Společnost a politika: O regulaci životního stylu

Článek pojednává o svobodě a regulaci životního stylu, rozvíjí otázky míry svobody a podléhání nabídkám trhu, řeší i možnost najít prostor mezi byrokratickou regulací a skutečným vkusem pro vlastní rozhodnutí. O tom je tedy řeč.

Již v dávnověkých civilizacích lidé budovali životní styl. Konečně, můžeme se přesvědčit v různých odborných i populárních publikacích, že tomu tak skutečně bylo a těšit se pohledem na kulturní výdobytky, které nám odkryla archeologie a trpěliví vědci, když se jim podařilo uchovat a zrekonstruovat staré písemné památky.  Takže, co je na tom podivného, když i v dnešní době se snažíme o nalezení optimálního životního stylu a většinou se opíráme o vlastní tradice, kterými v tomto případě míním Evropu a její země, kultury a společnosti. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, životní styl, do kterého spadá móda, stavební sloh, umělecké směry, nebo také kuchyně, která hraje důležitou roli a pochopitelně i výchova a vzdělání společnosti v těchto trendech. Takže rozlišujme zájem o životní styl – v minulosti, který můžeme většinou pochopit nepřímo, skrze prostředníky a v přítomnosti, v níž se odrážejí v minulosti zažité trendy, o nichž soudíme, že je nebylo třeba zapomínat či se z nich nepoučit.

Životní styl je byrokratickým zásahem do života  

Dnes a denně můžeme pozorovat, jak je životní styl regulován různými prostředky, a životní styl je hitem, který zasahuje do všech oblastí života jednotlivců. Podle toho se dá měřit i míra svobody v individuálním rozhodování o zdraví, o jídle a vkusu v oblékání. Není však jen o míře svobodného rozhodování člověka, ale také pochopitelně o trhu s informacemi, který předkládá nejrůznější informace o tom, co jíst, co pít, jak se oblékat, jak mít uspořádaný soukromý život, do něhož spadá i zařízení bytu a vyhodnocování, co je zdravé a co není zdravé a tento trend zasahuje do podnikání a byrokraticky zasahuje do všech oblastí společenského života. Jednou z takových důležitých oblastí, do které jsou zásahy nejcitelnější, je rodina, výchova dětí a vzdělávání. V současnosti můžeme pozorovat jednu skutečnost, která je citelná, a tou je otázka rozvoje nejrůznějších humanitních oborů, které se přímo těmito trendy zabývají a produkují mnoho absolventů, kteří ve svém oboru velmi aktivně pracují v celospolečenském měřítku. Zajímavé je, že často si odporují ve svých závěrech, což v očích konzumentů informací deklasuje důvěryhodnost.

Elektronika jako vzdělávací prostředek versus knihy  

Z posledních dnů bylo zajímavé sledovat, jak odborníci diskutují o škodlivosti či prospěchu elektroniky pro malé děti, zejména tabletu. Profesor H?schel tvrdí, že tablet v rukou dítěte není ani dobro a ni zlo, ale nemůže být náhradou za osobní pozornost a péči matky, že může hrozit návyk dítěte, který chápe tablet jako hračku a že vede k pasivitě. Někteří mohou tvrdit, že vede ke kreativitě a výslednicí je otázka, zda tablet dětem pořizovat či nepořizovat, aby nebylo něčím znevýhodněno či o něco ošizeno. Ovšem, nelze přehlédnout, že všechny podobné debaty vedou i k orientaci v podnikání na trhu, který produkuje i knihy, o kterých však není řeč. Ale může být řeč o vhodnosti jejich obsahu pro děti, dospívající a dospělé, pokud jim odpovědí na základní otázky, které klade život sám.

Co je in a co je out

Stejně jako u dětí, tak i postupně v dalších věkových skupinách se děti řídí napodobováním zvolených vzorů, které jim předvádí, co je - in. Je to další příklad regulace oblékání, obouvání, výběru jídla a pití, ale také chování a vztahu k etickým normám a úctě k životu.                

