Od počátků budování kapitalismu v Čechách si pamatuju, že v programu skoro žádné z politických stran nechybělo „podpora malého a středního podnikání“.
V praxi ovšem tuto podporu nikdo nikdy neviděl bez ohledu na to, která strana ty volby nakonec vyhrála.
Přiznám se, že v poslední době už jsem programy stran tak pozorně nečetl, tak nevím, zda se to tam ještě objevuje, nebo to v tichosti zmizelo. Ať tak či onak, vynořil se jiný fenomén: cílené vyvolávání „třídní nenávisti“ vůči živnostníkům. Ruku v ruce s těmito kampaněmi jdou návrhy zákonů nebo dokonce již přímo zákony „jak keťasům zatnout tipec“.
Pokusme se to trošku, jak se říká, rozklíčovat.
Je pravda, že asi každý z nás se někdy setkal s nabídkou „když to bude bez papírů, tak to bude levnější“. Všichni samozřejmě víme, že tato nabídka představuje daňový únik a tedy potenciálně trestný čin. Přesto se na ni někdy těžko říká „ne“, což z většiny z nás činí tu a tam spoluviníky. Dlužno také dodat, že za stávajících daňových paušálů to tak trochu i postrádá pointu.
Rozhodně se nejedná o pozitivní jev. Je to pozůstatek totalitní mentality, kdy platilo, že „kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu“.
Tato mentalita však není specialitou pouze živnostníků a tím poškozeným také není vždycky stát. V kupónové privatizaci a při dalších „projektech“ bylo podvedeno mnoho lidí. Například v kauze H-Systému přišlo zhruba 1000 lidí o značné prostředky.
Neustále slyšíme skoro hororové příběhy z exekučních řízení, při kterých jsou banální dluhy nafouknuty do neskutečných rozměrů a dochází ke skutečnému ožebračování lidí. Nicméně v tomto ohledu stále nevidíme žádnou politickou vůli namířenou k podstatnému zlepšení situace.
A ani zaměstnanci nejsou samozřejmě čistí jak lilie. Kdo se nikdy v práci neflákal (což si živnostník opravdu dovolit nemůže - když se živnostník fláká, nevydělává), kdo si nikdy nezkopíroval nebo nevytiskl něco osobního bez svolení zaměstnavatele apod. nechť první hodí po živnostníku kamenem.
Pozornost se ale dál soustředí na živnostníky.
Jak už jsem napsal, to účtování „bez papírů“ není dobrý jev. A nejen vůči státu. Je to špatné i z hlediska vztahu dodavatel-zákazník. Většina dodavatelů vás sice nechá „bez papírů“ zaplatit, ale reklamaci už vám „bez papírů“ neuzná. A to není jediný problém tohoto „systému“. Pokud se vám např. rozpadne vztah, dojde k dělení majetku a vy máte prokázat, že jste třeba investovali do společného bydlení, „bez papírů“ máte smůlu.
Proto je v zájmu nás všech pracovat na odbourání této mentality a spíš se vrátit ke klasickému „dobré účty dělají dobré přátele“.
Otázkou je, zda k restauraci kýžené mentality vede cesta skrz nejrůznější restriktivní opatření. Osobně se domnívám, že nikoliv. Čím větší administrativní zátěž, tím méně se bude živnostník moci soustředit skutečně na hlavní náplň své činnosti. Navíc tím vzniká bariéra pro lidi, kteří by chtěli s nějakou živností teprve začít. Protože ono to opravdu není tak úplně jednoduché - rozhoupat se k tomu, že místo, abych šel škemrat o práci na pracák, se rozhodnu nést veškerá rizika a nejistoty sám.
Někdo se může zeptat: a k čemu ty živnostníky vlastně potřebujeme?
No, je toho docela dost.
V prvé řadě každý živnostník uvolňuje jedno místo na trhu práce. Úspěšný živnostník pak může uvolnit ještě další místa, když někoho zaměstná. To je dobré pro zaměstnance a uchazeče o zaměstnání, ale není to dobré pro zaměstnavatele, hlavně velké zaměstnavatele. Pro ty je samozřejmě výhodné, když je převis nabídky pracovních sil co největší, protože pak mohou snižovat mzdy a držet zaměstnance pod krkem ve smyslu „když se ti tady nelíbí, tak běž, venku čeká deset dalších“.
Za druhé rozšiřuje každý živnostník nabídku příslušných služeb či produktů. To je opět výhodné pro zákazníka, který má větší možnost volby, ale nevýhodné pro velké podniky, například obchodní řetězce, kterým tak vzniká konkurence. Jeden živnostník velkou korporaci samozřejmě nijak neohrozí. Ale sto nebo tisíc živnostníků, to už je jiná. Pestřejší a rozsáhlejší nabídka samozřejmě vytváří také tlak na cenu a kvalitu zboží. Proč nakupovat sójové a separátové buřty v hypermarketu, když vím, že soused řezník je dělá z poctivého masa?
Zkrátka a dobře: čím víc živnostníků a drobných podnikatelů, tím lépe pro všechny. Začne-li živnostníků v důsledku přísných restriktivních opatření ubývat, pocítíme to brzy všichni. Už teď není tak úplně snadné sehnat dobrého řemeslníka, kadeřnici apod. Pokud živnostníků ubude, bude to ještě těžší. A budou dražší.
