Ptali jsme se medailistů Blogera roku 2014

Zevrubné výsledky ministudie tohoto vzácného druhu se dají shrnout následovně. Jsou nám věrní, protože máme ze všech blogových serverů nejvyšší čtenost. "Političtí" si cení také svobody slova.

Jsou rozladění mouchami nového systému, které ještě vychytáváme. Občas mají chuť psaní pověsit na hřebík. Někteří ho tam dokonce pověsili, zase ho ale sundali. Proč? Blog je baví.

Než začnete číst, podívejte se na .

Proč jste si pro svůj blog vybral/a právě iDNES.cz? S čím jste u nás spokojený/á a co podle Vás naopak pokulhává?

Hubeňáková: Oceňuji odvahu této otázky v době, kdy mi ještě stále nechodí zprávy z blogu a hlava mi byla zkrácena o krk! Když jsem začala publikovat, byla jsem přesvědčená, že po dvou blozích s pláčem uteču, protože si mě diskutéři namažou na chleba. Nechtěla jsem se trápit dlouho, tak jsem vybrala iDNES pro jeho čtenost. Zatím mě však čtenáři kupodivu trpí, za což jsem jim vděčná a vysoká čtenost tedy zůstala výhodou. Drobné výhrady samozřejmě mám, ale řeším je okamžitými stížnostmi, peticemi a manifestacemi vůči redakci. Momentálně uvažuji o stávce, jelikož pořád nevím, kdy a kde se sejdeme na předávání cen. Což mi připomíná další výhodu - na žádném jiném blogu bych přece nejspíš nemohla získat křišťálové těžítko!

Vojteková: iDnes jsem si vybrala kvůli tomu, že má poměrně nejširší záběr. Líbí se mi, že je tady zatím poměrná svoboda slova, i když nějaké výjimky by se našly. Nelíbí se mi nový systém a hlavně, že chybí rubrika Zaujalo vás. Pak to celé dostává docela neobjektivní charakter.

Větvička: Nefunguje adminystrace blogu, vkladani fotek je katastrofa. Nefunguju statystyky. Zrušili ste nejzajimavějši rubriku Zaujalo vas. Stranka Blog zmizela z hlavni lišty iDnes. Snižili jste počet textu vyběru z 15 na 10, čimž ste zařizli nove blogery. Schovali ste dyskuzi kajsik dolu, aby ju nikdo nenašel. Změnili jste algoritmus pro drženi staršich textu v TOP 10, takže tam je furt Větvička, Konvička, Matějka, Šichtařka a spol. Nic noveho. O odporne grafice novych blogu ani nemluvim.

Matějka: Byl největší, nejstabilnější, s nejvyšším počtem čtenářů a nabízející tudíž největší možný zásah mezi lidmi pro šíření myšlenek, komentářů a tezí, pokud si to já sám nezkazím. Hodnocení spokojenosti není pro mě. Je to vzájemná symbióza dvou soukromoprávních stran, ze které je vždy možné oboustranně svobodně odejít v případě nespokojenosti jedné z nich. A tak to má být, bez zásahu kohokoli jiného, i v běžném životě.

