Letní běh: profil běžce: Roman Potoczný

Roman nejen běhá pro dobrou věc, ale píše na blog iDNES.cz recenze, chystá dokonce novou rubriku, která bude o lidech kolem filmu. Zdokonaluje se ve fotografování a napsal sportovní povídku pro letní soutěž.

Trenérka a blogerka Veronika Šimáčková vymyslela ve spolupráci s Nadací Naše dítě charitativní běžecký projekt, kdy v červenci a v srpnu běháme pro 5 letého autistického Filípka, který potřebuje asistenčního pejska, jehož výcvik stojí 230 000 Kč. Do akce, která je určena běžcům i sportovcům začátečníkům, se zapsal i Roman Potoczny.

Romane, v tabulce přihlášených vidím, že máš zapsáno už docela dost km. Jsi zkušený běžec nebo začátečník?
Jsem rozhodně začátečník. Začínal jsem běhat v létě před dvěma lety ve fitku na páse. Po prvním týdnu a čtyřech pětikilometrových bězích jsem zdravotně zkolaboval, čímž jsem pochopil, že to bude chtít zpomalit. Jak jsem postupně zvyšoval intenzitu od chůze, až po běh, zjistil jsem, že by nemuselo být špatné vyběhnout do přírody. A tak jsem zhruba před rokem poprvé vyběhl u nás do Komenského sadů a jsem moc rád, že jsem se takto rozhodl.

Prozradíš nám, jaké jsou tvé největší dosavadní běžecké úspěchy? Pustil ses někdy do nějakého závodu nebo běháš jen tak?
Na běžecké úspěchy si budu muset ještě hodně dlouho počkat. Na jaře jsem se zúčastnil závodu "Razovitý běh" ze série Rungo Craft a ještě před startem jsem zjistil, že tam nepatřím. Všichni běžci a běžkyně už při rozcvičování běhali rychleji a intenzívněji, než já týden před závodem. V jejich podání byl běh nejen jiná liga, byl to úplně jiný sport. Užil jsem si to, doběhl jsem a dokonce ne poslední! Pojal jsem to jako další zajímavý výběh a inspiraci. Protože si myslím, že i amatéři by si občas měli "nastavit zrcadlo", připravuji se na podzimní čtvrt maraton v mé rodné Ostravě-Porubě, abych neběhal jen tak.

To je odvážné, jak jde vůbec dohromady sport a psaní o filmech? Jsi spíše "kancelářský/sedavý typ" nebo jsi vždycky sportoval?
Sport jde dohromady s jakoukoliv mentální činností, protože funguje jako protiváha. U běhu si tříbím myšlenky, které pak třeba ztvárním do podoby blogu o filmu. V dětství jsme měli kolem baráku super partu. S kamarády jsme hráli v létě fotbal, nohejbal nebo tenis a v zimě hokej. Když se nám zalíbil baseball, slepil kamarád izolačkou dohromady dvě dlouhé, opracované laťe a už se hrálo. Na střední škole jsem se věnoval karate a po desetileté pauze jsem se později vrátil k bojovým uměním, ale jen na sedm let. Pak jsem na to díky práci nenacházel dostatek času. Snažím se teď dostat do formy, abych se mohl k tomu vrátit.

Držím palce! Jaký sport tě tedy baví nejvíc?
Asi nohejbal. Je to kolektivní sport a přitom se nemusí pracně shánět tolik lidí, jako třeba na malou kopanou. Zdálo by se, že se u něj člověk moc nenaběhá, ale za jeden a půl, dvě hodinky, tělo dostane všestranně zabrat. Z bojových umění kung-fu a Systema. Asi se očekávalo, že odpovím, běh, ale popravdě jsem nikdy běžec nebyl. Běh na dlouhou trať jsem bytostně nenáviděl. Až v posledních dvou letech se to změnilo a jsem moc rád, že jsem si k běhu našel cestu.

Nabíjí tě to? Nebo je to něco, co děláš pro zlepšení kondice, popřípadě formování těla?
Běhám, abych byl fit. S lety jsem začal lenivět a nabírat kila. Čím dál častěji se stávalo, že mě na to okolí upozorňovalo. Otázky typu "ty jsi přibral?" nebo "ty jsi přestal sportovat?" vůbec nepotěší. Snažil jsem se cvičit doma, chodil jsem do posilovny nebo plavat, ale běh je pro zlepšení kondice optimální. Kila jsem sice ještě nijak zásadně neshodil, ale cítím se teď mnohem líp a tělo se přestalo deformovat.

