To takhle jdou dva policisté po kolejích a železničář na ně křičí: „Nechoďte mi tady po trati!“ A oni se brání: „My nejsme potrati, my jsme policisté!“Tak to bylo něco menšího pro zasmání, teď vážně. Zdá se mi to, protože jsem začal chodit na tento blog a tak mám najednou větší přísun informací určitého typu, nebo u nás kromě hnutí Anonymous zvyšuje svou aktivitu také něco jako hnutí, které se snaží dosáhnout zákazu umělého přerušení těhotenství?
Zaznamenal jsem jakousi docela drsnou výstavu v Ostravě (se kterou bych ale docela souhlasil, kdyby byla zacílena na zvýšení zodpovědnosti místo na zákaz) a včera naprosto neuvěřitelný článek na tomto blogu, o kterém jsem byl zpočátku na vážkách, zda ho jeho autor myslí vážně.
Jistě, umělé přerušení těhotenství není, jak třeba ukazovaly fotky na oné výstavě, nic hezkého. Ovšem ani pro ženu to není nic příjemného. A ani dnes to není zákrok zcela bezrizikový. A ano – z morálního a etického hlediska to není a nikdy nebude úplně čisté.
Je tady i ten smutný paradox, že zatímco spousta dětí nedostane šanci se narodit, existuje dnes poměrně dost žen, které by daly snad všechno na světě za to, kdyby mohly mít dítě. Neustále hledají, kde je chyba, podstupují různé terapie, zkouší umělé oplodnění, a i tak mají někdy prostě smůlu.
To samozřejmě člověka hned napadne, jak by bylo hezké, kdyby ty ženy, které počaté dítě nechtějí, ho odnosily, porodily a pak předaly k osvojení. Tak hezké by to určitě bylo, což o to. Ale těch devět měsíců dá ženě docela zabrat a porod taky. Takže morálně a eticky čisté by ani nebylo někoho k tomu nutit. A nejedna matka by si to pak možná rozmyslela, což by byl problém, kdyby už existovala nějaká předběžná dohoda o osvojení. No, a pokud jde o tu adopci, tak ne každý chce a má na to přijmout cizí dítě.
Dítě má být chtěné. Má se rodit pokud možno do úplné rodiny, která je na jeho příchod připravena. To sice v dlouhodobém horizontu nic nezaručuje, jak nám říkají statistiky o rozvodovosti, ale je to alespoň dobrý začátek.
Není mi úplně jasná motivace těch bojovníků proti potratům. Zarážející také je, kolik se v tom angažuje mužů. Je to láska k životu? Hm. A co jsou tito lidé připraveni udělat pro ty nechtěně narozené děti? Místo toho všelijakého vykřikování o tom, jak je potrat vražda a genocida, mohou zakládat nadace a domy pro svobodné matky. Mohou organizovat něco jako sdružení kmotrů či patronů, která by fungovala podobně jako dnes fungují adopce na dálku: kde by se každý člen zavázal, že bude matku, která se rozhodne nejít na potrat, a především její dítě, celý život finančně i morálně podporovat a pomáhat jim v nesnázích. Že se postará, aby se dítěti dostalo toho nejlepšího a nejvyššího vzdělání, na jaké bude stačit. A vlastně k tomu ani není žádných sdružení a nadací potřeba. Toto může člověk dělat i zcela individuálně a nezávisle. To bych pak o těch lidech říkal, že jsou to frajeři. Velcí frajeři.
Zatím jim říkám bigotní koko…dáci. Protože většina z nich má námitky také proti používání antikoncepce. A dost často se angažují také v boji proti sexuální výchově na školách. Jinými slovy dělají vše pro to, aby těch nechtěných těhotenství bylo co nejvíc. A je jim úplně jedno, že historické zkušenosti i zkušenosti ze států, kde umělé přerušení těhotenství legální není, to znamená pouze tolik, že se ženy a dívky obracejí na všelijaké pokoutní andělíčkářky a nedostudované gynekology. Což pro ně samozřejmě představuje nepoměrně vyšší riziko. Nebo cestují za nemalý peníz za potratem do ciziny. Ale problém jako takový ten zákaz neřeší ani trochu. Právě naopak.