Myslím, že máme zoufale málo autorů knih pro děti, pro dospívající a mladé lidi, kteří v rozhodujících dobách života rozhodně potřebují i intelektuální oporu, nejen info z časopisů, které předvádějí „šťastné mladé lidi“ v barevných tričkách a módních kalhotách s čepicí se štítkem dozadu, držící v ruce plechovku s nějakým nápojem, stojící na kolečkových bruslích.Bezstarostnost k životu jim číší z očí. Pozoruhodné jsou i obrázky dívek a žen, které předvádí módu, rozhodně přesahující finanční možnosti rodin, ale bez níž se mohou mladé dámy cítit společensky „odvařené“. V poslední době jsem skutečně neshledala, že by měl někdo snahu nabídnout mladým lidem vkusné a typické modely z českého prostředí, po kterých není poptávka, protože trička a jiné oblečení jsou všude k mání a stačí je dovézt ze zahraničí. O tom však už málokdo uvažuje, jak tato móda omezuje rozvoj jejich osobního vkusu do budoucna, až budou chtít vypadat elegantně. A to je totéž jako problém vypadat podle vzoru a ničit si v mládí zdraví různými prostředky na hubnutí, protože nejde vlastně ani tak o zdraví, jako o to „vypadat“. Jakákoliv rozumná řeč je na překážku k vytvoření image podobné obdivovaným vzorům, s kterými se nikdo z nich nesetkal nebo nesetká, takže nemůže tušit, že ten model měl na sobě pět minut, než ho někdo vyfotil a jiný vložil na přední stránku časopisu pro mladé.

Mluví se o úpadku

Mluví se o úpadku zřejmě v souvislosti s komercionalizací všeho, co se týká životního stylu a byrokratického diktátu, který zasahuje do nejintimnějších koutů lidské osobnosti a života jako takového. Samozřejmě, že to tak může být, protože každý jedinec je nadán rozumem a vůlí a měl by se rozhodovat o sobě sám svobodně, ovšem obeznámený s trendy, z kterých si vybírá, majíc na paměti své zdraví, bezpečnost a samozřejmě i vlastní štěstí, o které má každý usilovat mírou mu danou. V současnosti je to velmi těžký úkol, protože tradiční hodnoty nepřevažují tak zásadním způsobem nad povrchními trendy, které se mění a za sebou nic nezanechávají, ale jdou dál až do absurdna, v němž se člověk jen těžko orientuje, když potřebuje řešit vážné problémy. Pozorovaný úpadek však musí být měřitelný s minulostí, kdy se předpokládalo, že jde o nějaký hmatatelný vzrůst. Jde skutečně o úpadek v kultuře, vzdělání, náhledu na zdraví, společenského chování, míry etického posuzování a práva, které je nositelem regulace? Jde o trend, který jde mimo ustálená pravidla, které řídí trh a propagování všech nejrůznějších vzorů a vytváření motivací je přijímat. Takže se můžeme jen ptát, co je normální a co na hranici či za hranicí vkusu při výběru nabídek ze všech možností, které člověk má. Mezi těmito nabídkami jsou i úvěry či jiné možnosti, jak dosáhnout kýženého cíle k sebeuspokojení.             

Závěr

Každý rozumný člověk, který uvažuje o svém životě a snaží se uspět, být šťastný a spokojený chápe, že všechno je o penězích a ekonomika rodinných financí naráží na mnoho překážek, které souvisejí i se sociálními vztahy, vzděláním a budoucím výkonem povolání. Když se mluví o tom, že mnohá manželství dlouho nevydrží, jde o skutečnost, že výchova k této samozřejmé budoucnosti není uspokojivá a že citové vztahy narážejí na materiální stránku, která nemusí být uspokojivá a lidé nemohou realizovat své představy o trendy stylu, ale musí se často velmi uskrovnit, než mají to štěstí, že dosáhnou na kýžený životní standard. Ve skutečnosti jim však chybí umění se svobodně rozhodovat o sobě, protože žijí v prostředí, které je čím dál více regulováno a to, co je v zužujícím  prostoru mezi regulací a svobodným rozhodováním je o umění vědět a znát sám sebe, své štěstí a zdravý úsudek, byť je ovlivněn tlakem, kterému se jen těžko vzdoruje. Takže, pít ráno pomerančový džus není zdravé, podle všeho, lepší je si dát čaj bez cukru, protože cukr je tichý zabiják, káva jeden týden škodí, druhý týden je prospěšná, a nekuřte mi tady prosím, to škodí zdraví, i když se připouští, že nikotin není zase tak škodlivý, spíš páchne kouř ve voňavém prostředí restaurací. O alkoholu zatím nebyla řeč, ale víme, že se z něho blbne. Snažme se najít odpověď na otázku, co je opravdový život a jak se pozná ten virtuální, do kterého jsme zaháněni. Ale není to nic nového. Však už staří Egypťané (Židé, Řekové, Římané a Parthové)...  ale to se dočtete v knihách od renomovaných autorů.