Můj rozmarný Bůh. Část 5. Panna nebo orel?
Zdá se, že rozumnost je vědění o tom, co je správné a co slouží ke správně vedenému životu. Zatímco váš nepřítel uvažuje o tom, co je dobré a prospěšné pro něho. Rozumný člověk je ten, kdo správně usuzuje.
To ego ...
V takové situaci, v jaké se nezřídka ocitáme, se někdy, v tom zmatku, děsu, pohoršení a smutku, nedokážeme dobrat správného úsudku, protože v nás plane hněv. Naše ego je zasaženo a proti našemu egu stojí jeho ego. Zdá se, že bojují spolu. Ale, ego nemá osobnost. Nemá vůli a ani myšlenku. Bojíte se, že se oslabíte, když ho potlačíte? Umíte to? A pokud se vám to podaří, s kým bude to ego vašeho nepřítele bojovat? Jestliže očekáváte, že vás bude někdo chválit za dobře vykonanou práci, pak očekáváte, že bude hladit a laskat vaše ego. Udělá opak! Bude se snažit vás ponížit a vysmát se vám, že jste něčemu věnovali velké úsilí a on to pokládá za vaši ztrátu času. Vy ale ho překvapíte, pokrčíte rameny, usmějete se a odpovíte: dělal jsem to rád, bavilo mne to, něco jsem se u toho naučil a obohatil se. Nečekal jsem nic víc ...
Pět kouzlených slov ...
Jenomže, kdesi je psáno a já si to pamatuji moc dobře, že železo železem se ostří. Pět slov, které brání dělat nerozumné tahy, které vás vystaví zbytečnému zápasu, posměchu a ztrátě úcty od druhých lidí. Víte, i tváří v tvář takové trapné situaci by si člověk měl uvědomit - čemu mne to zase učí můj rozmarný Bůh? Proč mne do takové situace postavil? Jednoduchá odpověď. Ukolébání pocitem, že existují nějaké hranice v lidském chování a úsudku, nejsme dost ostražití. A cokoliv z venčí nás může ohrozit. Jak? Třeba prolomením nějakého skálopevného přesvědčení o tom, že lidé jsou v podstatě slušní a rozumní. Že, i když je dlouho znáte, zachovají se vždy slušně a v tom se na ně můžete spolehnout ... Někdy musíte jednat podle situace, i když se to neshoduje s vašim přesvědčením. Ale je to vaše přesvědčení správné tváří v tvář hanebnosti, kterou vůči vám někdo spáchal?
Docela banální příběh ...
Byla nebyla jedna advokátka a ta velmi pilně pracovala, každému klientovi vyhověla a cítila se spokojená. Žádná situace ji nedokázala vyvést z míry. Dřela na případech, protože se od ní neočekávalo nic jiného, než vyhrávat. A tak, ukolébaná svými vítězstvími, jistotou dobře vedené kanceláře a poplácáváním od svých kolegů, přijala jeden případ. Složitý, náročný a velmi zapeklitý. Ale protože byla metodická, tak na tom pracovala ve dne v noci. Cítila, že má vítězství na dosah. A její klient byl nejen velmi zámožný člověk, ale také hezký, elegantní a galantní. A také práskaný obchodník! Očekávala tučný honorář a tak mu předváděla své tahy. Usmíval se na ni a chválil, neopomněl políbit ruku a sem tam ji i obdarovat kyticí. A když byla skoro u konce, zaklepal někdo na dveře. Starý kolega! Jak dlouho se neviděli. Poslední dobou se mu nevedlo a rozhlašoval, že kancelář prodá. protože už ho to nebaví. Posadili se do křesla, dali si kávu a mluvili o všem možném. Dokonce mu vyprávěla o případu, na kterém nyní pracuje a napadlo ji, protože on byl velmi zkušený člověk, že s ním některé pochybnosti zkonzultuje.
"Nezlob se, prosím tě, ale to víš, já mám už nějaký věk. Rád bych se na to podíval v klidu. Mohla bys mi pořídit fotokopii? Samozřejmě, že ti to vrátím, jak to prostuduji. Udělám pár poznámek, pak zvážíš, jestli nemám třeba lepší názor."
Věděla, že mu už spousta věcí nedochází a proto dělá už delší dobu jen jednodušší věci. Sedmdesátka na krku, slabá mrtvička, nedávné úmrtí jeho manželky, to už člověka pomalu oslabuje a ubírá na energii, rychlosti myslení. Ale stále byl respektovaným advokátem. Jeho jméno něco znamenalo! Několikrát se zmínil, že by rád ukončil svou kariéru nějakým případem, aby naposledy zažil vítězství. A pak může jít ...
"Jistě," řekla a už se hnala ke kopírce. Podala mu papíry v úhledných deskách, asi za hodinu se rozloučili a on odešel. Byla moc ráda. Také si nebyla svými závěry zas tak jistá a potřeba zvítězit v ní sílila, neboť honorář, který měla dohodnutý, by ji hodně pomohl, hodně. Uběhl týden, kolega se neozýval, tak se vypravila jednoho krásného podzimního dne, do jeho kanceláře. Sídlil ve starém domě, kousek od středu města. Výtah byl rozbitý a tak vystupovala po starých sešlých schodech do patra, kde na dveřích byla jeho vizitka. Ještě, než zazvonila, uslyšela výbuch smíchu. Přitiskla ucho na dveře a uslyšela hlas svého klienta, jak říká:
"Tak. doktore, pěkně jste ji dostal. A vám zaplatím dvakrát tolik, ať jsem škodnej."
"Alespoň ji spadne trochu hřebínek. No, udělala na tom opravdu kus práce. Ale to ji zaplatíte. A tady mi podepište plnou moc. Tím automaticky zrušíte její. Nezapomeňte tu mou plnou moc přiložit do spisu. Nebo, já to udělám sám. Už ráno zajdu k soudu. "
"Ale co ji řekneme?" zeptal se klient.
"Nic, ona se to dozví, nebojte se. Pošle vám pak fakturu a tím to bude vyřízeno. Hele, takoví zase nejsme, abychom ji oškubali úplně. Počítám, že by deset tisíc za úkony bylo dostačující."
A oba se smáli a smáli a paní advokátka rudla a bledla, nebyla schopná zazvonit. Opřela se jen o dveře.
"Ještě, že jste mne zavolal. Taková malá nepatrná chybička a mohlo to jít všechno do ztracena. Jo, holt ženský."
Ale paní advokátka nezazvonila, i když se vzpamatovala. Sice ji došlo, že ji kolega vyfoukl případ, z kterého kynuly pěkné peníze, že ji obelstil, obelhal a možná s jejím klientem jednal už v průběhu, kdy na tom pracovala a ten mu chodil vykládat, co všechno na tom dělá, ale najednou si vzpomněla, že do spisu ještě nedoložila jeden důkaz, který sama zajistila a který znamenal jistou výhru. Problesklo ji to hlavou. Potichu seběhla ze schodů a běžela do své kanceláře. Hodila kabát přes židli, zamkla se a vyndala objemnou slohu. Chvíli se v ní hrabala a říkala si v duchu - klid holka, klid. Až listinu našla. Vzala ji do rukou a znovu ji četla. A přemýšlela. Jenže, už ráno bude zbavena plné moci! A zanikne ji právo dokládat do spisu. Zasunula doklad zpátky do desek, desky uložila a šla domů. Pomalu. Zmítaly jí pocity, které by ji nikdo nemohl závidět. Za týden má její klient stání, spis je, až na ten jeden dokument, kompletní. Už pozítří dostane vyrozumění, že byla zbavena plné moci. A tím její práce končí. Vystaví fakturu na deset tisíc. A konec. Povzdechla si.
Skutečně ji došel dopis, že byla zbavena plné moci, který si uložila a i když nebyla klidná, jak by měla, přesto vyčkávala, jak proces dopadne. Zlost ji opustila, sebelítost taky. Spíš se jí zmocňoval pocit hnusu a opovržení a zklamání, protože něco takového nečekala. Riziko povolání, řekla si. Udělala jsem chybu, že jsem se svěřila a odkrývala karty, že jsem si neuvědomovala nebezpečí v té své zaslepenosti ...
Dozvěděla se, že její klient u soudu prohrál, že musí zaplatit vysokou částku peněz, o kterou se soudil a ještě navíc náklady na soudní řízení. A pan kolega zavřel kancelář. Peníze přišly na účet včas. Nejdříve je chtěla vrátit, ale pak se rozhodla, že si koupí něco na památku, aby si vždycky připomněla, jaké udělala chyby. Lidské chyby, nikoliv profesionální. O to bylo pro ni poučnější.
Osoby vystupující v tomto příběhu jsou smyšlené, příběh je upraven pro účel tématu, jeho jádro je ze života.
Irena Aghová
Kam všichni odešli?
Zrovna včera, když jsem otevřela okno do mezibloku jsem si najednou uvědomila, že je tu náhle prázdno a dřív jsem to tak nevnímala. – kam všichni odešli?
Irena Aghová
Euripides. Hippolitos.
Tragédie Hippolitos se hrála v Athénách za archonátu Epaminonda, čtvrtý rok Příběh Hippolyta je spojen se jménem Faidra. Byl několikrát zpracován: 1) jako Euripidova tragedie Hippolitos v roce 428 př. n.l.; 2) Senecova tragedie
Irena Aghová
Povídka. Cesta k šípkovému keři.
Šli jsme okolo potoka. Kolem se rozprostíraly louky a pole a už z dálky voněly lesy. Drželi jsme se za ruce a nepromluvili jsme spolu už od té chvíle, co jsme ve vsi zaparkovali na parkovišti auto . Psáno v ich formě
Irena Aghová
Amnézie. Povídka je psána v ich – formě
Jak člověk zapomíná na minulost, tak se mu najednou vrací a s ní i úvaha to, co mělo nebo nemělo být
Irena Aghová
Povídka: Osamělý muž
I. „Já za to nemůžu,“ řekla drobná starší paní, když byla dotázána policistou, který byl pověřen vyšetřit smrt pana Hanáka včetně vyloupení jeho bytu druhou noc po jeho odvozu z domu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016