Jsou to pády na tom světě: ještě včera jsem o existenci této kapely neměl ani páru a dnes, nějakým zvláštním děním osudu, se mi dostaly do ruky hned dva články. Říkám si: Co to je? Co se to děje? A jdu situaci analyzovat zblízka. Respektive na Youtube. Rychle nacházím playlist, kde je asi 50 skladeb, a už to pouštím.
Od samého začátku se skvěle bavím. Hned první záležitost je videoklip, kde chlapci předvádějí popravu zpěváka islámskými teroristy. Úchvatné.
Mezitím gůglím, co se o kapele píše.
Nacházím velmi kritický článek jistého Vojtěcha Libicha: http://g.cz/1-padny-duvod-proc-bojkovat-nacky-s-krycim-nazvem-ortel/
Přemýšlím: má pravdu nebo nemá pravdu?
Nejdřív, jak já to slyším.
Ortel je dokonalá epigonská kapela. Celkovým zaměřením textů a zálibou v primitivních rýmech a neméně primitivních chlapáckých rádoby vlasteneckých velkých slovech jakoby vypadla z oka (nebo z čeho) Danielu Landovi. Zpěvák zpívá lépe než Daniel Landa. Má větší rozsah a také lépe intonuje. Kapela je sehraná a šlape jim to. Vlastně se to docela dobře poslouchá.
Zde je opět patrný rozdíl mezi Ortelem a Landou: Landa je/byl víc svůj. Pořád stejný, ale svůj. Ortel je víc posazený do typického tancovačkového bigbítu 80. let minulého století. A každá písnička vám něco připomíná. Nějakou jinou písničku. Jednou je to něco od Landy, potom něco od Kryla, pak od Arakainu atd. atd. To také není špatná strategie. Už Karel Šíp s Jaroslavem Uhlířem v jedné silvestrovské scénce všem názorně vysvětlili, že řadový posluchač nemá moc rád písně, které znějí nově, ale naopak takové ty, které už odněkud zná, ale nemůže si přesně vzpomenout, odkud.
Ona vůbec ta scénka je taková docela nadčasová a Karel Šíp tam říká opravdu velká, prorocká slova. Jakoby kapelu Ortel už tehdy znal:
„Přátelé, my textaři musíme především znát vkus publika. A do toho vkusu my se potom strefujeme. V tomto případě, jak tedy bylo řečeno, máme stvořit hit pro děti. No a my víme, že dětem se líbí takové ty hlouposti, jako ententýky, dva špalíky…“
Ale jak říkám - na zábavu do Choryně, nebýt té opravdu trapné pózy „bojovníků proti něčemu“, se Ortel hodí skvěle.
Vojtěch Libich ve svém článku mimo jiné píše:
„Nebezpečí však samozřejmě tkví především v té druhé polovině. Té „civilní“. Té, která si myslí, že se nejedná o rasismus, ani jinou formu xenofobie, ale že prostě poslouchají říznou dupavou rockovou kapelu, která říká nahlas, co si myslí. Ach, ti odvážní mučedníci, pronásledovaní médii. Ble. Tímto způsobem se pomalu a plíživě dostává neonacismus do pozice společensky tolerovaného postoje. Je to jednoduché – prostě se mu jen přestane říkat neonacismus.“
Zase si říkám: má pravdu nebo nemá? Nechtěl bych nebezpečí neonacismu či jakéhokoli jiného extremismu podceňovat. Na druhou stranu je ta póza Ortelu natolik přehrávaná a hloupá, že si myslím, že skutečný nácek by si nad tím musel odplivnout.
Nerad bych se mýlil, ale podle mého názoru je Ortel prostě jen další kapelou pro intelektuálně méně zdatné jedince ze sociálně slabších vrstev, kteří prostě něco takového vždycky potřebují a vždycky si něco takového najdou. Zda to může proniknout do mainstreamu a nějak hýbat veřejným míněním? Myslím, že ne. Myslím si, že je to skutečně spíš tak, že se Ortel jen trefuje do vkusu svého cílového publika.
Ostatně, jako to tak poslouchám, tak mi texty svým obsahem a laděním připomínají spíš než toho Landu stále víc blogy Františka Matějky.
Samozřejmě, určité latentní nebezpečí v tom je. Společenská vrstva sociálně slabých, nevzdělaných a neustále frustrovaných jedinců se může stát podhoubím něčeho hodně nepěkného kdykoliv. Nikoliv však kvůli písničkám nějaké kapely. Rozhodující je celkové společenské klima. A spousta dalších faktorů. Což už je zase na úplně jiné téma.
Protože jsem svým založením optimista, budu věřit a doufat, že legrační kapely jako Ortel spíš to sociální napětí trošku otupí. Že to má na fanoušky podobný účinek jako pornografie.
PS: Jediné, co mi fakt hodně vadí, že si berou do huby Karla Kryla.
