Takže lidé, co z nějakého důvodu nechtějí žít tam, kde se narodili, se snaží přestěhovat někam jinam. Říkáme jim různě. Imigranti, uprchlíci, běženci, azylanti.
Co je to vlastně za lidi? No, nejspíš to budou lidé různí. Jako my všichni. Jeden bude takový a druhý zase makový.
Někdo říká, že bychom ty lidi měli bez reptání přijímat, prý je to naše morální povinnost. Další říkají, že to naše morální povinnost není, že je naopak naší morální povinností ty lidi hnát odkud přišli, protože pokud je sem pustíme, vzniknou z toho jenom samé problémy.
S tím, že s příjmem uprchlíků souvisí určité problémy, nelze než souhlasit. Protože ono nebude stačit je přijmout. Bude také třeba se o ně nějakým způsobem postarat. Jsou to lidé, co nemají vůbec nic. Buď nikdy vůbec nic neměli, nebo o všechno, co měli, přišli, nebo všechno, co měli, opustili. Když někomu takto pomůžete, máte za něj určitou odpovědnost. A to je dost těžké - mít odpovědnost za někoho, o kom lautr nic nevíte.
Někdo říká, že ti lidé ohrožují tradiční hodnoty naší západní civilizace. Jaké to jsou? Humanismus? Solidarita? Láska k bližnímu? Asi ne, že.
Naše civilizace se hodně odkazuje k antice - jakože staré Řecko a Řím, že to jsou ty naše kolébky. Ve starém Řecku, konkrétně ve Spartě, prý se muž nestal mužem, dokud holýma rukama neuškrtil heilóta - příslušníka podmaněného, zotročeného etnika obývajícího Lakonii a Messenii.
Ve starém Římě byly velmi populární tzv. hry. Hry byly různého charakteru. Například se do arény vpustili nějací ti váleční zajatci. A na ně pak hladoví lvi. A lidé se dívali, jak ti lvi trhají ty druhé lidi zaživa na kusy. A tleskali tomu a jásali u toho. Popíjeli víno a baštili rozličné dobroty. Musela to být děsná sranda. Nebo známé gladiátorské zápasy. Podle některých odhadů bylo jenom v římském Koloseu takto připraveno o život až 5000 lidí ročně.
Moderní historie na tom není o moc lépe. Západní civilizace se rozpínala, kam se jí zachtělo. A kdo se jí nebyl schopen ubránit, ten byl podmaněn, někdy vyvražděn.
Všichni známe příběh tzv. objevení Ameriky - největší genocidy v historii lidstva. Také obchod s otroky není nic neznámého. Odhaduje se, že jenom během cesty umřelo v důsledku nesnesitelných podmínek na lodích až 15 milionů lidí. Otrokáře to obvykle moc netrápilo, protože tyto ztráty jim hradily pojišťovny. Normální pojištění nákladu, víme. A i když ne, pořád se to vyplatilo.
O čem se u nás poměrně málo ví, jsou tzv. opiové války. To Angličané začali pěstovat v Indii mák. A z toho máku vyráběli opium. Dnes se to nesmí, tehdy se to smělo. Bylo to naprosto legální. A to opium dováželi převážně do Číny. V Číně začala být závislost na opiu docela problém. Proto se čínská vláda rozhodla dovoz opia do Číny zastavit. Jenže Anglie vytáhla proti Číně do války, protože prý Čína brání volnému obchodu. Čína tehdy nemohla svou vojenskou technikou Britům konkurovat, tak dostala tvrdě na frak. Zařvalo prý při tom nějakých 5 mega šikmookejch a Čína příšla o přístavy jako Hongkong apod. A opium samozřejmě se mohlo do Číny lifrovat vesele dál.
Když se rozpadly koloniální mocnosti, podporovaly různé západní mocnosti kdejakého diktátora, jenom když byl ochoten prodávat za babku různé nerostné suroviny.
Dnes je západní člověk zvyklý nakupovat levné produkty, které ve fabrikách tam někde na Východě vyrábějí lidé často v naprosto příšerných podmínkách.
Tak je to v pořádku, tak to máme rádi.
Západ tady nikdy nebyl od toho, aby někomu zadarmo pomáhal, aby se s někým o něco dělil. Kdepak. Západ je zvyklý si všude brát, co se mu hodí. Po dobrém nebo po zlém.To jsou naše tradiční hodnoty.
Vlastně je docela zarážející, že se o tom, že by se snad nějakým těm uprchlíkům mělo nějak pomoci, vůbec diskutuje. Něco takového by tady před několika málo sty lety vůbec nikoho nenapadlo.
