Tak co, svobodo slova?

Je nadmíru zábavné sledovat tanec ohledně obvinění Martina Konvičky.  Někteří lidé vyjadřují radost, jiní hovoří o obnově politických procesů. 

Ještě zajímavější je skutečnost, že oprávněnost obvinění zpochybňují i někteří Konvičkovi odpůrci.

Nadmíru legrační to začne být tehdy, když si případ Martina Konvičky a všelijaké ty reakce srovnáme s jinými podobnými případy.

Například v roce 2010 byla obviněna členka Dělnické strany Lucie Šlégrová za svůj listopadový projev v Janově. Její proces se táhl tři roky. Já osobně jsem tehdy, byť jsem k obviněné nepociťoval pražádné sympatie, zastával názor, že daný projev zákon v ničem neporušuje a klíčový posudek Michala Mazla je sepsán účelově. Kauza Šlégrové však nikoho nijak zvlášť nezajímala.

V září uznal soud vinnými pět sympatizantů ruské neonacistické organizace Wotan Jugend. Sergej Busigyn (22) byl odsouzen k tříletému podmíněnému trestu odnětí svobody, Vojtech Hájek (24) a Lukáš Kolumpek (23) odešli od soudu s dvouletými podmíněnými tresty, zatímco devátenáctiletý Marcel Palacký „vyfásl“ podmínku na 18 měsíců. Daniela Houdka, který už má na krku i násilí s rasovým motivem, poslal soud do vězení na 3 roky „natvrdo“. Skutková podstata trestného činu byla naplněna tím, že Busigyn dovezl do ČR trička a samolepky se symbolikou WJ a mával vlajkou organizace na demonstraci DSSS v Přerově. Na pravidelném pochodu homosexuálů se na kameru nechal slyšet, že „účastníci pochodu jsou patologický hnus a zasloužili by zavřít do koncentračních táborů“. Ostatní odsouzení se podíleli na prodeji triček a samolepek. Ani tento případ veřejnost příliš nevzrušil.

Za zmínku také stojí trestní oznámení na Tomáše Rafu za tzv. českoromskou vlajku, které bylo původně klasifikováno jako přestupek s pokutou 2000 kč. Teprve po určitém mediálním nátlaku bylo od pokuty upuštěno.

Kvůli stejné vlajce nahlásili příznivci Martina Konvičky aktivistku Ivanu Čonkovou policii dokonce hned dvakrát. Žádné obvinění nakonec sice nepadlo, nicméně především druhý zásah policie proti Ivaně Čonkové stojí za pozornost:

https://www.youtube.com/watch?v=V80mO4LJbNk

Na těchto několika případech vidíme, že obvinění Martina Konvičky u nás není ničím výjimečným. Také je vidět, že příznivci Martina Konvičky neváhají obracet se v podobných případech na policii, kdykoliv mají pocit, že mohou mít třeba jen dočasný úspěch. 
Podle mého laického názoru Martin Konvička skutkovou podstatu trestného činu naplnil (na rozdíl od Lucie Šlégrové). I když, samozřejmě, rozhodující bude výrok soudu. V žádném případě se však nejedná o nějaký „politický proces“ či „útok na svobodu slova“. Ne. Jedná se o postup podle zákona. Diskutovat se samozřejmě dá o tom, zda ten zákon jako takový je dobrý a zda ho potřebujeme. Já osobně se přiznám, že na to nemám zcela vyhraněný názor.