Ochrana duševních a průmyslových práv je jednou z důležitých oblastí v legislativě všech států. Prolomení těchto předpisů by mohlo mít fatální důsledky na všech úrovních významu ochrany. Zřejmě však můžeme očekávat podněkud dramatické změny v jejich definování a jejich dalšího postavení v legislativě,
Je třeba nahlížet na problém i z druhé strany. Je třeba za tím vidět i majetková práva nositelů těchto práv a jejich zachování, zvláště z pohledu práv dědiců a nástupnických subjektů. Neboť firmy i fyzické osoby, které tato práva vlastní, jsou chráněni zákonnými ustanoveními obecného charakteru z občanského práva a podle zvláštních zákonů, které problematiku upravují.Myslím, že otázky vlastnictví a držení ochranných známek, know how, autorských práv a průmyslových práv jsou prioritou z pohledu toho, že tvoří, ve své povaze, součást majetku firem a fyzických osob. I stát může nakupovat tato práva a vlastnit je a chovat se jako jako vlastník podle příslušných právních předpisů A v tomto ohledu bych upřednostnila problematiku licečních smluv, které se obvykle uzavírají mezi vlastníkem, tedy poskytovatelem a budoucím držitelem těchto práv, který s nimi nakládá podle smlouvy. Takže jejich zvýšená ochrana stojí na jejich hodnotě a proti jejich zneužití. Je otázka, zda lze považovat za svobodu porušování těchto práv, protože v podstatě jejich porušování patří mezi majetkové delikty a z hlediska trestního práva je to trestný čin. O tom se můžete sám přesvědčit v příslušné legislativě. Uvedu příklad: firma vlastní know how a zůčastní se veřejného zadávání. Druhá firma, která chce získat nabídku použije know how firmy, které získá nekalým způsobem a vyhraje, První firma se cítí poškozená a obrátí se na příslušný orgán, který chrání pravidla hospodářské soutěže a samozřejmě, že se o svá práva soudí i o ušlý zisk. Je to sice nyní mnou uvedený fitktivní příklad, ale jistě se takové v nemalé míře vyskytují. Pravidla hospodářské soutěže nejsou jen věcí národní legislativy, ale jsou mezi důležítými ochrannými zásadami mezinárodního obchodu. O tom se můžete přesvědčit i mezinárodním právu soukromém, které tyto otázky řeší v mezinárodním obchodě.Myslím, že pokud jde o naše oblíbené téma svobody, je zásadní polemikou, kdo ji v tomto případě požívat a která strana má práva svobody požívat ze zákona. Porušování práv duševního vlastnictví je předmětem autorských práv k uměleckému i vědeckému dílu, i k jiným dílům, které jsou podřazeny pod pojem autorské dílo. A v tom je třeba rozlišovat, co je a není autorským dílem, které vlastní tvůrce a jemuž jsou přiznána autorská práva a majetková práva k dílu se všemi právy a povinnostmi, které stanoví příslušné zákony. Občanský zákoník a obchodní zákoník jsou v postavení lex specialis.
Porušování ochraných známek a značek, know how a jiných práv této povahy jistě, jak jsem podotkla na začátku bude stejně zřejmě upravováno jako samotná práva. A to vzhledem k pokračující globalizaci trhu. Jistě, že tento námět je opravdu zajímavý k diskuzi a pokud se nějaká rozvine na úrovni, ráda se jí zůčastním.
