Mohl bych o tom vyprávět. Ne nadarmo se jí říká nemoc vysokoškoláků. To prostředí a povaha kumulace povinností je pro prokrastinaci přímo ideálním podhoubím. Musím napsat, že tahle věc opravdu dokáže ovlivnit život, a když říkám ovlivnit, pochopitelně mám na mysli negativně. Protože jedna věc je se z toho nějak dostat (leckdy i za pomoci někoho dalšího) a jiná věc je vysvětlit osudu, že už není třeba dál člověka následky prokrastinace trestat, že už se poučil, seká latinu a už by ta lekce stačila...

Každopádně po škole jsem s prokrastinací nikdy problém neměl – občas něco odsunu, ale to jsou prkotiny, které na nic nemají vliv, ve skutečnosti nijak nespěchají a s dřívějškem se nedají srovnávat. Chápu ale, že někdo s tím může mít problémy v práci. Mé práce se to naštěstí netýká, nicméně pokud se s tím někdo setkává i v této životní fázi, rozhodně bych mu vřele doporučoval začít to řešit – pomůcek různě na netu nebo v knihách je dost. Tahle potvora vás totiž na některých křižovatkách může nasměrovat úplně jinudy, než byste bývali normálně šli...

Fajn článek.