Tak teda konečně o té střídavce…(filipika :o))

Začneme otázkou: Proč by měla být střídavá péče ustavena jako výchozí uspořádání po rozchodu rodičů? Odpověď: Protože je to spravedlivé. Tečka.

Teď samozřejmě očekávám veškeré námitky typu: A co zájem dítěte? Apod.
Zájem dítěte je samozřejmě třeba mít na zřeteli. Ale:  ABYCHOM MOHLI OPRAVDU ZODPOVĚDNĚ POSOUDIT ZÁJEM DÍTĚTE, MUSÍME MÍT NA ZAČÁTKU NAPROSTO ROVNÉ PODMÍNKY. Nevycházíme-li z rovných a spravedlivých podmínek, máme takřka 100% jistotu, že zájem dítěte respektován nebude.
Výchozí situace musí být následující: Nechcete spolu dál žit? Nebo vy s ním/ní nechcete dál žít? Dobře. Nikdo vás k tomu nemůže nutit. ALE DÍTĚ/DĚTI JSOU VÁS OBOU. Takže o ně budete nadále pečovat rovným dílem a budete mít stejné právo se s ním stýkat. A UDĚLÁTE VŠECHNO PRO TO, ABY TO FUNGOVALO A DÍTĚTI TO PROSPÍVALO! A pokud ne, riskujete, že vám bude dítě odňato a svěřeno druhé straně. Máte k tomu námitky? Dobře. Můžete je přednést. ALE DOBŘE SI TO ROZMYSLETE! Budou-li vaše námitky shledány jako bezpředmětné či nepodložené, může to být soudem považováno za pokus o poškození  práv druhého rodiče, což může mít za následek, že VÁM BUDE DÍTĚ ODŇATO A SVĚŘENO DRUHÉ STRANĚ!    
Jen pokud budou mít OBA DVA rodiče tyto výchozí podmínky, lze od nich očekávat jakž takž zodpovědný přístup. Je jasné, že mají-li dnes matky prakticky všechny trumfy v rukou, nic, kromě vlastního svědomí (mají-li nějaké) je nenutí jakkoliv vycházet otcům vstříc. Právě naopak. Nezřídka se dítě stává nástrojem msty a otec je z jeho života postupně cíleně eliminován.
Není divu, že matky protestují proti posílení institutu střídavé péče a vymýšlejí si nejrůznější argumenty, proč je střídavá péče „špatná“. Málokdo, kdo má nějakou neoprávěnou výhodu, se jí dobrovolně vzdá. V dobách, kdy byla rasová diskriminace či diskriminace podle pohlaví legální, existovaly „vědecké“ teorie, proč jsou ženy méněcenné oproti mužům, černoši oproti bělochům apod.
Prostě ne. Jednou zde máme demokracii (nebo pokus o ni) a rovnoprávnost, a tyto principy je tedy třeba důsledně uplatňovat. A neexistují žádné vytáčky.
Matka má obavu, že pro dítě bude problém, když se bude každých 14 dní stěhovat? Dobrá. Tak ať se snaží, aby to problém nebyl. Existuje spousta způsobů, jak to dítěti maximálně ulehčit. A to až do té míry, že se bude na každou změnu těšit. Otec nespolupracuje? Není schopen se o děti postarat? OK. Dokažte to, a dítě bude „jen“ vaše. Ale když otce obviníte křivě, opět se může stát, že bude naopak svěřeno jemu. PRÁVO A ZODPOVĚDNOST.

Nevycházíte spolu? Máte problémy se vzájemnou komunikací? Řešte je! Učte se to. Využijte služeb mediátora. Je to vaše společná povinnost vůči dítěti. Mimo jiné mu tím dáte krásný příklad do života, že spory a konfliktní situace se dají konstruktivně řešit.

Dítě nebude mít „jeden domov“? No tak bude mít dva. Naopak bude mít dva rodiče. Co je důležitější?  Pokud je tzv. standardní styk, tj. jednou za 14 dní na víkend, stejně se dítě stěhuje. A než si stačí zvyknout, stěhuje se zpátky. A co se dá za ten jeden víkend stihnout? Prakticky nic. Nějaký výlet, nějaká hra. Ale nic dlouhodobějšího. Chcete stavět se synem model letadla? Můžete. Ale jen nějaký lehčí. Protože když to za ten víkend nestihnete, za 14 dní už se mu nejspíš nebude chtít se k tomu vracet. 14 dní je pro děti dlouhá doba. Za 14 dní je dítě někde úplně jinde. Chce dělat, poznávat, zase něco nového. Jakmile nemá něco kontinuitu, ztrácí zájem. Což mu samozřejmě do života žádný dobrý základ nedá.
Zkrátka a dobře, nedá se to okecat. Pokud někdo razí zásadu, že dítě má mít jeden domov, OK. Pak ať se ale nerozvádí. Co je ostatně na tom partnerovi najednou tak špatného, že to s ním už není k vydržení? Staral se až dosud vzorně o rodinu? Staral. Věnoval se dětem? Věnoval. Tak kde je problém? Že je o 15 let starší? Ano, je. Ale to vy také. Máte pocit, že si vás poslední dobou méně všímal? Je to možné. Ale jste si jista, že vy jste si jeho všímala dostatečně? Proč chcete rozbít něco, co vám léta fungovalo, co znáte, co máte vyzkoušené, a vyměnit to za něco, co může být mnohem větší katastrofa? No, pokud jinak nedáte, dobře. Ale jsme zpátky, kde jsme byli: DÍTĚ JE VÁS OBOU! A tomu se musíte podřídit. Pokud se vám to nelíbí, neměli jste si ho pořizovat. Nechcete-li se o dítě dělit, dejte ho tomu druhému. Žijte si ten svůj nový, báječný život. Ale pořiďte si k tomu i nové děti. To platí samozřejmě pro obě pohlaví. A basta.