O Orfeovi je mnoho psáno a jsou to velmi krásné texty, Avšak, co skrývají? Putujeme-li po tajemstvích iniciací a jiných tajemství starořeckých mýtů i archaických historických postav, chceme-li mnoho pochopit z dalších a dalších vlivů, které na sebe navazovaly navzájem, pak se musíme prokousávat informacemi a jednu po druhé skládat k sobě puzzle, abychom získali ten správná nadhled a nezaplétali se do dalších podružných látek.
http://www.youtube.com/watch?v=qEZHcNRcPeU&feature=related
Orfeus a orfismus
Hovořit o Orfeovi je riziko. Protože hned se najdou znalci, kteří se na vás sesypou a budou dokládat, že orfismus je pouhá epizodka, taková krajnost v řeckém myšlení, že to nestojí ani za řeč. Ale pak se zase objeví jeho stoupenci a všechno, co o orfismu řeknete, bude málo, neboť jejich nadšení nezná mezí. Tak je to s orfismem, tak je to nevděčná práce. Ale tento text si neklade žádnou velkou ambici. Takže, nechť všichni skeptici a racionalisté či nemírní fandové zůstanou v klidu. Pouze si budeme o něm povídat, aby nám zapadl do všechno souvislostí, o kterých možná přemýšlíme když zkoumáme původ iniciací.
Zobrazování Orfea
Dnešní hudebníci, a možná i šamani mají svého zdatného předchůdce, byl jím Orfeus. O něm se zmiňuje, asi v 6. století básník Ibykos z Rhegia, který jej nazývá "Orfeus slavného jména". Pro Pindara je "hráčem na formingu, otcem melodického zpěvu" (Pyth. IV, 177). Aischylos jej líčí jako toho, jenž "vše svým hlasem přiváděl u vytržení" (Agamemnón, 1630).
Příběh Orfeův je strhující
Zobrazován je na lod'ce s lyrou v ruce a na metopě ze 6. století, která patřila pokladnici Sikyonských v Delfách, je výslovně pojmenován. Od 6. století je vypodobňován již vícero způsoby: jako hráč na lyru obklopený ptáky, divokou zvěří nebo také věrnými Thráky, jak jej bakchantky roztrhaly na kusy nebo v Hádu mezi jinými božstvy. Do 5. století spadají první náznaky toho, že sestoupil do podsvětí pro svou manželku Eurydiku (Alkéstis, 357 n.). Jeho neúspěch je vykládán bud' tím, že se příliš brzy ohlédl, nebo že se proti jeho podniku postavily podsvětní mocnosti. Podle legendy, žil v Thrákii, jednu generaci před Homérem, avšak na keramice z 5. století je vždy zobrazován v řeckém šatě, jak svou hudbou okouzluje divokou zvěř či barbary. Smrt nalezl v Thrákii. Podle ztracené Aischylovy hry, Bas.sarai, Orfeus každé ráno vystupoval na horu Pangaion a i klaněl se Slunci, které představovalo Apollóna. Dionysos se rozhněval a poslal na něho mainady: ty kitharóda roztrhaly a údy poházely kolem. Jeho hlava, kterou vhodily do Hebru, neustávala ve zpěvu a doplula až na Lesbos. Lesbané ji zbožně sebrali a od té doby jim pronášela věštby.
Eleusinská mysteria
Podle Euripida "ukázal pochodně nevýslovných mystérii" (Rhésos, 943). Autor spisu Contra Ari.stogeitonem A (ţ 11) tvrdí, že Orfeus "nám ukázal nejposvátnější iniciace" a odvolává se pravděpodobně na eleusinská mystéria. Pověst "zakladatele mystérii" potvrzují i jeho vztahy s Dionysem a Apollónem: jsou totiž jedinými řeckými bohy, jejichž kult zahrnoval iniciace a "extáze" (rozumí se, že extáze odlišného typu, ba dokonce protichůdné). A již od nejstarších dob byl tento vztah předmětem sporů. Když Dionysos vyvádí z Hádu svou matku Semelé, všímá si Diodóros (IV, 25,4) analogie se sestupem Orfea, který hledal Eurydiku. Rozsápání Orfea mainadami může být hodnoceno jako dionysovský rituál, jako sparagmos boha ve zvířecí podobě.
Orfeus jako Apollonův par excellence
Ale Orfeus byl znám především jako Apollonův věrný par excellence. Podle jedné pověsti je dokonce synem tohoto boha a nymfy Kalliopé, a právě pro oddanost Apollónovi se mu dostalo kruté smrti. Hudebním nástrojem Orfea byla apollinská lyra. A konečně jakožto "zakladatel iniciací" přičítal Orfeus velký význam očistám, a katharsis byla specificky apollinský úkon."
