Romeo a Julie navždy s námi, nebo proti nám?
Už to tak bývá, že se lidé scházejí a rozcházejí a čas plyne, až znehybní rozbouřené city a zbude často nejasná a nejistá vzpomínka, která občas propluje hlavou a je zahnána úsměvem – však se nic nestalo. Ale ono se vždycky stane, věřte tomu. Lidé v tom uhoněném čase dokáží zahnat tak vzácný cit, který je dán jen člověku a usmívají se nad zamilovanými filmy či milostnými romány, jako že to něco staromódního, že to do naší doby nepatří, že dnes je všechno jinak, ale láska, která se v člověku zažehne je tak stejná, jako byla před stoletími a desetiletími, ten nevídaný cit, který si žádá celého člověka k sebeodevzdání, a často i velké činy, aby se láska zachovala a nikdo jiný ji nemohl přemoci, zahnat, zničit a způsobit lidem věčný žal, protože ten vždycky zůstává v srdci za zmarněnou láskou. Také se stává, že se lidé přestanou milovat, protože je zláká svět k užívání si a odcházejí za zábavami, aniž by pozorovali, jak ten velký cit pomalu ochládá a že věci, které dělali se zaujetím, dělají už automaticky, aby udrželi domácnost, popřípadě rodinu kvůli dětem a mluví jeden k druhému bez zachvění v hlase, jak jsou zvyklí mluvit s kolegy v práci, s příbuznými, se sousedy. A jednoho dne se proberou a pohlédne jeden druhému do očí. Je konec, pomyslí si, a co bude dál: Ještě se dostaví vzpomínky, ale ty se rozplynou, někdy i zabolí, ale copak je možné vrátit minulost? Zažehnané lásky – to je velká ztráta. To je neporozumění daru lásky.
Tyto myšlenky mne napadaly, když jsem byla oslovena dcerou mých přátel, zda bych ji nepomohla dát dohromady referát o veronských milencích Romeovi a Julii. Upozornila mne, že stačí jedna A4 stránka. Prý není třeba to nějak rozpatlávat, jen tak nějak napsat obsah, pár slov o Shakespearovi a co si o tom má myslet. Dívenka už gymnasium pomalu dokončovala, dělala na mne dojem, že má už všechno v paži, jak se říká mezi mladými a že se jedná o formalitu. Podotkla jsem, že žádná školní práce není formalita, a když se míní hlásit na Filosofickou fakultu, pak se musí připravit na to, že takových prací, kterým se říká seminární práce, bude přehršel. Kromě toho, klasika je klasika a spíš v té by měla mít už nyní jasno.
„Já jsem ale slyšela, že se Shakespeare inspiroval od Ovidia Nasa básní v Proměnách Pyramus a Thisbé a že se možná ten příběh s Romeem a Julií nikdy neodehrál.“
„A není to jedno? Ať to byl Ovidiův nebo Shakespearův příběh, je to příběh o lásce a ty se máš k němu vyjádřit. Který se ti víc líbil?“
Usmála se a pokrčila rozpačitě rameny.
„Já jsem to nečetla,“ přiznala se, „mně jde jen o tu seminárku.“
Pomyslela jsem si, že osvětlování tajů lásky není nyní mým úkolem, ale spíš buď jejím úkolem, nebo úkolem jejích rodičů a já jsem v podstatě cizí člověk, nepřísluší mi, abych se pletla jejím rodičům do výchovy a že byl na mne vložen přetěžký úkol, protože já sama nevím, jak bych ten velký příběh zkrátila na jednu stranu A4. Doznala jsem sama před sebou, že Romeo a Julie je velký příběh, který nebyl opomenut žádným následujícím stoletím a asi se ve škole chce stručný popis.
Zřejmě jsem se nějak odmlčela a to ji znervóznilo.
„Tak jak to napíšeme,“ řekla podrážděně. Já to musím zítra odevzdat a už je večer. To budeme psát celou noc?“
„ Tak já to za tebe psát nebudu, to by byl podvod. Nebo sis to tak představovala?“
„Jo, tak jsem si to představovala,“ řekla rázně.
„Tak to uděláme tak, že já ti dám teď text k dispozici, ty se do něho začteš a pak to napíšeme spolu, nějak to dáme dohromady:“
„Ježíšmarjá,“ zvolala, když jsem ji vyndala z knihovny útlou knížkou,“ to je tlustá kniha, to budeme týden a já kvůli vám dostanu pětku.“
V tom zazvonil telefon. Volala její matka.
„Ahoj, tak co, už to máte hotové?“ zeptala se.
„Teprve čteme, protože ona to ještě nečetla.“
„Je půl desáté. Proboha, to nejsi schopná dát takovou blbost dohromady na jednu stránku?“
Raději jsem neoponovala, protože jsem se nechtěla hádat.
„Tak ji pošli domů a já to s ní dám dohromady. Můžeš mi vysvětlit, za co máš ten doktorát?“
Zlost v jejím hlase se stupňovala a já mlčela. Měla jsem se ohradit? Dodnes to nevím. Dívenka se uraženě zvedla a odešla. Nezapomněla bouchnout dveřmi.
Za několik dní jsem ji potkala a zlobně mi oznámila mi, že dostala pětku kvůli mně. Bylo mi ji líto, protože měla oči opuchlé od pláče. Ještě ten den zazvonila u dveří její matka, moje kamarádka, podle výrazu její tváře jsem pochopila, že bývalá.
