Relax: Břehy blaženosti - 6.
V parku nedaleko kostela…
Stojí vysoké listnáče a cesty jsou stále krásně upraveny. Procházejí se tam věřící, kteří čekají na hodinu, až začne mše. Tiše spolu rozmlouvají anebo mají schýlenou hlavu a asi o něčem přemýšlí. Bývaly tam i hospodářské budovy, které přináležely klášteru, ale z kláštera se stala budova pro katedru fyziky a Vysokého učení technického a přestavba zcela změnila původní vzhled budovy. Říkám si, jak každá generace si staví své danosti, lpí na nich a trvá a pak stačí málo, aby se z nich staly jiné danosti, A proto nevěřím na všelijaké -ismy, které si staví do čela jen pár svých vyvolených a ostatní ani neví, k čemu ta idea vlastně slouží. Věřím v bytí, byť je komplikované, ale souvisí i s plynutím času a v něm by si všichni připadali bezvýznamní. Tak si časovou osu přetínají různými érami, do nichž budou zařazováni dříve nebo později jedinci, kteří svými myšlenkami a úsilím se pokusili dát té éře smysl a směr. Modernizují, rekonstruují a přetvářejí na základech minulosti svou přítomnost, než vypotřebují svůj arzenál myšlenek, idejí a metod a pak je někdo buď zapíše do encyklopedie, nebo smete z piedestalu do zatracení. Ale nad tím vším úsilím dát životu směr a smysl stojí život sám. A nad ním se rozednívá a stmívá, do něho prší a sněží, občas i udeří hrom. V něm se odehrává běh v rozmezí lidského života lidí zdánlivě bezvýznamných, kteří za sebou zanechávají stopy svých omylů, lásky, naděje a beznaděje. A nikdo si je nikam nezapisuje, leda do matrik anebo jiných registrů. Rodí se a mizí, ale mně někteří velmi chybí. A když tak chodím po parku, už letos nepotkávám tři babičky, které chodily pravidelně na raní. Mívaly na hlavě černé baretky a pod paží si nosily vyšívané kabelky. Obejdu celý komplex budov a projdu parkem na ulici, kde se otevírají obchody, zvyšuje se dopravní ruch a na hodinách je právě osm hodin.
Buď budu zavařovat nebo tvořit
Tento týden se mi podařilo dokončit můj rukopis a udělat drobné korektury. Konečně se zbavím té úmorné práce, která mne místy deptala a nebýt malíře, asi bych dne polykala prášky na nervy a proti nespavosti. Mám ho v nových deskách v tašce a schůzku o půl desáté. Kéž by mi ho už nevracel! A tak nasednu do tramvaje a přejedu pár stanic, vystoupím, ještě se stavím v malé kavárně na kávu, přečtu si něco od Nezvala, abych se uklidnila a pak zazvoním na zvonek jednoho starého sešlého domu, abych pak odsud odešla buď rozladěná, nebo vítězná. Pokud to bude ta druhá varianta, pak nakoupím zavařovací sklenice a začnu plnit svůj slib, který jsem mu dala. Nejméně tři měsíce budu mít klid, než začnu pracovat na dalším rukopisu. V těchto myšlenkách jsem popíjela kávu a nespustila oči z protějšího domu. V místnosti, kde pan Melíšek sedává za starým stolem, zcela pokrytým knihami a svazky, se ještě nesvítilo. Pan Melíšek zná -ismy a rediguje podle pravidel. Každá věta musí sedět, myšlenky se musí řetězit a vyvolávat v čtenáři ty pocity, které na něho autor hodlá přenést (abych se jich sám zbavil anebo je v sobě posílil).
Žijeme v postmoderní době!" zvolal a já na to nic. Díval se na mne, protože očekával diskusi nad jedním odstavcem, který mi hodlal proškrtat.
