Osobní úvaha
Nedávno jsem byla v IKEI v Brně a zastavila jsem se na kávě. Nedaleko u jednoho stolku seděla mladá a velmi pěkná česká dívka a měla zahalenou hlavu šátkem způsobem, který naznačoval, že se jedná o muslimku. Zásadně neokukuji lidi, ať mají na hlavě turban, jarmulku nebo jiný znak své identity. Ale nedalo mi to, abych na ni nepohlédla a ona měla sklopené oči a popíjela kávu. Pak si k ní přisedla nějaká žena a tiše spolu hovořily. Dívka působila velmi harmonicky a naslouchala té paní, která zase vyhlížela vzrušeně a zřejmě s ní diskutovala o její volbě být muslimkou. No prosím, po Brně chodí mladé dívky v klášterních úborech, chlapci v mniškých hábitech s krucifixy, houpajících se u pasu a sandálech, sem tam uvidíte i židovské muže v tradičních oděvech a pejzy, proč by to mělo být něco zvláštního, že ano? Vždyť tu máme budhistické mnichy a někteří čeští občané o sobě prohlašuji, že jsou budhisté. Proti vkusu není musu. Lidé se chtějí odlišovat a zdůrazňovat svou identitu vnějšími znaky. A myslím, že už od pravěku vnější znaky znamenaly příslušnost ke kmeni, k rodu, vyjadřovali jimi své postavení mezi ostatními a byli tak bráni. Ještě stále mne to zanechává v klidu, všechno si dovedu vysvětlit a pochopit.
Několik let jsem pobývala, s přestávkami, v islámských zemích. Poznala jsem mnoho lidí, lidí neobyčejně sdílných, laskavých, slušných a pohostinných. Lidi velmi bohaté, intelektuály, úředníky, i prosté lidi, zápasící ze dne na den s penězmi. A od počátku jsem si uvědomovala, že neprošli evropským společenským a politickým vývojem, že žijí v jiných geografických podmínkách, že mají silně vyvinutý instinkt pro přežití, že dbají o vzdělání svých dětí a žijí v dohodnutých manželstvích. Neznají náš konkureční způsob života a tudíž nejsou stresováni tak, jako my. Jejich kultura, stravování, umění, způsob života vychází z jejich tradic, kterých se drží, protože nemají na vybranou. Milují poezii a musím říci, že je krásná, zvláštní a hluboká. Jejich životní realita je ovlivněná podmínkami, v kterých žijí a není to nic jednoduchého. A přesto se mi zdá, že jsou vyrovnaní. Samozřejmě, že jsou mezi nimi výjimky. Ale navenek bych řekla, že se chovají všichni zdvořile, mají „způsoby“, dokáží se přizpůsobit k vaší náladě a rozhodně se podivují našemu hektickému životu, který provozujeme zase zde. Nedělají si iluze. Z těch je vyvedly problematické politické poměry, kterými prošlo několik generací. O své zemi hovoří s úctou a hrdostí. Na nás hledí podezíravě. Je to prostě jiný svět, protože společnost žije v kontinuitě se svou minulostí, která časově vysoko přesahuje minulost Evropanů. A to je důležité si uvědomit. Tedy podle mého názoru. Víc o nich říci neumím, protože se zásadně nesvěřují se svými problémy, moc do nich nevidíte. Hodně jim záleží na tom, jak je soudí druzí, a tak se snaží držet dekórum, což obdivuji. Řekla bych, že jsou výrazně poznamenáni řeckou filozofií a není divu, protože to byli oni, kteří přeložili Aristotela a snažili se mu porozumět a že si řeckou filozofii přisvojili. Jsou spíš směrováni k tomuto způsobu myšlení, protože žili a žijí mimo duchovní vliv křesťanů. A v tom je ten rozdíl. Islám je přísně monosteistický, složitý systém, který našinec těžko pochopí a asi by se s ním těžko ztotožnil. Protože s islámem se nese mnoho povinností, které musí pravověrný muslim dodržovat, jinak není muslimem a stát se muslimem je velmi těžká cesta, kterou musí absolvovat. Nejen ženy. Ale i muži musí dodržovat přísný režim. Těžko by mohli žít jako individuality, které si mohou zvolit svůj způsob života, jako my, i když i v Arábii se dějí změny, společnost se mění a lidé s ní. Co hledají mladí Češi v islámu? Je to možná to, že potřebují duchovní vedení a netíhnou ke katolicismu ani k protestantismu, potřebují cítít přítomnost jednoho Boha a jeho proroka a žít podle určitých náboženských pravidel? Okouzluje je kultura, kterou islám vybudoval a chtějí žít v jiném duchovním a kulturním prostoru, než v tom, který se jim nabízí, aniž se z něho vzdalují? A uvědomují si, že berou na sebe