Gottwald: Blog iDNES.cz si vybral mne. Zprvu jsem zde byl návštěvníkem a čtenářem zajímavých blogů Mariána Bereše, Štěpinky Bergerové, Honzy Borovičky, Karla Drábka, Renaty druhdy Francové, Petra „Zipa“ Hájka, Rudy Havlíka, Michala Josephyho, Jany Kolářové, Kláry Mandausové, Evy Palotto, Ladislava „Větvy“ Větvičky nebo Standy Wienera. Později jsem se stal pod jejich blogy i diskutérem. Když jsem se nakonec rozhodl vypustit i blog vlastní, nějak mne ani nenapadlo zvažovat jinou alternativu. Spokojen jsem asi s tím, že kolem tohoto blogiště z některých blogerů i diskutérů, ba doufám i administrátorů, vznikla pospolitost lidí, kteří na sebe i přes názorové rozdíly a střety slyší a spolupracují. Coby pozitivní jsem na blozích iDNES shledával i dostupnost a možnost čtenosti, neb autor bez čtenářů jest pouhým masturbantem. Sympatické mi není současné ukrytí existence blogů, ba namnoze i na úkor materiálů charakteru spíše bulvárního. V rámci této ankety pak mne mrzí ignorace usilování kumštýřských a likvidace jejich kategorií; hlasování pak občas působí, jako by nezáleželo na autorské kvalitě, a šlo spíš o vyjadřování souhlasu s politickými postoji blogera. A stále ještě jsem se nesrovnal s novým administrativním systémem. Jistou logičnost výměny již zastaralého modelu za funglnový obecně respektuji, konkrétně však zatím mám spíš pocit, jako by mi za můj už zastaralý Ford Focus Ghia někdo vnutil funglnový trakař. A sliboval, že viklavé rukojeti jednou opraví a kolečko že se začne točit.

Synac: Jelikož žiji léta v zahraničí a na české stránky moc nechodím, ani jsem o jiných českých blogových stránkách nevěděla. Blogové sekce jsem si všimla na iDnes při čtení zpráv z naší kotliny, tak jsem ani dál nehledala. Jinak spokjená, nespokojená.... Kdyby se mi na iDnes nelíbilo, tak jdu jinam nebo na privátní blog, kde si udělám věci podle svého a ne na veřejnou platformu, kde se musím podřizovat provozovateli a majiteli blogu.

Šiša: To už je tak dávno, že tyto paměťové buňky byly vytěsněny stále se valícími čerstvými informacemi. "Co pokulhává" je slabý výraz. Výrazně kulhá celý nový systém. Před spuštěním jste museli vědět, co slovenský systém obnáší. Stačilo si založit cvičný blog nebo se mě zeptat :-)  Chybí instituty Zaujalo vás a Karma2, kterou si někteří blogéři cení nejvíc. Mnozí čtenáři se podle Zaujálů orientují. Když připočtu drobnosti jako nevyvážená velikost písma a přímo humpolácký nadpis, rozbalovaní nabídky pod lištou samo od sebe a zoufale pomalá statistika, která pajdá na obě. A vůbec.

Konvička: Pro čtenost, hezkou grafiku, snadné založení účtu a v neposlední řadě proto, že u iDnes blogují dámy a gentlemani, kterých si vážím nebo je mám přímo rád, takže jsem pokládal za čest býti jim partnerem i konkurencí. No a bohužel nová podoba blogu - grafika mnohem horší. Změny nejsou příznivé výměně názorů - zneviditelněná diskuse, chybějící rubrika Zaujalo vás a protivnější práce s žebříčky. Ale asi už u vás zůstanu. Na rozdíl od redaktorů a programátorů nemám rád zbytečné změny.

Součková: V době, kdy jsem se rozhlížela, kde si založit blog, jsem objevila na iDNES výzvu, která mě oslovila: „Pište blog o běhání a můžete vyhrát účast na půlmaratonu v San Franciscu“. Tu jsem pak také vyhrála. Spokojená jsem s tím, že iDNES má hodně čtenářů, a že si mě čtenáři ve velkém množství blogerů našli. Trochu mi vadí, že ani v novém systému nechodí na mail upozornění, že přišel nový komentář do diskuze. To jsem od nového systému očekávala.

Od kterého čtenáře, diskutéra a blogera Vás nejvíc těší pochvala za dobrý článek?

