Věřte, že to byste si opavdu nepřál, pane Tachovský. Vyhoření nemusí končit vždy impulzem ke změně. Bohužel.

Syndrom vyhoření je vnímán především jako důsledek pracovní činnosti kladoucí na člověka nároky, které jsou nebo začnou být nad jeho síly. Tedy jako něco, k čemu by nedocházelo v jiných pracovních podmínkách, které by byly souladné s s naším vnitřním nastavením. Píšete o tom, jak se syndrom projevuje i ve vztazích, které se zaměstníním vůbec nesouvisejí, což mne vede k jedné poznámce.

Většinou je to tak, že spouštěčem je změna zaměstnání nebo vyšší nároky spojené například s vyšší funkcí, odpovědností a vynakládaným časem. Ale pokud se dostane člověk do působení stresorů mimo zaměstnání, může být spouštěčem i příčinoui narůstající nespokojenost v rodině nebo v partnerském vztahu, protože syndrom vyhoření je vlastně deprese, jejíž projevy a důsledky jste popsala.

Děkuji za Váš komentář pane Herdo. Světová zdravotnická organizace WHO spojuje syndrom vyhoření výlučně s pracovním prostředím, ale z praxe mohu potvrdit, že tento problém se nevyhýbá ani maminkám na mateřské dovolené, či osobám dlouhodobě pečujícím o někoho blízkého. Paní Božková, viz níže, to popsala velmi přesně. Bude mi velkým potěšením, číst Vaše další komentáře k článkům.

Syndrom vyhoření se může týkat každé profese i jedince v domácnosti, pokud lidé neumí pečovat o regeneraci svých sil či jim to neumožní jejich okolí. Vidím syndrom vyhoření i některých zdravotníků, totéž bude u personálu sociál. ústavů, zčásti také u učitelů, policistů atd. Jako knihovnice velké veřej. knihovny, otevřené mj. bezdomovcům a opilcům ("komunitní pobyt či služby"), ale i jiným agresivnějším skupinám občanů jsem uvítala jednou za rok vedením zprostředkované školení od dobré psycholožky, byla natolik dobrý profík, že mi v podstatě stačily dva dny školení (spíše šlo o přátelské povídání) na hodně dlouhý čas (v náročnějších profesích by to bylo vhodné častěji): umět předcházet agresivitě, nenechat se otrávit druhým atd. Příčiny zhoršování dušev. a tím i těles. stavu člověka jsou samozřejmě i vnitřní, výbava člověka z vlastní původní a další rodiny aj.

Vážená paní Bošková, děkuji za komentář a hlavně příklad z praxe. Mnohým lidem by přesně to, co popisujete, tedy pomoc odborníka pomohlo zvládnout počínající syndrom vyhoření a jeho devastujíí dopady na tělo i duši. Srdečně zdravím!

Přínosné je prý, psát si emoční deník..

Ano, ano, velmi doporučuji. Jedna z metod, která může pomoci si uvědomit, co je spouštěčem či příčinou mého stavu. Což je první krok k nápravě. Psaní deníku má ještě mnoho dalších výhod. Děkuji za Vaši připomínku paní Sádecká!