Ve svém „nultém“ blogu jsem napsal, že beru tuto činnost jako určitý závazek. Vůči sobě i svým potenciálním čtenářům. Závazek pravidelně to tady něčím „krmit“ a pokud možno se neopakovat a nenudit. Dnes jsem se opět rozhodl trošku vás uvést do světa nás, lidí s psychickými problémy. Protože my, lidé s psychickými problémy, opravdu prožíváme trošku jinou realitu než vy, kteří žádné problémy nemáte. Nebo máte, ale ještě si to neuvědomujete. Ono totiž je vědecky dokázáno, že lidí, kteří mají nějaké psychické problémy, je mnohem víc, než kolik jich figuruje v oficiální statistikách. A někteří takoví nám dokonce vládnou. Možná si nyní kladete otázku, jak je možné, že se duševně chorý člověk dostane do politiky. A k moci. A to dokonce častěji, než by se dalo čekat. V podstatě všichni slavní lídři byli pošuci. Alexandr Makedonský, Julius Caesar, Mohamed, Napoleon, Lenin, Stalin, Adolf Hitler… a možná, kdyby ten člověk, co včil bydlí v Lánech, zašel někam na prohlídku…Čím to je? Inu není to žádný velký rébus. Pošuk může být v jistém ohledu geniální. To si vzájemně neodporuje. Může být skvělý básník, stratég, řečník, manipulátor. Navíc má tu výhodu, že o sobě a své „pravdě“ nikdy nepochybuje. To mu dává energii, přesvědčivost a charisma. A lidé, ti zdraví, co nemají žádné psychické problémy, strašně letí na charismatické lídry. Jsou z nich úplně paf. Nedokážou jim odolat.Ovšem i takový charismatický lídr může prožívat své soukromé peklo…
Ne, lituji, ale opravdu se nemohu dostavit k soudu - trpím těžkou agorafobií - nedostanu se tam.. A vůbec - nechte mě být - já jsem rád, že žiju. Mám totiž taky klaustrofobii - to znamená, že nemůžu být dlouho ani venku ani uvnitř. Musím furt běhat tam a zpátky.
Arachnofobie, mi to nijak neusnadňuje, protože pavouky se to hemží v interiéru i exteriéru. Pravda, doma je můžu "vystříkat" nějakým tím svinstvem – teda moh bych, nebýt chemofobie a toxikofobie. Pokud jde o mou aerophobii, tak to vážně nevím, kde to je dneska lepší.
Do auta vám ovšem nevlezu, kdybyste mě zabili amaxophobie se u mě totiž kombinuje s agyrophobií.
V IQ testech mi vyšlo, že jsem v podstatě geniální matematik - ale co naplat, když trpím nevyléčitelnou arithmofobií?
Že jsem v jednom kuse švorc, za to nemůže moje neschopnost peníze vydělat či moje nehospodárnost, ale těžký případ chrometofobie. Jakmile někde nějakým nedopatřením přijdu k nějakým penězům, musím se jich okamžitě zbavit. To není zas tak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Peněz se nejlépe zbavuje v nějakém tom obchodě či restauračním zařízení, jenomže to má háček - všechno jsou to místa, kam chodí poměrně značné množství lidí, kterých se bojím snad ze všeho nejvíc. Ano, já vím, že dnes se dá nakupovat také přes Internet - jenomže k tomu je, pokud jsem správně informován, zapotřebí počítač, takže nic pro cyberfobika.
Kde jsem přišel ke své dutchfobii, to opravdu nevím, protože Holanďané mi nikdy nic neudělali a podle toho, co jsem o nich čet a slyšel, jsou to v celku pohodáři. Takže nechápu, proč mi z nich běhá mráz po zádech, jenom na ně pomyslím.
Línej taky vůbec nejsem - to je sprostá pomluva. Snažím se svou ergofobií něco dělat, navštěvuje mne za tím účelem přední autorita v tomto oboru, ale zatím pořád nic.
Ta žaloba ohledně sňatkového podvodnictví je také naprosto vykonstruovaná, neboť v otázkách manželství za mě rozhoduje gamofobie. A že já po nich sám žádný prachy nechtěl, to je snad jasný (viz výše). Je ovšem pravda, že jsem je jich nejrůznějšími způsoby zbavoval, protože já zkrátka a dobře nesnesu peníze ani u cizích.
Cože? Ne, tak nemanželské děti, to prosím taky nemůže být. Všechno to byly čistě platonické záležitosti. Vidíte? Mohu předložit lékařské osvědčení, kde jasné stojí: erotophobia, eurotophobia, genophobia, genuphobia, coitophobia a gymnophobia. Jakákoliv tělesnost je u mne naprosto vyloučena.
A notorik tak nejsem, abyste věděli - to všechno ta moje xerofobie.
A to nejsou ani zdaleka všechny mé fobie. Mám i takové, na které jsem právem hrdý, protože ty jen tak někdo nemá - například strach z velkého krtka nebo strach z novinových titulků, ve kterých se vyskytuje pouze něčí příjmení a nikoliv křestní jméno.
Pak mám ještě taky klausofobii, ale to je spíš alergie, protože kdykoliv někde vidím ten jeho samolibý obličej, dostanu průjem. Na to mám ale naštěstí lék, protože když zahlédnu Paroubka, chytne mě okamžitě zácpa. Za tím účelem nosím v náprsní kapse fotografie těch dvou, abych je měl v případě nutnosti po ruce.
