Zamyslela jsem se nad různými otázkami našeho současného života. Vyvolila jsem si dvě oblasti - pojmy standardní a nadstandardní péče ve zdravotnictví a možné využití nezaměstnaných. Mohou se lidé, kteří se dostanou do momentální tísně ještě mravně zachovat?
Udržet si svou mravní úroveň je o pevnosti charakteru. Prostě, některé věci se nedělají, některé se neříkají, je lepší se něčeho zdržet a naopak něco prosadit se stejnou pevností a nebojácností. Buď to lidé v sobě mají nebo nemají, nemravnému chování se nelze naučit jen tak. Ale je možné ho napodobovat, pokud to lidé pociťují jako nutnou sebeobranu. Morální chování je jen takové, které člověk nedává jen na odiv, aby měli druzí vztek. A taky nikdo takový nemůže čekat, že ho budou ostatní obdivovat, protože lidé obdivují právě takové manýry, které se prosadí a ne, které se zachovávají z nějakých principů. A ke své škodě, která se brzy projeví ... budou donuceni projevit svou schopnost dravosti, aby si zjednali ve svém zájmu pořádek ... navyknout si na účelové chování, které může postrádat prvky úpřimnosti, lidskosti, altruismu, touhy po čistém svědomí, které se zase tak od nikoho nevyžaduje.
Standard a nadstandard ve zdravotní péči
Opravdu se mi nelíbí, že v naší společnosti, která má určitý sociální vývoj za sebou a určité principy uznala jako obecně přijatou mravnost, se začínají rozlišovat lidé, kteří budou mít standardní péči a lidé, kteří si mohou dovolit nadstandardní péči. A představte si, že nebudete moci poskytnout svým rodičům prostředky na tu "lepší" péči, protože prostě na to nemáte a možná, že vás vnitřní pocit, že pro ně neděláte všechno donutí, abyste si na to půjčili a zamotáte se do dluhů. Já si myslím, že by tak jednalo dost lidí, protože je to princip. A prolamování principů lásky, soudržnosti, péče a pozornosti je nemravné. Nebude to platit jen pro zdravotní péči, ale i v jiných oblastech, protože zdravotnictví je jen vlaštovka vypuštěná do ovzduší společnosti, aby rozdělila lidi na ty "lepší" a ty "standardní". Copak dítě rodičů, kteří nejsou bohatí a mají se co ohánět nepotřebuje stejnou péči jako dítě bohatých rodičů, kteří mu mohou zaplatit lepší operaci apod.? Možná, že si lidé ještě neuvědomují, jakou propast to mezi nimi vytvoří. Byť by šlo jen o maličkost. Nejde o závist, o chamtivost, ale o princip rovného přístupu, neboť každý má právo na zdraví, ale to je jeho právo. Podle dalších zákonů, jak to právo na zdraví realizovat má další regule. Buď přijmout standardní nebo nadstandardní péči a tím se jeho právo na zdraví, které je jim jinak garantováno, neumenšuje. A lékaři musí postupovat podle pokynů zdravotních pojišťoven, takže tak jako tak, musí nemocný buď plnit pokyny lékaře anebo se zařídit, jak umí. A v těchto vztazích lékař - nemocniční zařízení - pojišťovna - pacient bude stále ovzduší napětí. A ve chvíli, kdy o něco půjde, mohou se v tom řetězci zachovat mravně?
Prodejci - k čemu mohou být využiti nezaměstnaní
Jednou jsem se vracela z nákupu a zastavily mne tři dívky, že se mne potřebují zeptat, jak bych ohodnotila vzorek parfému. Tak jsem se zastavila a nechala jsem si ty parfémy ukázat. Jeden stál 900,00 Kč. Nastříkala mi ho na ruku, já jsem řekla, že je dobrý a oni, že jsem za svou odpověď vyhrála dárek. A hned k tomu přihodily další dvě krabičky. Bylo mi to divné! A řekla jsem, že to nemohu vzít. Nakonec z nich vylezlo, že když zaplatím tu částku, že dostanu ty dvě krabičky zadarmo. Odmítla jsem a hned jsem dostala slevu na 260,00 Kč. Namítla jsem, že nemám u sebe hotovost, ale nevšimla jsem si, že stojím zády bankomatu, na který mne upozornily. Znechuceně jsem od nich odešla. Kam až dokáží klesnout firmy, které používají mladé lidi k takovému způsobu prodeje a nabízení zboží, tahání z lidí peněz na ulici a vyzvídání informací na ulicích i v areálu supermarketů. Jestli si někdo představuje, že takto vykryje problém zaměstnávání například mladých lidí, když nemohou prolomit tu bariéru mezi zaměstnavateli a uchazečí a mladí lidé jsou pro nedostatek praxe nezaměstnatelní, tak je to nemravné. Myslím, že tento způsob je na samé hranici nekalého jednání. Je to ještě vůbec obchod? 1)
A tak bychom mohli postupně mapovat oblasti našeho života a klást si dotěrné otázky. K čemu například mohou být nezaměstnaní využití. Za jakých podmínek budou muset prolomit hranici svého mravního postoje, aby mohli získat prostředky na základní věci, než si najdou místo. Co nabídne zdravotnictví za standardní péči lidem, kteří v době svého, byť u momentálního finančního propadu, nebudou mít dost peněz na, nyní, tak drahou operaci. Lze si domyslet, že lidé v tísni budou využíváni pro činnosti, do kterých by řádně zaměstnaný člověk nešel. Nedej Bože, aby se v takových případech naplnilo, že nouze naučila Dalibora housti. No, on sám o sobě asi není ten nejlepší příklad. Nebo ano?
Úryvek z článku:
1) Jakpak skončí neúspěšní maturanti po čtyřech letech studia? Na dlažbě?
A doplňuje, že vůbec nikdo se nezabývá tím, že velká část z 20 procent letos neúspěšných maturantů může po čtyřech letech studia skončit na dlažbě bez jakéhokoli dokladu o dokončeném relevantním vzdělání. "Bude se jednat o velmi těžko zaměstnatelnou skupinu obyvatel. To je zřejmě letošní prázdninový dárek ministra Dobeše jim a jejich rodičům," podotýká dále Chládek.
Ostrý kritik státních maturit Chládek: Dobeš musí vyvodit odpovědnost
ParlamentníListy.cz