Hubeňáková: Mám skupinu věrných, kteří poctivě chodí do diskuzí pod mé blogy. Tato vědecká skupina má příkladnou morálku. Dobře si totiž pamatují na incident, kdy se jeden její člen bez omluvy nedostavil a byl za to krutě potrestán vytýkacím komentářem. Od té doby si to již nikdo z nich nedovolí. Jmenovitě tedy děkuji za vědeckou spolupráci MHd. Šípkové, DRc. Řeháčkovi, PRc. Flísenskému ČKd., stejně jako hostujícím vědcům, jejichž seznam nemohu uveřejnit, aby je konkurenční blogeři nezkusili přetáhnout k sobě. Mám dokonce i své dva rejpaly, kterým touto cestou děkuji za jejich starost o kvalitu mých textů. Potěší mě jakákoliv zpráva. Bez diskuzí a tajných depeší v e-mailech by to prostě nebylo ono.

Vojteková: Tak tohle nějak nerozlišuji. Potěší pochvala od každého čtenáře, diskutéra, blogera.

Větvička: Pochvala těši od každého chytrého čtenařa. Ale systém, kdy nutite dyskutery posilat vam kopie občanky, vzala dyskuzim to podstatne. Svobodne dyskutery.

Matějka: Žádná jména, žádní konkrétní lidé. Píšu články na politická a společenská témata. V kontextu toho všeho, co se děje v Evropě i u nás, mě vždy potěší nejen kontinuálně rostoucí počet příznivců za ty roky, a to bez rozdílu věku, ale zvláště pak slova podpory od lidí z jiných kontinentů, kteří před komunismem a socialismem s lidskou tváří utekli před rokem 1989, a kteří by se ze stejných důvodů ze světa do současné Evropy nevrátili.  

Gottwald: Od každého, kterého si vážím. A když mne pochválí, obvykle si jej vážit začnu :-)

Synac: Samozřejmě od každého, který na můj blog zavítá. Když někdo něco přidá do diskuze, o to je mi příjemněji. Nejvíc mě děsí blog, který má relativně velkou čtenost, ale v diskuzi je ticho. To je úplná noční můra pro mě. Doslova, protože většinou aktivuju blogy před tím, než jdu spát.

Šiša: To potěší každá. Snad pokud zabrousím v rámci rodinné tradice amatérsky do historie, potěší, když odborník nemá zásadní výhrady.

Konvička: Od Větvičky, alias Větvy, anžto je s ním sranda a je krajan; od Matějky, anžto se s věcmi nemaže a nechválí často; od Vojtekové, neb to je mimořádně odvážná Dáma, od Sulovské, neb mě nemá ráda a o to cennější je pochvala. Ještě raději bych byl chválen od Hrindové, Macharáčkové, Šichtářové nebo jedné takové krutopřísné blondýny, co vždycky zapomenu, jak se jmenuje. Ale ty na mě kašlou.  

Součková: Diskuze pod mými blogy mám hodně ráda. Schází se tam povětšinou stejná parta a příjemně si pokecám. Pochvala od čtenáře, diskutéra či blogera mě potěší vždy. Koho by také pochvala zarmoutila? Jmenovat raději nebudu, možná bych na někoho mohla zapomenout a to by mě mrzelo. Všech svých čtenářů si vážím. Mnozí mi říkají, že se u mých blogů baví a rádi mě čtou. Ovšem taková slova, jako že jsem nejlepší a že jsem ozdobou blogů, mě až dojímají.

Jak si vysvětlujete popularitu svého blogu? Jaký je recept na hnojivo, díky kterému nese tak sladké plody?

Hubeňáková: Myslím, že dobré je, když se člověk trochu liší a jeho styl je rozpoznatelný od ostatních. Považuji za výtečnou strategii psát blogy skvělé, až suprové, ty se vždycky líbí víc, než blbé a nudné. Osobně nemám rada poučování, takže se ho snažím vystříhat a psát tak, aby se čtenář prostě a jednoduše pobavil.

Vojteková: No, je to zřejmě kvůli tomu, že píšu o tématech, které jsou v mainstreamu tzv. zakázané, tudíž moc se o nich nepíše. Jak je ale vidět, témata jako multikulturalismus, islám, neomarxismus nebo politická korektnost čtenáře zajímají.