"To je pustý romantismus!" zvolal zase, protože pan Melíšek se zásadně vyjadřuje v pojmech, které mají velmi dlouhé a velmi diskutabilní obsahy. Jenomže, on může provolávat co se mu zlíbí a já musím mlčet, protože dostávám příspěvek na náklad, a tak je moje rozmáchlé vyjadřování vtlačováno do ideové šablony, kterou pan Melíšek střeží jak cínový vojáček. Byly doby, kdy jsem se s ním dohadovala. Ale jeho chladné - jak chcete - a to mi ještě podal rukopis s gestem, ať si ho sama hodím do koše, mne odradilo od dalšího odporu.
Postmoderna je filosofie pro silnější jedince, kteří jsou schopni unést nicotnost bytí ...
Všechno zpochybňovat, zatracovat a nic jiného nepřinášet, než pochybnosti o všem, co kdysi něco! Ale já chápu bytí jako plynutí času a nedívám se do příručky, kam vrazili Huga, Balzaca, Beethovena. A v tom ovzduší opravdu cítím stav odcizení, stres a osamělost. Nicméně, jsem zazvonila na zvonek a Melíšek je po chvíli rázně otevřel.
"Pojďte dál" řekl a zavřel za mnou. Stoupala jsem po točitých schodech do druhého patra, někdo v patře vařil hovězí polévku a její vůně se mísila s pachem uhlí, pachem tlení ze zahrady a parfémem nějaké dámy, která tudy prošla. Pocítila jsem nevolnost a tak jsem rychle vstoupila do místnosti, která zase páchla kouřem a nedopalky, které byly nahromaděny ve vysokém popelníku na stole, kávy a osvěžovače vzduchu. Podala jsem mu opravený rukopis. Nasadil si brýle a nalistoval příslušné stránky. Chvíli je studoval, zatímco já se nenápadně rozhlížela kolem. Pan Melíšek byl opravdu postmodernik. Jeho bytí v takovém strašném nepořádku musí vést zákonitě do nicoty. Aniž bych ho chtěla nějak kritizovat, protože teď má v rukou můj honorář, který mne na tři měsíce osvobodí od psaní a já se budu moci věnovat panu malíři.
"Výborně," zvolal, "pochopila jste, kam směřují knihy vydávané naším nakladatelstvím. A ta bude určitě jednou z nejlepších."
Podepsal mi protokol o přijetí a já se s ním rozloučila. Velmi rychle, protože jsem nechtěla, aby mi v těch zaprášených skleničkách nebo špatně umytých hrnků nabízel pohoštění. Proběhla jsem páchnoucím domem na ulici a nadechla jsem se čerstvého vzduchu.
Pokračování
Irena Aghová
Kam všichni odešli?
Zrovna včera, když jsem otevřela okno do mezibloku jsem si najednou uvědomila, že je tu náhle prázdno a dřív jsem to tak nevnímala. – kam všichni odešli?
Irena Aghová
Euripides. Hippolitos.
Tragédie Hippolitos se hrála v Athénách za archonátu Epaminonda, čtvrtý rok Příběh Hippolyta je spojen se jménem Faidra. Byl několikrát zpracován: 1) jako Euripidova tragedie Hippolitos v roce 428 př. n.l.; 2) Senecova tragedie
Irena Aghová
Povídka. Cesta k šípkovému keři.
Šli jsme okolo potoka. Kolem se rozprostíraly louky a pole a už z dálky voněly lesy. Drželi jsme se za ruce a nepromluvili jsme spolu už od té chvíle, co jsme ve vsi zaparkovali na parkovišti auto . Psáno v ich formě
Irena Aghová
Amnézie. Povídka je psána v ich – formě
Jak člověk zapomíná na minulost, tak se mu najednou vrací a s ní i úvaha to, co mělo nebo nemělo být
Irena Aghová
Povídka: Osamělý muž
I. „Já za to nemůžu,“ řekla drobná starší paní, když byla dotázána policistou, který byl pověřen vyšetřit smrt pana Hanáka včetně vyloupení jeho bytu druhou noc po jeho odvozu z domu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Prodej bytu 1+kk s balkonem, 42 m2, Hluboká nad Vltavou
Hluboká nad Vltavou, okres České Budějovice
4 185 500 Kč
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016