Naše doba postrádá moudrost a rozvahu o tom, co je dobře a co je špatně. Jedna zpráva míjí druhou a pokud se mnoho lidí zapojuje do vysvětlování situace, vytrácí se klid a řád, který je nutný k odstranění chaosu .
Osvoboďme se! Apatheia, volají stoici z doby antického Říma, a to znamená osvobození se od vášní, od žádostivosti, rozjařenosti. strachu a zármutku, od hněvu, který je modifikací touhy. Cicero definuje mudrce takto: „Tedy ten, ať je kdokoliv, kdo je svou uměřeností a vyrovnaností ve své duši klidný a sám se sebou smířený, tak ani nechřadne starostmi, ani se nenechává přemoci strachem, ani neplane netrpělivostí.“ Seneca –Dopisy psané stoikem . Emoční život mudrce- 536-537.
Od chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že hrozí nebezpečí onemocnění COVID 19, vznikla a stále rostla úzkost a strach mezi lidmi, vyděšenými zprávami, které si nemohli ověřit a kterým zpola ani nevěřili. Jedni zaháněli tyto pocity podceňováním nebezpečí, druzí měli strach, že nákaza může ještě zvýšit jejich aktuální problémy se zdravím, s kterými dlouhodobě bojují a vzbuzovala se v nich úzkost o své nejbližší. A čím více lidí nad tím mudrovalo, ztrácející rovnováhu a trpělivost ve veřejných médiích, tím vzrůstal chaos a později i hněv ve společnosti.
Z jedné strany jsme sledovali hrdinné nasazení lékařů a sester, z druhé strany se ztrácela důvěra k těm, kteří měli situaci v zemi řídit a zachovávat klid mezi lidmi, i když samozřejmě ten klid nenacházeli, protože zřejmě neměli dostatek informací a nebyli připraveni na takový úder, který nasadila sama příroda.
Mnoho lidí ani nerozumělo grafům a tabulkám jako relevantní informaci a to proto, že si nedokázali srovnat to, co se děje a jak se mají podle toho zařídit ve svém každodenním životě, možná jen tušili v úzkostech, že přijdou o svůj zdroj obživy a že poté ho nedokáží nastartovat do původních kolejí ani tím, že zaměstnanci budou pracovat z domova jako by seděli na svých židlích v kancelářích ( pracovat ve způsobu Home office rozhodně není nic záviděníhodného), protože kromě toho, že takto plní své úkoly, se musí postarat i o rodinu a hlavně o děti - školáčky, kteří se učili on line, a zřejmě ani to se neosvědčilo a pokud nastoupí do škol, neumím si představit, jak dohoní látku a jak učitelé budou v tísni, aby si s nimi poradili, aby zvládli látku v jiných podmínkách, než byli zvyklí, protože tuto možnost si ve škole nenacvičili.
Střídavá omezení ve styku s lidmi též vzbudila hněv a starosti o bližní, když se nedoporučovaly návštěvy v rodinách, zvláště tam, kde jsou starší lidé, o kterých se tvrdilo, že jsou rizikovou skupinou a jejich stav neklidu byl ještě více podněcován v médiích, kde se objevovaly různé články o osamělosti starých lidí (které nemohou navštěvovat děti a příbuzní, aby je nenakazily a nedošlo k fatálnímu případu onemocnění a ohrožení života), fotografie starých žen, sedících jako stíny nad prázdným stolem v hlubokém smutku za světla svíce byly spíš ranou pod pás než jakousi zřejmě taktikou tvůrců těchto podnětů, jak povzbudit rodiny, aby nenechávaly své staré rodiče osamělé doma nad prázdným stolem a jistě i způsobem, aby si svou osamělost co nejhlouběji uvědomovali a trpěli ještě více. A rozhodně si tací „umělci“ nepřebrali, že mnoho starších lidí sleduje Internet a televizi. Dobrá metoda, jak rozeštvávat v tomto čase ještě rodiny!
Závěr:
1) Jediný platný a relevantní hlas k tomu, jak se chovat v obdobném problému má rozhodně premiér a ministr zdravotnictví, financí a sociálních věcí. Pokud dochází k legislativním změnám v době krize, v nichž jsou změněny některé zákony, na jejichž základě se mají plnit žádoucí povinnost a vykonávat nebo omezovat nějaká práva, pak je třeba je vydat na Internetu na patřičném místě (na stránkách ministerstva zdravotnictví nebo sociálních věcí), aby se mohli občané a komunální správa k nim snadno dostat a na jejichž základě vydá i věstník pro obec, kterou spravuje, aby byli občané obcí informováni. Ti, kteří nemají přístup k Internetu, a tech nebude málo, musejí být informováni vhodným způsobem svým úřadem městské části nebo radnicí na venkově, i ti, kteří bydlí ve vzdálených místech.
2) Výuka on line rozhodně nebyla zvládnuta tak, jak se předpokládalo. Někteří učitelé nejsou zvyklí takto s dětmi pracovat a děti jsou zvyklé na jejich osobní kontakt a rozptyluje je přítomnost rodičů, a na to nejsou zvyklé ve škole. Nelze ve všech rodinách počítat s tím. že rodiče dokáží suplovat učitele při výuce dětí a ty mohou později zaostávat v nasazení běžného rytmu.
3) Masarykova universita se ohradila proti nasazení studentů medicíny v nemocnicích v posledních ročnících, v nichž vrcholí jejich studium, kterému se musí věnovat s velkým nasazením.
4) Následky všech problémů, které občanům vznikly řízením krizové situace budou mít své neblahé dozvuky a nelze vinit vládu úplně ze všeho, protože nevíme, jaké pokyny od koho dostávala a do jaké situace ad hoc se sama dostávala. V každém případě má každý občan právo na informace, které slouží k běžnému životu. Žijeme v demokracii a všichni lidé jsou si rovni před zákony. Zajištění toku informací je věcí odpovědných osob, které řídí stát, resorty, obce a města.