Větvička: Nevim.

Matějka: Hnojivo nemám a na důvody popularity blogů obecně je potřeba se podle mě ptát čtenářů, nikoli autorů. To by mělo relevanci.

Gottwald: Nijak, nepátrám po tom. Jsem autor občasný, někdy mám intervaly jako velbloudí karavany na Špicberkách. Možná i proto, že se snažím nevypouštět kdejakou pitomost, která se mi vylíhne v kebuli. Tedy pokud vůbec poznám, že to je pitomost. Je klidně možné, že publikuju pitomosti, na nichž to nepoznám.

Synac: Ještě pořád se mi nechce věřit, že jsem dostala tolik hlasů. Já počítala všehovšudy se šesti hlasy - od sebe, manžela, mamky, sester a synovce. Manžel asi nakonec dal těch hlasů nějak víc, nebo co. Občanku ale nemá ani jednu, tak nevím, jak to zařídil.

Šiša: Recept neni žádný, ale každý si najde svoji parketu, která mu nejvíce vyhovuje. Ono to s popularitou zase neni tak hrozný, mám-li soudit podle celkového počtu hlasujících v anketě. Na vině je mimo jiné rozhodně nesmyslné vyžadování osobních dat při registraci nutné k hlasování.

Konvička: Píšu pravdu včetně té nepříjemné, neberu si servítky, nepodbízím se. Mám proto texty s karmou 48 i texty se stovkou naštvaných reakcí. A přiznám se, že občas, ale ne vždy, se sebepropaguji na sociálních sítích. Ale to dělá každý.

Součková: Oblíbenost mých blogů je zřejmě v tom, že si umím ze sebe udělat legraci a neberu se vážně. Čtenáři též oceňují nadsázku a humor. Často se ztotožňují s mými zážitky. To nás sbližuje.

Už jste s blogováním někdy chtěl/a seknout? Co vás k tomu vedlo a co vám v tom zabránilo?

Hubeňáková: O úplném konci jsem uvažovala jednou, když jsem napsala o svých dětech tak, že to pár diskutérů vyprovokovalo až k lehkým výpadům na mou mateřskou soudnost. Jako z udělání to byl velmi čtený blog. Tenkrát jsem si říkala, že vlastně nechci, aby se otíral o mou rodinu někdo, kdo „nežere maso a nepozná vtip“. A v okamžiku, kdy jsem se rozhodla, že končím, přišly mi dvě nabídky na psaní.

Vojteková: A jéjé, chtěla, mnohokrát. V podstatě po každém článku si říkám, že to už bude ten poslední, ale pak mě vždy něco nakopne. Nejprve jsem skončila kvůli vyhrůžkám. Pak jsem skončila kvůli novému diskusnímu systému. Přešla jsem jinam, ale po dvou letech jsem se vrátila. No a teď mě taky semtam něco naštve, ale zatím vytrvávám.

Větvička: Poprve jsem s tym chtěl seknut pote, co jste zařizli dyskutery před dvěma rokama. Podruhe před měsícem, kdy ste spachali dokonaly atentat na blogy.

Matějka: Píšu šest let a již jednou jsem s tím tady seknul a vrátil se. Důvod je prostý. Může se někomu líbit nebo ne, ale pokud jde o počet čtenářů, těžko najít zatím konkurenci. Není to sice dobře, protože skutečná konkurence je vždy zdravá, ale zatím je to podle mě tak. Uvidíme, co bude za rok a zda si to iDNES.cz i po všech těch letošních změnách udrží.

Gottwald: Do zavedení nového administrativního systému mi to na mysl nepřišlo.

Synac: Seknout ne, ale někdy nestíhám. Nebo není slina. 

