Austrálie není jen samé grilování na pláži, říká Alexandra Synac

Po dvou a půl letech v australském Melborune se nedávno s manželem a dětmi přestěhovala do Sydney. Od Vánoc navštívila Vanuatu, Singapur, Kambodžu a Vietnam. Fotí a píše reportáže pro časopis Koktejl. Ač se fyzicky nachází na opačné polokouli, díky internetu je organizátorkou společenského života v České republice - na stránkách iDNES.cz.

Alexandra SynacArchiv Alexandry Synac

*

Kde teď zrovna jste?

Doma, na Severních plážích Sydney.

Proč v Austrálii?

Společně jsme se s manželem rozhodli zkusit něco nového a dát dětem životní zkušenost, ze které budou jednou možná čerpat.

Stýská se vám po domově?

Myslím, že ten, kdo říká, že se mu nestýská po rodné vlasti, žije do určité míry v přetvářce. V cizině jsem s přestávkami téměř devatenáct let, takže jsem se za ty roky naučila bez spousty věcí žít. Ale chybí nám pořád české knihy, filmy a pohádky. 

Jak vypadá váš běžný australský den?

Není ani zdaleka tak romantický, jak ho líčí v australských filmech. Taky by se mi asi na pár dní líbilo si ráno zaběhat na pláži a do oběda surfovat. Dát si oběd s přáteli na pláži. Se západem sluníčka se potápět a zbytek večera strávit grilováním u skleničky dobrého australského vína s přáteli na břehu oceánu. Můj běžný australský den ale nemůže být dál od pravdy. Neliší se od běžného života kterékoli mámy s dětmi.

Na iDNES.cz organizujete Fotomatiné. Co vás baví na focení?

Fotit jsem začala hlavně kvůli zachycení dojmů, odlišností a krás úžasné země, do které jsme se před necelými třemi roky přestěhovali. Je tady spousta věcí tak odlišných, že mám pocit, že když to člověk nevyfotí a neukáže, jde jen stěží uvěřit.

Berete si foťák všude s sebou?

Ano, pokud nejdu třeba na nákup, foťák mám s sebou. My fotíme s manželem oba, ale foťák máme bohužel jen jeden, takže je to často o tom, kdo ho vyhraje. Výhoda je, že se o něj pereme, jen když jsme venku. Tady v Austrálii je můj.

Je vám často líto, že něco nemůžete vyfotit?

Často. Jsem beznadějný amatér. Bohužel nemám techniku ani kompozici zvládnutou tak, jak bych si představovala. Z mých fotek je to vidět. Často si říkám: "Tohle by byla krásná fotka. Jak to mám správně vyfotit?" Ne vždy se to povede a to je frustrující. Ale učím se. Inspiruju se. Vím, kde jsou mé nedostatky. Snažím se je zlepšit. I proto mě napadlo Fotomatiné, které probíhá už druhým rokem mezi kolegy fotoblogery z iDNES.cz. Chtěla jsem vidět, jak by stejné zadání zpracovali oni.

Synac osobního bloguFotomatinéublikuje magazínu KoktejlMalí světoběžníci

Jak jste se k blogování dostala?

Přivedly mě k němu neustále se opakující otázky od přátel a známých ohledně života v zahraničí. Jak začít? Opravdu je v cizině tráva zelenější? Jak sehnat práci? Jaké je tam rodit? Kde lítají ti nejvypečenější holubi do pusy? Seženeš mi brigádu? Nevím, jak si otevřít účet v bance. A tak dále. 

Je v Austrálii jiné světlo, než u nás?

Světlo je na obou polokoulích zaručeně nejkrásnější ráno při východu sluníčka a večer při soumraku. Když jsem loni na podzim byla v Česku, podařilo se mi setkat se s kolegou-blogerem Petrem Čunderlíkem, který je úžasný fotograf a moc si ho vážím. Petr mě takhle k večeru vzal na krásné, tak trochu tajné a nepřístupné místo meandru Vltavy. Tam jsme při západu hezky dlouho čekali na to správné světlo. Každá minuta dělala rozdíl. Fotit s ním byl naprosto úžasný zážitek.

Co v Austrálii nejraději fotíte?

Samozřejmě přírodu. Ta je tady nepopsatelně nádherná a pro mě-Evropana byla ze začátku nesmírně exotická, i když jsem už kousek světa předtím viděla. Jen bych chtěla mít na to focení trochu víc času a klidu. To mi bohužel nedovolují děti.  

Doma je stejně nejkrásněji

Působíte i na australských webech?

Vůbec ne, ani nemám zájem. Můj úmysl byl od začátku přiblížit život v Austrálii rodině, pak českým čtenářům.

Jací jsou Češi, jací jsou Australané a jací jsou Čecho-Australané?

Lidé jsou v mnoha směrech všude stejní. Na povrchu se může zdát, že Australani jsou optimističtí, Češi zase překypují negativní kritikou a Angličani jsou znudění z toho jejich ustavičného studeného deště. Ale v hloubi nám všem jde o to, abychom měli z čeho zaplatit účty, hypotéku a za co nakoupit jídlo, aby šéf v práci dnes neměl blbou náladu, abychom se nebáli ve vlastním domě, aby naše děti měly prosperující budoucnost. Nejlepší kombinace je, když nás k tomu všemu má někdo rád a baví nás práce, kterou každý den děláme. Když je naše hierarchie základních potřeb uspokojena, je jedno, jakou má člověk národnost. Záleží na individuálním postoji.

Jak je to tam s politikou?

Absurdní skandály jsou zřejmě v každé zemi. Rozdíl je jen v tom, jak v dané zemi naloží s vyplývajícími následky a jak se lid poučí do budoucna. A to se nám v Česku zatím zrovna moc nedaří.

Píšete pro časopis Koktejl. Jak jste se k tomuto periodiku dostala? 

Paní šéfredaktorka Koktejlu mi jen párkrát obtiskla články, které jsem jí nabídla. Žádná trvalá spolupráce mezi námi není. Pouze něco napíšu, a když se jí to líbí, rozhodne se to otisknout anebo mi text vrátí a já to pak zkusím nabídnout jinému časopisu. Koktejl jsem dlouhá léta hltala ještě jako studentka, takže pro mě je to ohromná čest tam být otištěná.  

Píšete si poznámky k reportáži už na místě nebo jen nasáváte dojmy?

Jelikož nikdy nemám zadané téma, tak když někam jedeme na dovolenou, opravdu jenom nasávám a užívám si. Nikdy nejedu někam s tím, že z toho musím zplodit nějakou reportáž. Záleží na emocích a ty naplánovat nejdou. Potom většinou pár týdnů doma ve spaní informace zpracovávám a někdy se přihodí, že z toho i něco vznikne. Když se k tomu povede ještě nějaká pěkná fotografie, tak moje radost je dvojnásobná.

Vaše Fotomatiné je čím dál oblíbenější. Jaká budou příští témata?

Vzrůstající obliba Fotomatiné na iDNES.cz nás všechny fotoblogery samozřejmě těší. Na únor máme připravené téma - Zmrzlý až na kost. Na březen pak Čiara/ čára. V dubnu se všichni sejdeme nad velmi zajímavým tématem - Ha ha, protože duben je měsíc smíchu a aprílu. Na květen je tu Pohádka Máje a následující tři měsíce bude fotomatiné na iDNES.cz zasvěceno Pohádkovému létu. Nejkrásnější na tom všem je, že si každý může pod daným tématem představit naprosto cokoliv. Velmi záleží na prezentaci a zpracování.

Adam El Chaar