Billboardy, které ČSSD vymyslela pro znázornění svého vnitřního přesvědčení o převodu církevního majetku, nepůsobí dobře ani na lidi, kteří nemají k církvím žádný vztah nebo spíš vlažný. Pan Zaorálek na mne vždycky působil jako vzdělanec a tím člověk s rozhledem, stejně tak i pan Tejc a myslím si, že až tak drasticky masírovat lidi v ČSSD nemuseli. A nemuseli ani dráždit církevní hodnostáře, kteří jsou chvíli šokováni a chvíli zase překvapeni. A možná, jejich trpělivost je po dlouhých letech tahanic u konce ...
Když liška brouzdá kolem kurníku ...
Velmi chytrý tah se podařil pravici, která bez dlouhých "štráchů" zveřejnila částku za převod majetku. Jistě, že určitě tušila, že ČSSD a její voliči i lidé, kteří církve nemusí, začnou kampaň, která zatřepe veřejným míněním. A přičinliví se chopili svého díla. Zatímco církevní hodnostáři jsou otřeseni razancí, jakou je vedena kampaň proti "restitucím" i církvi a občané se přiklánějí na tu či onu stranu, tato národní merenda nabývá rychlých obrátek. Veškeré hlasy rozumu však nepřipomínají, že za dveřmi na nás čeká nový občanský zákoník, který svým ustanovením přispěje nejen k samotnému převodu majetku církvi, ale také k urychlení převodů mezi státem, jím zřízenými organizacemi a obcemi i kraji, což se v praxi děje dnes a denně.
Proč mlčí právo a vzrůstají emoce?
Od počátku jsem docela zaskočená tím, že dřív, než jsme mohli, jako občané posoudit, do jaké míry jsou finance určené k převodu reálné (i k odškodnění za nemovitosti, které nelze vrátit), řádně se k tomu vyjádřit a zapojit se do veřejné debaty, do popředí se dostali lidé, vyjadřující odpor k církvím a zamlžli jaksi prostor pro rozumnou úvahu o účelnosti aktu, který měl být dávno proveden, a to je odluka státu od církve. A to je vlastně cílem majetkoprávního vyrovnání. Až do té doby se dalo tvrdit, že žijeme v právním demokratickém státě, jehož cílem je, kromě jiného, garantování práv a svobod. Jenže, pokud se debata dostala na úroveň, kdy se církvím (hlavně katolické) připomínaly jejich problémy, s důrazem na upalování lidí zaživa a jiné středověké praktiky, bez historických souvislostí, tak jsem k objektivitě tohoto odporu proti snaze zajistit odluku státu od církve, ztratila veškerou důvěru. Dokonce i k vážnosti tohoto aktu a uvědomila jsem si, že se začíná otevírat Pandořina skříňka.
Souboj mezi ČSSD a církvemi nevypadá dobře
Zuřivý boj, který svádí mezi sebou pravice a levice přes prizma vypořádání se s církvemi není sdílen věřícími, kteří se k tomu prakticky nevyjadřují. Kdyby církve po dlouhou dobu o tom s českým státem nejednaly, pak by historici a docenti církevních dějin s úsměvem, lehce zkřiveným, četli různé parodie na dějiny středověku a jejich překrucování a vytváření atmosféry kolektivní viny na současné církve, které jsou tvořeny občany této země, kromě hodnostářů, kteří ji zastupují podle kanonického práva.
Žaloby budou drahé
Pokud nezbude nic jiného, padnou vůči státu žaloby. A pak se teprve prohneme. Vždyť všechny ty debaty, které tu dosud probíhaly, musely stát spoustu veřejných prostředků. A náklady nese neúspěšná strana. Spočítal někdo kolik to bude stát? A nepřátelství v této zemi bude narůstat do obludných rozměrů. Myslím, že to není nikomu zapotřebí. Ani těm občanům, kteří jsou k věci spíš neutrální.