Běh je v tomhle vážně zázračný. Co bys poradil začátečníkovi, který aktivně nikdy neběhal?
Nejsem oprávněn v této chvíli někomu radit, na to jsou povolanější, kteří běhají mnohem déle, ale nejdůležitější je zvednout se od televize, počítače nebo obecně z kanape a začít se pravidelně hýbat. Pravidelně a s takovou mírou, co do intenzity a počtu opakování, aby se pohyb stal radostí a ne závazkem. Hodně lidí začne a po pár týdnech nebo měsících přestane, což je k ničemu. Proto je určitě dobré mít kolem sebe někoho, kdo již rutinně běhá a stane v nejlepším slova smyslu inspirátorem. Já jsem měl štěstí na opravdového běžeckého nadšence, který mě dodnes inspiruje.

Jaké vybavení je podle tebe pro běh nejlepší?
Výhodou běhu je, že na něj není zapotřebí skoro žádné speciální vybavení s výjimkou dobré obuvi. Na tu by se měl brát od počátku zřetel, aby si běžec nezničil nohy. Proto, když přítelkyně začínala běhat, bylo to první, co jsme společně vybírali. Ovšem nemá smysl investovat do super značkové obuvi, dokud si běžec neověří, že vydrží a že ho to bude bavit. Ideální je začít v létě, kdy si vystačíš s běžeckými kraťasy a funkčním trikem. Na podzim a v zimě už je pak třeba investovat do elasťáků, kvalitní bundy, čepice a rukavic.

Výbavu máme kompletní. Co pro tebe běh v životě znamená?
Běh je pro mě ideální příležitost, jak si za hodinku vyčistit hlavu a naladit se i po celodenním stresu na pohodovou vlnu. Báječně se běhá teď v létě, nejlépe někde kolem řeky nebo v lese. Ale vůbec není špatné se proběhnout i v mírném dešti nebo v zimě ve sněhu. Běh je ideální protiváhou současnému pohodlnému způsobu života, kdy většina z nás při práci sedí a přemisťuje se všude autem. Pohybu je málo a při nárazovém cvičení hrozí spíš zdravotní újma.

Umíš si představit, že bys sportovat nemohl?
Asi ano, neviděl bych to tak dramaticky, ale dnes už vím, že by mi bez sportu a pohybu v životě něco chybělo.

Pamatuješ si na svůj první uběhnutý kilometr?
Pamatuji si na každý první uběhnutý kilometr, protože pokaždé, když vyběhnu, se zhruba kilometr v duchu přemlouvám, abych pokračoval. Asi je dobré zmínit, že běh občas bolí. Dnes už to není taková krize jako napoprvé, kdy jsem měl chuť se zastavit a seknout s tím, ale pokaždé to chce trochu sebezapření, nasadit tempo, rozběhat se a další uběhnuté kilometry pak odmění příjemným pocitem. Po doběhnutí se dostaví blažený pocit naprostého zničení a radosti zároveň, který bych přál každému zažít.

Kolik kilometrů odhaduješ, že tak za léto uběhneš?
Chtěl jsem uběhnout za červenec a srpen dvě stě kilometrů, ale začal jsem červenec s nataženým lýtkem a neplánovanou přestávkou. Pak byla dovolená, kterou se mi tentokrát nepodařilo skloubit s během, takže se budu muset smířit s pouhou stovkou kilometrů. Ještě mám v srpnu, co dělat, abych to zvládl. Mimochodem, všiml jsem si, že jsi zatím v letní výzvě naběhala víc, než já, takže smekám a opravdu mám, co dohánět.

Jé, ty jsi milý, děkuji. Běhala bych i víc, nemít vleklé problémy se zády. Jsem ráda, že letos snad zvládnu tu stovku. Tobě ale díky za všechny kilometry a že ses zaregistroval, co byl hlavní důvod?
Rád spojuji příjemné s užitečným a líbila se mi myšlenka, že si vzájemně pomůžeme. Pořád ještě nejsem takový rutinér, abych si věřil, že mě nějaké delší období lenošení nezlomí a na určitou dobu od běhu neodloudí. Takže se mi tato výzva báječně hodila, abych měl opět další důvod se běžecky zlepšovat. Jestli při tom můžu zároveň pomoci i já, je to o důvod více.

Rozhovor připravila Tereza Boehmová

Blog Romana Potoczného na iDNES.cz najdete ZDE

Více o výzvě a jejích pravidlech si mužete přečíst v článku:
Letní běh a soutěž blogu iDNES.cz o nejlepší „běžeckou“ povídku

Nebo se podívejte na videa: