"Averze, která se vůči Havlovi objevuje, je tady zpětně kvůli disentu. Lidé se podvědomě stydí, že drželi hubu a krok, že podléhali tak slabému a trapnému nepříteli, jakým KSČ a StB v posledních letech - jak se později ukázalo - byly," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz socioložka Jiřina Šiklová a dodává, že lidé se s ním těžko mohou ztotožnit, protože se choval a jednal jinak než naprostá většina společnosti." http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/198335.aspx
Článek, který je motivem k mému filozofování, mne hodil zpět do doby před třiceti lety a pak zpět do dnešní doby a rozhodně mi vyloudil úsměv na tváři. Na začátek bych chtěla říci, že proti panu Havlovi nebudu nikdy nasazovat stejně tak, jako že jsem ho nikdy příliš nebrala a proto snad také neočekávala žádné zázraky v naší zemi.
Ukázka z filmu Pouta - ten film by měl každý vidět, kdo si myslí, že to tu byla legrace
http://www.youtube.com/watch?v=Bv5kGozKvuc
… nová kultura s televizí NOVA
Chvíli jsem si držela klobouk, když se jelo z kopce a chvíli si zase halila tvář do mušelínu, když jsem se rděla nad kulturou, kterou nám první komerční televize Nova s panem Železným v čele zprostředkovávala ze světa domů s červenými lucernami a ze soukromí lidí, kteří se začali chovat jako urvaní ze řetězu. A to se omlouvám za tento výraz. Spíše jsem vpravdě očekávala, že celý disent má připravenou koncepci pro přeměnu vlastnictví a rozjezd kapitalismu v naší zemi a utěšovala jsem se, že mnoho z těch lidí žije v zemích, kde demokracie a kapitalistický systém je zaběhnutý a je o čem přemýšlet. O to víc jsem byla překvapená, jak to nakonec dopadlo. No, co se stalo, nedá se odestát a myslím si, že jsme to nějak vyrejdovali, díky také tomu, že mnoho lidí i přes všechny peripetie a budování kapitalismu ad hoc si firmy založili a že skutečně dokázali od počátku poskytovat platné služby našemu rozkolísanému hospodářství a já tvrdím, je to víc na lidech než na koncepcích, které byly šity horkou jehlou a realizovaly se pokus - omyl. Následky se nám nakumulovaly po dvaadvaceti letech po sametové revoluci.
Ukázka z filmu Občanský průkaz
http://www.youtube.com/watch?v=g0cilJUFF5o&feature=related
… sex a násilí zavítalo na české obrazovky
Ale vrátím se k televizi a ke svobodě kultury - nemyslím, že trh zaplavený pornem a sexuálmi nabídkami na každém rohu, budování veřejných domů a služby s tím spojené byly přesně to, co Češi po dlouhé době totality přednostně očekávali. Češi nikdy nebyli frustrovaní z nedostatku sexu a milostného života a proto zřejmě to zaujalo jen chvíli. My se mezi sebou milujeme "podle našeho". Jsme normální, dospělí lidi. Češi spíš chtěli kulturu, která jim nebyla přístupná v podobě dobrých filmů, nikoliv béčkových a céčkových, kde lítají hlavy a ruce po výbuchu plastických trhavin a mezi tím lítají vojáci s kuriózními zbraněmi a střílí hlava nehlava po všem, co se hne. A pak někdo zasažený tříštivými náboji padne v krvi k zemi, jeho spolubojovník se k němu skloní a zeptá se ho: "Jsi v pořádku?" Oběť se usměje a prohodí: "V pohodě."
... spíš jsme potřebovali kvalitní poradce a profesionály pro občanský život
Češi jsou kulturní národ a čekali spíš kulturní zboží v podobě knih, přeložených kvalitně do českého jazyka, plných cenných a podnětných myšlenek, které by pomohly provést transformaci do nového života a přístupné odborné vzdělávání pro všechny věkové skupiny, které se hodlaly zapojit do budování kapitalismu. Místo toho trh zaplavila hermetická a esoterická literatura, wicca a jiné druhy literatury, které podnítilo hodně lidí, aby se tím i profesionálně zabývali, takže tu máme víc astrologů, vykladačů Tarotů, I Tingu a jiných pozoruhodných prastarých věd, než kvalitních poradců pro civilizační choroby, které nás trápí a které bychom potřebovali jak sůl, protože víme, že v Americe i v jiných zemích takové služby jsou poskytovány odborně vyškolenými lidmi. Nebo si snad mohl někdo jen na chvíli myslet, že se Češi dají ohlupovat?
Češi se nemají za co stydět
Češi se nemají za co stydět a KSČ a StB nebyl trapný a slabý nepřítel, paní Šiklová. Byla to volba mezi životem, který doprovázela odpovědnost za rodinu a bližní anebo sebezničujícím zápasem, jehož cíl byl nedohlednu. A pokud dnes, když se dívá mnoho lidí zpět, pociťují hořkost a zklamání, místo radosti z plnohodnotného a smysluplného života, v který zpočátku doufali, pak to není proto, že čekali, až jim někdo přinese svobodu na zlatém podnose a nic proto neudělali. Naopak - cítí mnohdy marnost nad marnost, protože bojují o udržení standardu, který si mohou dovolit jen silou své vůle. Život Čechů není jen o politice, ale o životě v rodině, o péči o své předky, o touze po naplnění života a o vzdělanosti, protože to nejsou v žádném případě ani nerozumní, ani lhostejní lidé, kteří by si nevážili nade všechno svobody, které si v historii tak málo užili. Jistě, že mám hodně výhrad k veřejnému životu a k chování mezi lidmi. Že se mi nelíbí, že ani po dvaadvaceti letech jsme nedosáhli mnoha věcí, kterých jsme dosáhnout měli. Ale české prostředí není egocentrické, sobecké a narcistické a lidé, jak se zdá, táhnou za jeden provaz. Je to dobře. Ví, kdy mají držet pusu a kdy mluvit, protože je to až příliš zkušený národ.
Nikdo se tu nestydí, ale diví i ušima a držet hubu a krok musí stejně dnes, jako před tím. Nebo snad ne?
