V předcházejícím díle jsem slíbila, že se budu nyní zabývat osobnostmi baroka. Musela jsem nastínit situaci v Evropě, abychom lépe chápali, co baroko znamená, co přineslo a zda jsme se z něho vyléčili. Ne, nedělám si legraci. Baroko bylo úžasná doba po všech stránkách, i když nedlouhá a je zajímavé ho zkoumat ve světle osobností, ať kladných nebo záporných a nakouknout přes prizma jejich činů do ledví tohoto, jak bychom dnes řekli, životního stylu. Historikové tvrdí, že nikdo v té době nepočítal s tím, do jakého šíleného rozměru naroste konflikt v Evropě. Myslí tím třicetiletou válku, která byla téměř pro Evropu sebevražedná. Za prvé jak se dozvíme, šlo o ekonomickou otázku, šlo o ideologickou stránku a tím i mocenskou, o kterou se postarali habsburští manažeři, ale za druhé, šlo i o duchovní stránku. Křesťané zesvětštili náboženskou víru a začali mít otázky. Jaký smysl má můj život? Tato otázka byla zcela fundamentální a ohrožovala dosud prosazovaný scholastický katolicismus. A na tuto otázku odpovídalo umění, věda, móda. Světlo světa náhle spatřila alchymie a v krátké době bylo vydáno mnoho knih. Dělaly se různé podivné pokusy, na které katolická církev hleděla s opovržením. Rosekruciánství se dostalo i na dvůr císaře Rudolfa II., ale o něm později. Do dějiště vstupují Židé. Ti neměli s protestanty, díky konfliktu s Lutherem dobrou zkušenost. A protože byli ochotni otevřít katolíkům své kasy, stali se váženými osobnostmi. Dokonce tak váženými, že jim udělovány privilegia a práva, které jiní nepožívali. A to vzbuzovalo žárlivost, strach. Křesťané nebyli schopní jim konkurovat, neboť židé ovládali tehdejší zahraniční obchod a dostávalo se jim i dalších možností, které byly určeny jen jim. http://www.youtube.com/watch?v=_JpVvqpz13g
Jak se Aria narodil
Doufám, že přispěji k vaší nedělní pohodě pověstí o rabbim, který stvořil Golema a že mi židovští bloggeři nebudou mít za zlé, že jsem možná někde použila chybně přepis hebrejských slov. Dokonce bych byla vděčná i za čtenáře, kdyby text doplnili svými vlastními poznatky. Tak začneme. Rabbi Löw pocházel rodem z Wormsu, kde, podle bin Gortonova pojednání »der Born Judas« se narodil roku 5273 od stvoření světa, (t.j. r. 1512-13 našeho letopočtu) o velikonoční noci. Jeho otcem byl rabbi jménem Bezalel. Bylo to v dobách 16. století, kdy nejvíce zuřila nenávist proti židům, ztělesněná v podezření t. zv. krevního rituálu. V té době se obecně říkalo, že židé používají k přípravě velikonočních nekvašených chlebů, zvaných macessy, krve křesťanských dětí, ukradených v nestřeženém okamžiku jejich rodičům ...
Důvody pomluv
Častěji, než náboženský fanatismus podněcovali lidi k této pověře ti, kteří doufali, že v nastalém zmatku, který v Ghetu vyvolají, budou moci kořistit z majetku napadených. A tak se činili. Za tím účelem nastražili často mrtvolky dětí na různých místech židovské čtvrti, zinscenovali jejich náhodné nalezení a pak už stačilo málo, aby poštvali lidi k útoku na židy.
O jednom podobném případu vypráví také legenda
Je to legenda o narozeni syna rabbiho, zvaného Aria (Lva). Když byla matka napadena byla v noci Passach porodními bolestmi a domácí spěchali pro pomoc, přistihli v noci na ulici několik ničemů, kteří měli s sebou mrtvolu malého dítěte a chystali se ji pohodit v židovské čtvrti, majíce s sebou dětskou mrtvolku, chystali se ji pohoditi v židovském městě, aby na jeho obyvatele uvrhli podezření. Rabbi Bezalel se o tom případu dozvěděl a prohlásil, že jeho právě narozený syn se stal zachráncem svých krajanů.
»Tento bude naší záštitou a vysvobodí nás ze soužení obviňování z rituální vraždy. Jeho jméno bude tudíž mezí Israelem Juda (Jehuda) Aria, podle blahořečení Jakubova, jenž děl: Juda jest mladý lev (= aria); když byly moje děti roztrhány, povznesl se vzhůru!«
– Aria bylo tudíž jméno ben (= syna) Bezalelova, Löw po česku s německou výslovností a způsobem psaní.
Maharal - me - Prag
Mladý Aria rostl a vzdělával ve vědách, a vynikl v nich nad všechny své vrstevníky. Ovládal všechny jazyky a žádný obor Kabbaly nebyl mu tajemstvím. Stal se nejprve rabínem v Poznani a konečně se přestěhoval trvale do Prahy, kde nabyl brzy ve zdejší izraelské obci největší vážnosti a stal se jejím nejvyšším soudcem. Jeho osobu obestírají legendy velikého kouzelníka a jež mu vynesly titul Maharal-me-Prag.
Císař Rudolf II. a Maharal
Císař Rudolf II. byl nadšeným stoupencem okultních věd a Maharal z jeho rukou obdržel šlechtický titul a znak lva, který si podle svého jména přisvojil. Vypráví se o něm, že zvítězil nad smrtí , která jen lstí mohla se konečně zmocniti mágova života, ukryla se, v podobě jedovatého hmyzu do kytice, kterou mu přinesla pravnučka "prý o stých jeho narozeninách". Je mnoho legend, které určitě znáte a nebo o kterých se dozvíte, pokud se budete o ně zajímat.