„Já jsem na tebe tak spoléhala. Holka je pomalu před maturitou a teď má pětku ze seminárky. Ani ji nesmí opravit. A to všechno kvůli tvým pitomým zásadám. To je snad problém na jednu blbou stránku napsat stručný obsah toho příběhu, tak staromódního, zbytečného, nesmyslného?“ Ještě chvíli ječela na chodbě a sousedé vystrkovali hlavy ze dveří, co se děje.
Rozhodně, i když nějakou dobu o mně mluvili s despektem, protože moje bývalá kamarádka kdekomu pomáhala z problémů, byla totiž právnička, měla u nich velké slovo a já jsem nebyla schopná něco pro ni udělat.
Uběhl nějaký čas a ozval se zvonek u dveří. Šla jsem otevřít. Před dveřmi stál soused, který bydlí v posledním patře, starý pán a podával mi kytici krásných růží.
„Mohu dál?“ zeptal se.
„Jistě, pojďte dál. Děkuji za kytici, ale to jste neměl.“
Nabídla jsem mu místo k sezení a on se rozhlížel po pokoji.
„Mohu vám uvařit kávu či čaj?“ zeptala jsem se.
„Ale s ničím se nedělejte, Já jsem za vámi přišel, abych vám poděkoval. Víte, já jsem vyslechl od paní doktorky celý ten příběh se seminární prací a jako bývalý učitel vám chci poděkovat za vaši statečnost. Oni byli i za mnou, ale já jsem řekl, že nemám čas. Nebylo to snadné, nechtěl jsem nikoho urazit, ale takové služby já zásadně neposkytuji. Tak se taky urazili, ale já je nepotřebuji. Mám svého přítele, právníka, a toho zase tak často neobtěžuji. Jsem rád, že jste Shakespeara tímto obhájila. On si zaslouží víc, než jednu stránku A4, zvláště jeho dílo Romeo a Julie. Ale víte co? Já jsem přinesl flešku s filmem od Zeffireliho. Mladá je teď sama doma, co kdybychom ji pozvali na malé představení?“
Úplně mne dostal. Musela jsem se smát.
„To je nápad,“ řekla jsem,“ jen jestli bude chtít.“
„To je ovšem otázka,“ odpověděl a vytáhl mobil z kapsy a vyťukal číslo. Chvíli to zvonilo, než to zvedla.
„Drahuško, můžeš přijít na chvíli do 4. patra? Něco pro tebe máme.“
„Jo,“ řekla stručně. Protože jsem seděla blízko, tak jsem slyšela, jak si u toho povzdechla.
Vstal a otevřel dveře, slyšela jsem, jak ji řekl.
„Pojď dál a ničeho se neboj. My se na tebe nezlobíme. Zveme tě do kina. Dostaneš čaj a sušenky.“
Sedla si a on pustil na videu film. Sedla jsem si vedle pana učitele a on vzal mnou ruku do své. Bylo to dojemné, i když jsem ho už viděla, opět jsem cítila to velké kouzlo příběhu, které nemohlo nikoho po celá stoleté po té, co vznikl, lhostejného. Když to skončilo, dívenka vstala a natáhla ke mně ruku, kterou jsem stiskla.
„Odpuste mi, že jsem byla na vás zlá. Teď už chápu.“
„A teď mi řekni, kdo je tvůj přítel, děvče. Ten, který to za tebe napsal nebo ten, který chtěl, abys to napsala sama podle svého citu?“
Sklopila oči.
„Maminka je někdy dost drsná. Má moc práce, to víte, no.“
„Hele děvče, my za tebe nic psát nebudeme, to teda ne, ale můžeš přijít na konzultace, abys nezvorala maturitu. Možná, že to bylo pro tebe velké požehnání, co jsi zažila. I do budoucna. Ta pětka byla z milosti. Už víš, jak člověk platí za podvod. Musíš do svých věcí v života jít hlavně sama. To je pro tebe velké ponaučení. “
Za ztracené přátelství jsem získala nové. Zřejmě se svěřila matce, ta se mi přišla omluvit, omluvu jsem přijala. Ale nic víc. Možná, že i pro mne to bylo ponaučení, že člověk si má přátele velmi opatrně vybírat, zvláště v této době, kdy není na nic čas.
Irena Aghová
Kam všichni odešli?
Zrovna včera, když jsem otevřela okno do mezibloku jsem si najednou uvědomila, že je tu náhle prázdno a dřív jsem to tak nevnímala. – kam všichni odešli?
Irena Aghová
Euripides. Hippolitos.
Tragédie Hippolitos se hrála v Athénách za archonátu Epaminonda, čtvrtý rok Příběh Hippolyta je spojen se jménem Faidra. Byl několikrát zpracován: 1) jako Euripidova tragedie Hippolitos v roce 428 př. n.l.; 2) Senecova tragedie
Irena Aghová
Povídka. Cesta k šípkovému keři.
Šli jsme okolo potoka. Kolem se rozprostíraly louky a pole a už z dálky voněly lesy. Drželi jsme se za ruce a nepromluvili jsme spolu už od té chvíle, co jsme ve vsi zaparkovali na parkovišti auto . Psáno v ich formě
Irena Aghová
Amnézie. Povídka je psána v ich – formě
Jak člověk zapomíná na minulost, tak se mu najednou vrací a s ní i úvaha to, co mělo nebo nemělo být
Irena Aghová
Povídka: Osamělý muž
I. „Já za to nemůžu,“ řekla drobná starší paní, když byla dotázána policistou, který byl pověřen vyšetřit smrt pana Hanáka včetně vyloupení jeho bytu druhou noc po jeho odvozu z domu.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Zloději stačila otevřená větračka. Z přízemních bytů kradl šperky i elektroniku
Policisté dopadli v Ostravě recidivistu, který se krátce po propuštění z vězení vrátil ke svému...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016