Nejsem v souladu s tvrzením, že doba je neklidná a jistě si každý rozumný a normální člověk dokáže situaci vyhodnotit sám a podle toho se zařídit. Spíš mne docela mate, že denně proskakuje tolik zpráv o různých aférách, které si neumí a nemůže běžný občan prověřit anebo jim porozumět. Zdá se, jakoby to bylo už dávno schované v šuplíku, a nyní na to něco nového navázalo, což způsobuje rozruch. Média mají velkou moc nad lidmi, kteří je berou, kromě rozumu, intuice a znalostí věci, jako jediný zdroj svých názorů, které prezentují anebo z nich vytrhávají některé myšlenky bez souvislostí. A ukazuje se jedna důležitá věc, že od počátku vypadla mezi lidmi a vládami i hlavou státu komunikace, která by trvale vedla k sociálnímu smíru i v dobách těžkých, kdy svět prochází krizemi. Bojím se, že nyní zájem o jakýkoliv sociální dialog zcela opadl.
Kloním se k názoru prezidenta V. Klause, že "ekonomické a společenské zákonitosti nelze dlouho beztrestně ignorovat". Ale dodávám, že se neměly ignorovat od počátku. A také se neměla podceňovat funkce práva. Neříkám to ze zaujatosti, ale proto, že "stát tvoří území, obyvatelstvo, státní orgány" a právní řád má významné postavení pro fungování státu. Demokratický právní stát, jak je uvedeno v naší Ústavě se opírá o hierarchii právních norem, v jejíchž čele stojí základní zákon - Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod a jiné ústavní zákony.
Sociální uspořádání a sociální smír
Kromě toho, první, co má státní orgány zajímat, je sociální uspořádání a postupné sociální reformy, které zohledňují skutečné sociální potřeby obyvatelstva, občanů, sociálních vrstev, skupin, jednotlivců, a pak provádět postupně další reformy, které vedou k co nejmenší závislosti lidí na sociálních dávkách. Zdá se, že vláda Petra Nečase jediným úderem zničila sociální smír tím, že nevedla s lidmi sociální dialog a dál jednala proti jejich vůli. Tato situace samozřejmě poškozuje stát, oprávněné zájmy lidí a jejich práva. Nezdá se mi, že by byla demokracie ve svém pojmu v ohrožení. Je to o lidech a o jakémsi monarchistickém způsobu chování ze strany státních orgánů. Většina lidí velmi dobře chápe, v jakém stavu se Česká republika nachází a do jaké situace se může dostat. Nejsou to hlupáci, ale uvážliví lidé, kteří na štvanice proti vládě nedají, ale hájí svá práva a oprávněné zájmy.
Lidé ví, že reformy jsou nutné
Samozřejmě, že každý rozumný a uvážlivý člověk chápe, že stát musí hospodařit, že stát musí vytvářet zdroje pro fungování a že musí plnit své mezinárodní závazky. Ale lidem se nelíbí, že je největší tlak na rodiny, nízkopříjmové skupiny, jako jsou například senioři a osamělí rodiče s dětmi, lidé, kteří nemohou vést pro své onemocnění či tělesné postižení plnohodnotný život. Lidem se nelíbí chování vlády a myslím si, že by bylo vhodné, kdyby své kroky seriózně vysvětlovala a situaci mezi lidmi nehrotila arogancí, i když každý trochu uvažující člověk chápe, že ve vládě těžký boj neutuchá. Za to si může sama, když vysílá o sobě rozporuplné zprávy. Zvláště, když jsou lidé už delší dobu nejen popichováni k odporu. Ale sami za sebe, aniž by je k tomu musel někdo vést, nesouhlasí s reformami, do kterých se investovalo tolik veřejných prostředků a zdá se, že nebudou ani realizovány. Kdo za to může? Ti, co to dostali za úkol. Ti, proti kterým lidé vystupují a brání se jejich tvrdým dopadům na osobní život. Ti, kteří nebyli schopni k lidem promluvit, když se konala stávka i za cenu, že budou vypískáni, protože to je riziko podnikání. Dnes je už lidé poslouchat nebudou, zvláště když se všechno neúprosně zdražuje, státní dluh se významně nesnižuje. Navenek proskakují aféry, jako třešnička na dortu.
Nežijí zde jen intelektuálové, ale také manuálně pracující
Pan prezident píše ve svém komentáři: "Celý západní svět se zmítá v problémech, které si sám připravil, když po pádu železné opony propadl iluzi jisté bezstarostnosti. Dnes snad už i Západ ví, že se tehdy žádný „konec historie“ nekonal." Pokud vím, tak v našem státě do takových myšlenek nikdo uvážlivý a rozumný neupadal. Lidé spíš měli vážné starosti, když se zavíraly fabriky a spousta odborníků přicházela o práci, o inženýry zájem nebyl, ale naopak o ekonomy a právníky, jak to tu dopadne. A to nemluvím o dělnících, kteří po celé generace pracovali ve fabrikách a naráz ztratili místo. Staral se snad někdy někdo o to, jak se jim daří? Mluví se o nich? Patří mezi nízkopříjmové skupiny. Většina z nich je bez práce nebo bere práci příležitostnou a některým se podařilo si zavést živnost. V oblastech, kde nefunguje trh práce, jsou závislí na dávkách, většinou už lidé v letech, kteří byli zvyklí pracovat, ovládali své obory, ale hodně z nich v novém světě prosperity, flexibility a efektivity už nenalezli své místo. A to bude nyní ten kámen úrazu, který se založil už tehdy, kdy nebyl po roce 1989 vytvořen nový sociální systém.
Rozevírající se propast mezi vrstvami společnosti a propad některých sociálních skupin na práh chudoby bude daleko důležitějším důvodem k nespokojenosti, než nějaké aférky, které ovšem jen navršují v lidech zlost. Podle mého, prostě se to nepovedlo! Lidé už nechtějí, aby další kroky vlády se promítly v zákonech, a také nechtějí takový život, jaký je jim do budoucna překládán. Je to na rozhodujících lidech, jak zastaví možnou konfrontaci, o které pan prezident mluví. Je to taky, mimochodem, jedna ze společenských zákonitostí.