A co tedy Golem? Jak to s ním bylo?
Slyším hlásek svého syna, když jako malý chlapec se zajímal o všechno, co mu znalo jako pohádka a já si uvědomuji, až nyní, když se vracím do barokní doby v myšlenkách, jak přitažlivé příběhy vytvořila a jak hluboce se v nás usadily. Proč jsi tak svůdné baroko? Vyprávíme svým dětem a vnukům o Žitu kouzelníkovi, o magistru Kellym, o dvoře císaře Rudolfa II. se samozřejmostí, neboť to patří do českých dějin, do umění a do pohádek zároveň. A díky panu Werichovi (Císařův pekař a Pekařův císař), v nás znovu budí zájem ta doba plná tajemných podnětů k fantazii, podkreslená hloubkou lidské touhy odkrýt tajemství vlastní existence. A k tomu patří i pověst, kterou budu nyní vyprávět.
Proč byl Golem stvořen?
Slavný tvůrce Golema odpočívá už pár století na starém židovském hřbitově. Zemřel v r. 1609 podle nápisu na náhrobním kamenu. Bin Gorton, pokud pravdivě uvedl ve svém spisu datum jeho narození, pak Maharal dovršil svůj živit v 96 až 97 letech. Na důvody stvoření Golema existují dva pohledy. Jeden, který vytvořil bin Gorton, který má příliš fantastický nádech (uvádí příčinu Golemova příchodu na svět v pomoci, již měl podávat židům hlavně v boji proti pověrám o prolévání křesťanské krve o slavností Passach, a dochází ovšem i historického, (třebas nepřímého) zdůvodnění daty), druhý pohled je ve shodě s obecnou tradicí. Golem byl stvořen magickou cestou jako sluha. On to nebyl první počin, kdy byl Golem stvořen. Již v dávných dobách se tato myšlenka uplatňovala, například u staroegyptských figurek v hrobkách. Proto náhled, že byl Golem stvořen jako sluha, by odpovídal funkci, podobné jako u starých národů. Ale názor, který vyslovil bin Gorton, totiž že šlo o vzkříšení androida z hliněného spánku, měla by své plné oprávnění jen a pouze tehdy, kdyby vystoupení pražského Golema bylo jediným toho druhu v historií. Ale, jak jsme řekli výše, není tomu tak. S tímto dvojím pohledem na účel stvoření Golema se rozcházejí se i pověsti do dvou proudů, které se liší líčením jeho závěrečného osudu.
Vraťme se k fantastičtějšímu důvodu stvoření Golema
Podle pramenu »Born des Judas« prosil Maharal Löw Boha, aby mu seslal ve snu vnuknutí, a skutečně jej také ve spánku poučil Hlas, který pravil: »Vytvoř z hlíny podobu člověka a překazíš obmysly nepřátel.« – Podle druhé a možná pravděpodobnější tradice našel moudrý rabbi jako znalec kabbalistické literatury nějakou písemnou zprávu o Golemovi a návod, jak jej vytvořiti. Na existenci podobného pramene by ukazovala znalost Golema i mimo Prahu, a vůbec nepřetržitý řetěz tradice, jejíž význačné stopy sahají až k mágům starého Egypta. Konečně, odborník na magii, jakým byl Löw, znal určitě zprávy o homunkulech, androidech a mandragorách v současné, neb i dřívější literatuře (Paracelsus, Albertus Magnus, Agrippa). A neméně pravdivou může býti také domněnka, že rabbi Jehuda přišel sám vlastní spekulací na myšlenku stvořiti Golema, protože tuto myšlenku tuto lze zjednodušit na dva, všem kabbalistům známé prvky: Tradici Písma o tom, jak Bůh stvořil Adama, a konečně víru ve všemohoucí působnost jména božího. Ostatní podrobnosti již poskytla všeobecná znalost okultismu a Kabbaly.
Tradice zákazu vstupovat na půdu synagogy
Pověst o tom, jak Golem zemřel na půdě synagogy, se udržovala dlouhá léta. Až v 18. století, byla zase vydána kniha, obsahující pověsti o rabbi Lvovi (Megilath Jochasin od Maiera Perla, aktuára a assessora rabbinátu v Praze, 1718), bylo psáno o zákazu přístupu půdy synagogy podrobně v úvodu. Tam je také zmíněn pokus lvovského rabbína Josefa Saula Nathansona získat svolení pro návštěvu tohoto zakázaného místa. Tehdejší vrchní rabín Ezechiel Landan zákaz potvrdil a obnovil. A o rabbim Landanovi se vypráví, že po delším půstu, oblečen do modlitebního pláště a s řemínky »tefilím« kolem hlavy sám vystoupil do tajemného podstřeší templu, zatím co se jeho žáci modlili dole žalmy. A když po delší době rabbi opět sestoupil, byl jeho obličej změněn a on prohlásil slavnostně: »Nikdo nechť se již tam nahoře neopováží rušiti klid Golemův!«
Dovětek
Dne 10. září r. 1920 si vymohl konečně podnikavý židovský žurnalista Egon Ervín Kisch povolení k návštěvě podstřeší pražského templu. Pomocí žebříku, přistaveného z Mikulášské třídy, vystoupil kolem 10. hodiny dopolední k prvním skobám a po nich vylezl až k železným dveřím nahoru ke štítu. Své dojmy vylíčil v nedělní příloze Prager-Tagblattu ze dne 12. září 1920...
