Má troška do mlýna k „tomu Smetanovi“

Je to velmi zajímavý a výmluvný případ. Na jedné straně je prostý člověk – to „prostý“ je tady opravdu velmi trefné, protože se nejedná o žádnou celebritu, žádného zámožného podnikatele, žádného intelektuála, ale o řidiče autobusu – na straně druhé to, čemu se za totality říkalo „establishment“ a co si nejen v této kauze toto označení  opět plně zaslouží.

Někteří panu Smetanovi fandí, někteří jeho počínání nechápou, někteří mu fandí, přestože jeho počínání nechápou, jiní ho kritizují. Četl jsem něco o vandalství, hraní si na hrdinu, exhibicionismu apod.
Myslím, že vandalství můžeme rovnou vyloučit. Vandal ničí, protože chce ničit. Vandal nemá žádný program. A chycený vandal by dozajista milerád přijal peníze na uhrazení škody. Pan Smetana peníze, které na jeho podporu lidé vybrali, odmítl.
„Hraní si na hrdinu“ či exhibicionismus tak úplně vyloučit nelze. Ovšem pokud by na tomto šprochu bylo pravdy i víc než trochu, mé sympatie k panu Smetanovi to nesnižuje. Někdy je trocha toho „hraní si na hrdinu“ či exhibicionismu třeba. Bez nich člověk těžko překonává některé zábrany. Má to svá „ale“, nicméně Roman Smetana zatím neudělal nic, co by nebylo sympatické.
Všechno možná začalo jen jako obyčejná klukovina. Proč nedat najevo svou nespokojenost a nesouhlas poněkud žertovným způsobem? Tak pomaloval a popsal pár plakátů. Určitě ho v tu chvíli ani nenapadlo, že ho za to bude někdo honit po soudech. A že ho udá kolega z práce.
To je také zajímavý a výmluvný aspekt. Kupodivu se o tom bonzákovi moc nemluví. Kdo to je a proč to udělal. Když jde o nějakou opravdu závažnou kriminalitu, policie dost často obtížně shání svědky. Tady se  jeden našel velice rychle. Smutné.
Dál už je to jen absurdní drama, které v mnohém opravdu připomíná některé hry Václava Havla. O osobě soudkyně, která se v tomto případu nepovažuje za podjatou, už toho bylo napsáno dost. Myslím, že kdyby Roman Smetana podal námitku, že by uspěl. Spousta lidí se proto ptá: proč toho nevyužil? Nejspíš proto, že se opravdu necítí vinen, tudíž nechce využívat nějakých právnických kliček.
Mnohem zajímavější je ale otázka, na základě čeho bylo jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin. Pokud jde o majetek, je vše, kde byla způsobená škoda nižší než 5000 korun, považováno pouze za přestupek. Takže člověk, který například krade v samoobsluze, je podle názoru policistů i soudkyně pro společnost mnohem méně nebezpečný než člověk, který se nebojí veřejně prezentovat svůj názor. Opět velice výmluvné.
A čistě technicky – jak vyčíslit škodu způsobenou pomalováním předvolebního plakátu? Každý plakát je věc s velmi krátkou životností. Způsobenou škodu tudíž lze těžko vztahovat k jeho pořizovací ceně. A když, tak pouze poměrně. Musela by se stanovit u každého plakátu individuálně a do výpočtu by se musela zahrnout předpokládaná životnost daného plakátu, přesné datum, kdy k jeho poškození došlo a konečně míra jeho poškození. V případě Romana Smetany by se však i ta míra poškození stanovovala dost obtížně, protože on plakáty nestrhával, ani je nečinil nečitelnými. Pouze je upravoval. Přidával k nim alternativní význam, přičemž původní sdělení plakátu zůstalo obvykle zcela zachováno.
Jsem moc rád, že se nějaký Roman Smetana našel (i když nebyl sám, koho něco takového napadlo a realizoval to).  Ještě víc jsem rád, že ODS zareagovala, jak zareagovala. A soudkyně soudila, jak soudila. Jak se praví ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař, každý se musí historicky znemožnit sám. Panu Smetanovi jeho stávající problémy nezávidím, ale doufám, že minimálně pro něj se vše nakonec v dobré obrátí.

PS: „Schodišťák“ neboli myšlenka, která mne napadla až hodně pozdě po zveřejnění článku: Lze vůbec tu „škodu“ sčítat? Když například ukradnete v jedné sámošce dvě láhve koňaku o celkové hodnotě 3 000 Kč a v druhé sámošce totéž, budou to pořád jen dva přestupky, nikoliv trestný čin, přestože dohromady už to dá víc než těch 5 000... analogicky by měl být tedy i každý jeden plakát řešen zvlášť…