To, že se některému umělci nedostalo za jeho života, ba ani po jeho smrti dostatečného věhlasu, nemusí nutně nikterak vypovídat o jeho talentu, intelektu, hloubce jeho sdělení, prozíravosti, jasnozřivosti apod...
Typickým příkladem takového umělce je básník T. R. Field alias Vratiprst Choromysl Krombožinec vlastním jménem Theodor Adalbert Rosenfeld později Bohdan Vojtěch Šumavanský.
Já osobně jsem byl genialitou tohto autora zasažen léta páně 1990, kdy v Klubu přátel poezie vyšla jako neprodejná prémie jeho sbírka. Nebýt tohoto počinu a nebýt toho, že moje sestra byla odbírající členkou, je docela dobře možné, že bych o něm dodnes neměl ani páru. Můj život by tím byl jednoznačně ochuzen.
Mou nejoblíbenější básní je existenciální Žaloběj:
Pajú kuhy žaloběj
mřežom žguty padú
Baha ruk vod suda čol,
kaži duša kadú!
Kaži jej put z kimorín,
z tratora son zbryjdi,
da huhlavy v mhlivy dvar
zdaraváša dyjdi!
Neoslyš ny LOMIKEL,
daji žor i litva – –
Bjadoch! Achú! Úvy! Žel!
Nastáše – ponikva!
Je to báseň náročná a autor si to uvědomoval. Proto k ní později napsal klíč:
Kuhy jsou stařeny v černých salupech ploužící se v pohřebním průvodu. Mřež je totéž co mřížový rošt. Žgut je ještě žhavý oharek kosti, co tím roštem propadá. Baha = Boha, ruk = ruko, vod = veď, suda = osud, čol = člověka. Kimorín je podsvětí, kterým protéká řeka Mejknína. Má tu moc, že žgut se promění v páru, ta se vznese do chladu stratosféry, tam se srazí ve vodu, ta sprchne k zemi v krůpějích - to pláčí boží oči nad smrtí člověka. Trator je voda, do níž tekou a tak se tratí všechny řeky světa, tedy i vody Mejknína. Son = slunce, zbryjdi = vzplaň. Huhlava je velká dvorana, dvar, kde stíny mrtvých huhlají v podsvětí. Zdaraváša dyjdi = dojdi zdraví. Lomikel = bůh kanálů (tomu se básník věnuje ve své tvorbě poměrně obšírně, ale zde na to není místo). Daji = dej. Žor = jídlo. Litva = co se lije do krku, tedy nápoj. Chlast. Nastáše ponikva = nastává ponikva. Ponikva je konec, zánik. Poniknutí toho, po čem člověk ke svému velkému žalu žije dál. Např. ztráta zraku, ztráta milované bytosti, lásky atp. Ponikva je po policejní hodině, když všechny podniky se zavřou, a piják, flamendr nemá kam jít, aby ještě v teple poseděl, popil nebo něco prodal - třeba obraz, knihy atd....
Možná jsem na vás vytáhl hned ze začátku příliš silný kalibr. Možná jsem měl tuto vzpomínku na T.R. Fielda začít něčím stravitelnějším. Třeba textem jeho písně Mým domovem tichá je putyka, která zlidověla a zaznívá také v jednom českém filmu - myslím, že to byl jeden z dílů „Básníků“. Nebo třeba tímto:
Letěla s vlaštovkou koňadra
vyhrála ten závod o ňadra
a že to vyhrála o kozy
je teďka sýkora kokozy
trylkuje, jako když si trsá:
koňadra, kokozy, koprsa.
Nicméně já si na T.R. Fielda dnes vzpomněl především kvůli následujícímu prorockému dílu:
Tam v Ústí nad Labem
Stál u stínadla Bém
Doufajíc, že muži hlavu utnou
Bémačka si přišla pro krev s putnou
Na štěstí ho napadlo v čas pravý
dát si utnout tělo místo hlavy.
Bez těla muž v manželství, toť podvod!
Místo sekery má na krku Bém - rozvod!
Bémačka, že muži tak krev pila,
bude mít ten rozvod jako pila.
On toho teda ten Bém má dneska na krku podstatně víc, ale ani tak velký prorocký duch, jakým T.R. Field nepochybně byl, nemohl vědět všechno. Patrně viděl jen výjevy. A neslyšel výslechy. A odposlechy.
