- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Elvis Aaron Presley zemřel 16. srpna 1977. Jeho život je, z mého pohledu mementem pro ty, kterým je talent osudem. Od jeho smrti, a to je dlouhá doba, lidé neustále udržují jeho památku a tím jeho hlas zaznívá stále z médií, jakoby skutečně žil. Opravdu, nedávno jsem navštívila kino. Vyjela jsem do patra, kde jsou zřízeny malé kavárny. Bylo tam hodně lidí. Hledala jsem místo, a pak i prodejnu, kde nabízeli kromě občerstvení i kávu. Z reproduktorů hrála příjemná hudba, kterou jsem poslouchala neposlouchala, protože jsem se soustředila na něco jiného a najednou se mi ušima i srdcem prořízla tato píseň:
http://www.youtube.com/watch?v=QrojFR7jM9E
Vyhrkly mi slzy. Bylo to tak neskutečně opravdové, ta atmosféra a všechno, co jsem pociťovala, aniž jsem si to chtěla přiznat, natož uvědomit.
nějak se stydím, že jsem letos zapomněla na 16. srpen, výročí jeho smrti. Ale tak často poslouchám jeho hlas, že si ani neuvědomuji, že už dávno není. Tak proč slavit jeho výročí?
Tedy, tuto píseň si zazpíváme spolu. Určitě se v ní, Elvisi, oba najdeme.
Další články autora |