Feminismus je hnutí, které sleduje mnoho stránek ženské otázky a v některých případech se právem jeví jako příliš radikální hnutí, které však necílí současně k vytvoření harmonické rodiny. Je možný v tomto případě zavádět dialog mezi muži a ženami, aby o problému rozpadu rodin hovořili mezi sebou a zcela otevřeně? Aby se pokusili zbořit hradby, které jim postavila tradice rodiny a najít cestu k modernějšímu a šťastnějšímu modelu rodiny a nebo se budou stále více prohlubovat problémy, které mají v tomto případě neúplné rodiny s dětmi? Otázka zůstává otevřená ...
Genderová problematika
Feministky se zaměřují na zkoumání nerovnosti pohlaví a změny v sociálním postavení žen. Argumentují, že rod (gender) nebo pohlaví jsou sociálním konstrunkty a studiem těchto vztahů se snaží dojít odpovědi vedoucích k zrovnoprávnění. Ovšem. Někdy to jde do krajností, a to ženám velmi komplikuje život, neboť podle mého názoru své odpovědi hledají bez ohledu na muže. Tedy, abych to vysvětlila – bez respektu a kompromisu. Obávám se, že v tomto ohledu do svého uvažování muže nepřibírají a naopak jdou s nimi do zbytečné konfrontace. A to na všech úrovních vzájemného kontaktu.
Genderové stereotypy, otázky ženství
Muži i ženy mají své biologické zvláštnosti. a ty nelze jen tak opomíjet. Jejich vztahy jsou vždy vzájemným kompromisem a to dokazuje, že tyto zvláštnosti respektují. Až do momentu, než své hranice začnou překračovat a dokazovat si vzájemně „kdo je tu vlastně pánem“. Podle toho, co je častým tématem návrhů na rozvod, je ve své podstatě nedodržování kompromisů a přehnané očekávání, že někdo z těch dvou uzná svou podřízenost a schopnost se přizpůsobit k chodu rodiny. Myslím si, že ženy, vyzbrojené určitými názory na své postavení, se nechtějí podřídit v některých záležitostech muži za žádných okolností a to i tehdy, že to mohou považovat za rozumné a potřebné. Ženy mají svá práva a je to správné, ale mají také povinnosti, které uzavřením sňatku musí respektovat, a pokud je respektovat nechtějí, nechť se nevdávají. Neboť to, co mají hluboce vštípeno jako ženy, nemusí být současně přijímáno do písmene muži. Ale mnoho mladých žen, z druhé strany, chápe feminismus jako něco radikálního, proto jsou odrazovány od jeho myšlenek, a to právě proto, že se obávají neúspěšných vztahů s muži, kteří otázku ženství pojímají svým způsobem, než se jí snaží pojímat ženy ve smyslu feministických ideí. A i v případě, že se ženy vzdávají některých svých zakořeněných představ o svém postavení v manželství, nemusí dojít k úspěšnému vztahu, protože odmítají se podřizovat v párovém vztahu za každou cenu.
Kde je zakopaný pes?
Rozpady tradičních rodin jsou katastrofou. A k tomu i přispívá, podle mého názoru z jedné strany patriarchátní model, který se v mnoha případech těžce překonává, a s ním je spojená i tendence zahánět ženy do tradičního postavení bez ohledu na její přání vykonávat své povolání, věnovat svým zálibám a trávit svůj volný čas podle svých představ, s ním jsou i spojeny sexuální nároky a někdy i donucování k sexuálnímu styku bez ohledu na to, že žena styk odmítá, s tím je spojeno násilí a konečně rozvrat manželství. Z druhé strany ženy vyžadují po mužích, aby jim pomáhali v domácích pracech a výchovou dětí, aby jim poskytovali prostor pro rozvoj své osobnosti, aby měli právo trávit svůj volný čas podle svých zálib a představ a respektovali jejich pracovní program, pokud mají zajištěnu kariéru. Ženy však nechtějí obětovat, a to plným právem, výkon svého povolání a tím si nastolit možnost závislosti na muži, který ji může zneužívat a nakonec i způsobit rozpad manželství. Ženě hrozí nejen to, že si později již nenajde vhodné a dobře placené zaměstnání bez náležité praxe a zkušeností, byť má vzdělání, ale také bude bojovat s finančním nedostatkem.
Co mi feminismus vzal a dal?
Dal mi práva, která jsou zakotveny v zákonech, ale musím se starat, aby byla vůči mně ze strany mužů respektována a plněna. Dal mi sebedůvěru, že jsem svobodná a rovnoprávná bytost, která se může svých práv domáhat a současně vím, že musím i plnit povinnosti, které jsem na sebe vzala dobrovolným slibem manželským a nemohu ho nijak dementovat, když se k němu zavážu. Feminismus mi vzal do určité míry právo vyžadovat od mužů, aby uznali, že jsem bytost, která v některých ohledech není jim rovná co do fyzické síly, že nedisponuji určitými schopnostmi jako oni a tudíž se zbavuji, v některých zvláštních případech, jejich ohledu. Proto o něj musím bojovat svým chováním a kompromisem, ústupky a vhodným jednáním.
Dialog mezi muži a ženy ve prospěch rodinné harmonie
Je prokázáno, že 62% manželských párů v České republice rozvádí! V dostupných statistikách byl poslední údaj z roku 2004 a zde bylo oficiálně uvedeno 49%, kdy se rozvedlo 33,1 tisíc manželství. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří ČR mezi země s nadprůměrnou intenzitou rozvodovosti.Co s tím a kde je příčina? Může za to feminismus? Snad vztahy mezi ženami a muži z pohledu feminismu se zbytečně komplikují a pokud jsou ženy i muži rozumní a chtějí žít ve spokojených vztazích, pak nebudou vůči sobě uplatňovat donucovací metody, aby vyhověli svým poněkud extrémním představám a snažili se je naopak dát do souladu ve prospěch rodinné harmonie. Teorie a tendence jakkoliv důvodného hnutí o rovnoprávnost žen by měla vést k rodinnému souladu a ne vyvolávat představy o nadřazenosti žen nad muži v některých otázkách. A pokud se o těchto otázkách diskutuje, měli by do některých diskusí být zváni i muži, aby k nim vyslovovali svůj názor. Myslím, po tom, co se zvyšuje tendence k rozvodovosti, by měl přijít zavčas dialog mezi oběma pohlavími.