všechny, podtrhuji, všechny povinnosti, které musí plnit do písmene? Jestli ano, pak nechť tak žijí. Zatímco česká společnost je svobodomyslná, konkureční, nepěstující náboženské myšlení, ale občanský způsob života, její usilování vede k rozvoji jednotlivců a tím i celku, u islámu se, podle mého názoru, projevuje jistá stabilita, ustálená na pravidlech, které se prostě dodržují vždy a za všech okolností. Je v tom projev kolektivní síly, ale také povinnosti, které se učili chápat a dodržovat od útlého dětství, spjati navždy se svým kulturním prostředím, které vytvořilo jejich duchovní a vnitřní život, hluboký a ustáleným, s odlišnou koncepcí života. Tvoří mladí čeští muslimové jakýsi most mezi dvěma světy a nebo se přimknuli k islámskému světu? Očekávají, že budou žít jinak, než se jim nabízí v jejich prostředí? Můj pohled je povrchní a spíše zamyšlením. Má vlastní zkušenost je taková, že volba konvertovat je věc jedna a splynout s většinou je věc druhá. Život Arabů není idylka, ale tvrdá realita. Přeji všem lidem štěstí a klid, aby si mohli prožívat svůj život podle svého. Bez stresů, frustrací a fatálních depresí. Ale myslím si, že v dnešní době se tomu málokdo vyhne. Rozdíl je v tom, jak se k vlastnímu životu kdo postaví a kdo je schopen vytrvale budovat své štěstí, na které má plné právo, ať je čím je. Stejně jsou lidé na celém světě sobě podobní ve svých touhách, bolestech i radostech. V tom by si asi mohli porozumět. Ale co vede Čechy konvertovat, co jsem dosud nepochopila. Nemusím všechno vědět. Snad mne poučí diskuse pod tímto článkem. Je třeba o těchto věcech hovořit s vážností, neboť se nás týkají. Povídejme si o tom. ------------------------ Odpověď na několik otázek: Sama nechápu, proč do ČR emigrují. Ale nezapomeňte, že mnoho Arabů zde získalo vzdělání v minulosti a budou to jejich potomci, kteří chtějí jít ve šlépějích svých otců, ale myslím, že málokdo se tu trvale usadí. Je to tu pro ně hodně drahé a pokud pocházejí z bohatých rodin, pak si myslím, že studují spíš v Anglii, ve Francii nebo Americe. To je zvýhodňuje na jejich trhu práce. Podmínky, jak získat trvalý pobyt, občanství, a tím požívat výhody sociálního systému jsou velmi náročné. To není, jako v minulosti, kdy měli otevřené dveře. Nic tu není zadarmo. A kromě toho, pro země ležící mimo EU se neposkytují stipendia ve vzdělávacích programech pro zahraniční studenty. Tyto země nemají ani smlouvy se zdravotními pojišťovnami, takže si musí zdravotní péči platit, pokud nejde o bezprostřední stabilizaci po srdečním záchvatu, mrtvici apod. Znám pár právníků, kteří zde působí. Sem tam potkám rodinu, která bydlí v campusu. Myslím, že nemají v úmyslu zde zůstat, protože lékaři, právníci a experti z technických odvětví se dobře uživí ve vlastním prostředí nebo v jiných zemích, jim kulturně bližší. To, co říkám, neplatí plošně. Já se tím specielně nezabývám, jen sleduji občas, co se tady děje. Vím, že se v Brně odehrávaly nějaké debaty, zda tu postavit minaret, ale nějak z toho sešlo. Tušila jsem, že se to neprosadí, a tak mne to nechalo v klidu. Myslím, že spoustu věcí, které vidíme v televizi a co se týká arabských zemí, se netýká všech Arabů. Já bych to rozlišovala, kdybych se tím zabývala. Nejsou všichni stejní a myslím, že sami cítí, že musí něco změnit. Ale bude to pro ně velmi těžké. Opravdu jim nic nezávidím, protože musí zápasit o svou budoucnost daleko více, než třeba my. I když zase nevíme, jak to tu bude vypadat za dvacet let. Svět je na prahu velkých změn, ale to byl vždycky. A máte pravdu v tom, že mladí prožívají krizi. Tíhnout ke všelijakým proudům, chtějí se nějak odlišovat, protestovat, zviditelňovat a frajeřit. Ale v tomto případě, pokud konvertovali, se zaslíbili náboženství a vzali na sebe povinnosti, které musí dodržovat, protože vystoupit z církve nebo z náboženského společenství není tak jednoduché. Musí se rozhodovat ve smyslu náboženství, které na sebe vzali dobrovolně. V Saudské Arabii jsem nebyla, ale v Syrii, Libyi, Iráku, Libanonu, Tunisu. Bylo to zajímavé. Manžel byl expert přes petrochemii.
