Cílem článku je náčrt současného stavu Evropy a předmětem je úsudek o lidech, kteří se změn účastní. Kladu si otázku přiměřeností současných problémů a budoucího vývoje.
K článku, Jak Evropu (ne) chápeme - viz zde připojuji další úvahu. Tentokrát o možnosti promýšlení současně fungujícího projektu Evropská unie a o některých krocích směřujících do budoucnosti v současné době, které mohou naopak fungování projektu a tím i společností ve státech, tvořících členské země, zpomalit. Je nám bližší přítomnost nebo až vzdálená budoucnost?
Krátký pohled na Evropu
Hlubokým pohledem do historie Evropy shledáváme, že se netvořila tak snadno a že další tvoření nebude snadnější, protože nám chybí mozky,nikoliv vůdci. Člověk je přeci přemýšlivý tvor a k výsledkům svého uvažování potřebuje čas. Řešíme nejen požadavek doby, tedy trvale udržitelný rozvoj, ale současně se domnívám, že nám chybí poctivý vědecký základ, učenný filosofický pohled, solidní právní základ, který překlene problémy, vznikající obecně mezi státem a jeho občany, mezi vedením států, které musí reflektovat požadavky světového společenství národů, ale současně se i pečlivě starat o svou bezpečnost, vnitřní stabilitu, území a přírodní zdroje, občany v nejširším slova smyslu, vědu a rozvoj kultury a společenského života. A přicházejí další a další úkoly, které vyvěrají z každodenního života, nikoliv však v úzkém pohledu, ale z pohledu našeho kontinentu a světa.
Rychlé budování zpomalilo vývoj
Ani projekt Evropské unie není ničím novým (což jsem už několikrát zmínila), protože v historii Evropy bylo takových projektů více, říkalo se jim říše. Evropská unie je administrativní projekt, který byl odvážný, moderní, leč za poměrně krátkou dobu se nedokázal plně rozvinout ve smyslu svého zaměření, ideí a programu a nedokázal ani zajistit potřebnou stabilitu v Evropě. Z mého hlediska byla velmi riskantní už přístupová politika. Jakoby už zítra bylo pozdě! Znepokojivé heslo – více Evropy – přivedlo do projektu různé země, které sice splnily kriteria vstupu, ale byly si nerovné v celé řadě aspektů svého života, historie, politiky, tradic a i náboženství. A takové rozdíly nelze sjednotit Směrnicemi s povinností je aplikovat do národních právních řádů, dokonce ani tlakem na reprezentanty jednotlivých zemí s tím, že je to ve prospěch Evropy, ale spíš je vhodnější říci – ve prospěch projektu Evropské unie. Ano, tento projekt je důležitý, je prospěšný, protože je schopen vyrovnat velké rozdíly mezi přistupujícími zeměmi, ale je potřeba, aby byl přiměřený. A kouzelné slovo „přiměřenost“, které ráda užívám, se dosud nestalo promyšleným programem, ale potácí se ve svém dosud neurčitém pojmu v ekonomických, ekologických a sociálních náhledech, které tvoří jádro, nebo-li pilíře, chtěného, důležitého a velmi náročného projektu trvale udržitelného rozvoje na finance, vědu, národní hospodářství každé země apod.
Nedotažené projekty způsobí do budoucna problémy
Ale je nutno řešit politické, hospodářské, ekologické a sociální problémy současnosti, postavit je na moderním právu, na moderním pojetí státu se všemi aspekty jeho bytí. Je skutečně tak nezbytné hnát Evropu do budoucnosti, jakoby šlo o zítřejší den? To jen způsobuje, že vůle k uskutečňování takových programů klesá přímo úměrně s poklesem životní úrovně a nezvládnutím důsledků současného světového konfliktu. Jistěže si nemohou myslet současní politici, vědci, či současní lidé, že se dožijí ještě ohromujících výsledků své práce, protože podle mého názoru, to není otázka desetiletí, ale staletí. Spíš se dočkají, v nejlepším případě, nevděku. Je tedy možné, že současně žijící generace budou mít mnoho problémů, které nebudou umět řešit, protože jim chybí pevný základ k tomu, aby překonávaly nastalé krize, které přináší překotnost v politických činech, nedomyšlenost, nedotaženost a často i v současnosti nerealizovatelnost smělých výhledů, které naráží na jeden fakt, že společnost se nevyvíjí rychlostí světla, ale postupem doby, což je velký časový rozdíl.
A tak, všechno je v lidech
Jistě není žádným překvapením, že mnoho lidí pociťuje všeobecný úpadek. A také, že lidé, kteří by byli schopni přiložit ruku k dílu, jsou okřikováni ze všech stran aktivními skupinami a jedinci, kteří s nadšením plní plán budoucí světové změny, aniž mají dostatečné jasno, jak ji provést, protože jim nechybí ideál, ale také znalosti z celé řady oborů, které ve skutečnosti ten velký a potřebný ideál provázejí. Pro připomenutí: ani květiny nerostou na povel, ani lidé a živočichové se nerodí na povel. Je třeba vejít do hloubky věci. Vždyť člověk má svobodnou vůli, rozum a prochází civilizačním procesem, ale k přitakání něčemu novému, což může znamenat razantní změnu života, potřebuje nejen finanční prostředky, ale i čas ke vzdělání a zjištění, zda je připravený ke změně. A nepomůže ani cílená výchova ve školách, odtržení dětí od informací a obrátit pozornost k něčemu, co vlastně není, neexistuje. Protože se budou vracet k minulosti a nacházet v ní zdroje vlastního úsudku o světě, o sobě i o Evropě samotné. Ano, dejme jim k pokroku základy, promyšlené, vycizelované, vyhodnocené. Zdůvodněné, pečlivě vypracované a položme základy k budoucnosti. To je tak všechno, co mohou současně žijící generace dobrého udělat do budoucnosti. Ale pro přítomnost – celá Evropa si musí vyjasnit, jak vyřeší současnou situaci ve všech ohledech, a to nejméně na 50 let dopředu, a proto, vraťme se nyní k základním mravním pilířům, které z nás udělaly jedinečnou, vyspělou a vzdělanou společnost a povyšme je výše, než je pouhý zisk, abychom nedopadli jako naši předchůdci, Římané. A dál se to můžete dočíst ve všech publikacích, které o nich byly napsány. Je tam i vzkaz pro nás.
