Takže: Vy všichni velcí kritikové a hnidopiši. Vy kterým nedá spát, že film Václava Havla dostal dvanáct nominací na Českého lva: Běžte se bodnout! Je to vaše chyba, že jste ten film nepochopili. Nebo že vám vaše osobní averze vůči jeho autorovi nedovolila jej pochopit a přijmout. Rozhodně to není chyba autora scénáře a režiséra v jedné osobě.
Já jsem nikdy nepatřil vyloženě do fanklubu Václava Havla. Měl jsem a mám řadu výhrad k různým jeho rozhodnutím a počinům. Z jeho her se mi některé líbily více, některé méně. Jeho eseje, za které je v zahraničí nejvíc ceněn, jsem moc nečetl. Na eseje mě totiž od mala moc neužije.
Filmu Odcházení jsem se dlouho vyhýbal. Bál jsem se ho. Bál jsem se, že to bude nějaká bezbřehá sentimentální nuda. Vůbec jsem nestál o to ho vidět.
No, nakonec mi to nedalo, když jsem četl všechnu tu zdrcující kritiku. A přiznám se, že jsem si film naprosto nelegálně stáhl, aby mi, pro případ, že by to byla opravdu tak strašná volovina, nebylo líto vyhozených peněz.
Tedy jsem ho stáhl a pustil. Po prvních minutách jsem měl pocit, že se mé obavy vyplnily. Ten začátek s dekou apod. připomíná Largo desolato. Pak se na scéně objevuje Albín, který zas nápadně připomíná jednu postavu ze Zahradní slavnosti. K Zahradní slavnosti to pak trošku inklinuje i celkovou atmosférou.
Ale velice rychle získává film vlastní podobu a tvar. Herci jsou podle mého názoru skvělí. Hlavně Dáša Veškrnová. Píšu schválně Dáša Veškrnová, protože jako někdejší první dáma je to sice Dagmar Havlová, ale jako herečka to pro mě bude vždy Dáša Veškrnová. Jediný, kdo mi trošku šel na nervy, byl Jaroslav Dušek, který sice nebyl špatný, ale byl velice stejný, jako ve většině svých rolí z poslední doby. Ale vzhledem k tomu, že ta postava nejspíš měla jít divákovi na nervy, tak mu to odpouštím.
Zbytek filmu jsem si náramně užil. Ale naprosto chápu, že někteří lidé mají problém s jeho přijetím. Především je to film, který od diváka vyžaduje, aby poměrně pozorně sledovat text. Na to dnes spousta lidí není zvyklá. Většina lidí chodí do kina prostě vypnout. Kdežto tady se to na něj valí doslova pod tlakem. Moralismy, sarkasmy, narážky, symboly, metafory, dvojsmysly, aluze, absurdity. Je to fuška.
Ano, je to dílo perfekcionistické, kde je věnována pozornost každému slovu, každému gestu. Ne všechno je divákovi, jak je dnes zvyklý, naservírováno hezky „po lopatě“. Naopak něco zůstává v náznacích a divák si to musí domyslet sám. Líbilo se mi, jak se velká státnická slova prolínají v dialozích s malichernostmi všedních dnů, jak se v hlavním hrdinovi pere zásadových politik s „nedokonalým člověkem“ uvnitř.
Nikdy bych nečekal, že se s námi i se svou kariérou Václav Havel rozloučí dílem, které je plné nadhledu a sebeironie. A současně dílem, které tak dokonale vybočuje z řady, které je zábavné i vážné zároveň.
Odcházení pro mě jako film bylo velice příjemným překvapením a osvěžením. Ale současně ho nemohu vnímat jenom jako film. Vnímám ho i jako takovou velkolepou a současně rozvernou tečku za jednou z etap naší historie, na které jsem i já měl jako student s trikolórou na klopě svůj nepatrný podíl. To dévédéčko si koupím. A jednou ho pustím svým dětem.
Moc pěkný film. Děkuji, pane prezidente.
