikaci člověka, jako duchovně nadřazeného všemu, kde každý jedinec má stejný potenciál, aniž by se bral v potaz ryze přírodní a etnický, rodový faktor. Jinak řečeno nelze ke každému přistupovat stejně a mát stejné výsledky. Je potřeba uchopit tento nový pohled a potenciál, kde člověk nijak se nevyvyšuje z řádu této planety a životních forem, jen menšina má sklon k duševenství, vývoj civilizace je dán díky krizím a tvrdým ponaučením, příroda a planeta počítá s určitou "úmrtností"  při vývoji lidské evoluce druhů.

Je zde krize kdy na jedinci zatím tápou v osamostatňování a získávání své duševně svébytnosti a prostoru a kde tápe sama společnost, jež není zvyklá individuálním potřebám lidí. Je to další krok civilizace a vlastně vydělení dalšího evolučního stupně člověka a transformace lidstva, jeho prozřený rozpad ... .Už dnes se setkáváme s tím jak je zde "dušena" menšina lidí, jež mají jiné hodnoty a potřeby tzv. duševenství, většinou jež tyto aspekty nevnímá a vše převádí na svoji instinktivní sociální úroveň, jinak řečeno hmotné zabezpečení a zneužívání duševního potenciálu společnosti, jež přináší snadnější přístup ke zdrojům a požitkům ... .