Šiša: Praštit ne, protože mě to stále baví. Ale to nemění nic na tom, že současný systém mi nevyhovuje. Mám blog i na Lidovkách, tam mají bývalý systém stále - k mé spokojenosti, přehlednosti a vlastně i rychlosti. No, co zbývá? Občas si nahlas zakleju k potěšení manželky, která tím doufá, že pobyt u PC omezím na dobu nezbytně nutnou.

Konvička: Ne, chtěl jsem seknout se vším ostatním a mít víc času na blog.

Součková:  Zatím jsem s blokováním seknout nechtěla.

Cítíte se coby oceněný/á bloger/ka jinak? Budete psát více, méně nebo stejně? Jak jste radostnou zprávu oslavil/a?

Hubeňáková: Jako oceněná blogerka se cítím krutě nedoceněná. Ukázalo se, že moje umístění nemá žádný vliv na chod domácnosti a i jako Blogerka roku zůstávám otrokyní. Mé další dílo nejspíš bude Balada s hadry. Ráda bych psala více a nejradši i lépe, ale prosím o trpělivost, rodina si žádá své. Oslava tedy zatím neproběhla žádná. Pokusila jsem se navodit kult matky a dcerám řekla, že je maminka Blogerkou roku. Maličká se na mě podívala a odvětila se shovívavým úsměvem: „Ty nejsi blokerka boku, ty jsi maminka!“ A bylo po slávě.

Vojteková: Za ocenění děkuji, ale jinak se necítím. Jestli budu psát více nebo méně, tak to netuším. To bude záležet od inspirace. A ta je nevyzpytatelná.

Větvička: Citim, že blogeři su trpěnym a nechtěnym zvířátkem, kereho by se někdo chtěl zbavit.

Matějka: Ocenění je vždycky fajn. Za cokoli, co děláte. Neznamená to však, že by vás to mělo změnit. Oceněného lidé ocenili právě proto, jaký je. Jinými slovy, nic se u mě nezmění.

Gottwald: Ano, ale ku slavení sebemenší důvod není. Cítím se provinile. Měl jsem se víc a líp snažit. Jakkoli já sám třeba nikoli, poezie si s politikou prohrávat nezaslouží.

Synac: No, když už tu krásnou cenu s vytesaným jménem dostanou jenom ti zlatí, upřímně řečeno, mám sto chutí se na něčem domluvit s Větvou, který bude mít hned dvě! Máte štěstí, že vás tam nemůžu překvapit při předávání. Nezaručuju, že by se jedno těžítko omylem neztratilo. Asi to na truc oslavím po svým a jako stříbrný cestopisec vyrazím někam do světa hledat inspiraci na další cestopisný blog, abych ty, co mi dali hlas, nezklamala, že jsem usnula na vavřínech.

Šiša: Ocenění samozřejmě potěší, ale cítím se standartně. Blog je pro mě pouze zábava a s moji profesí nemá nic společného. Nic z psaní a focení v zaměstnání nijak nezúročím ani nevyužiju. Psát budu více méně stejně jako doposud. Oslavy mě stály na cyklistické schůzi kolečko oblíbeného rumu.

Konvička: Cítím se stejně a budu (snad) psát stejně. Když jste profesionální provokatér, tak si na ocenění, ale i nadávky a proklínání, musíte zvyknout. 

Součková: Kupodivu, Země se nepřestala otáčet, přestože jsem se umístila v anketě. Takže se cítím pořád stejně. Doufám, že se mé psaní nezmění a že mých čtenářů bude jenom přibývat. Jak jsem radostnou zprávu oslavila? No vidíte, to jsem nějak opomněla. Omlouvám se, ale končím, protože se jdu podívat do ledničky, jestli bych tam nenašla nějaký hlt alkoholu. Pokud uspěju a objevím alespoň rum do buchty, připiju na zdraví všem čtenářům, blogerům, diskutérům i administrátorům.

U loňské Blogerky roku, letos třetí Lucie Amálie Sulovské zatím stále čekáme na odpovědi..

Adam El Chaar