A české blogy zase mlčí…

Čekal jsem několik dní, zda se k tomu někdo vyjádří. Veliké naděje jsem vkládal především do skalních komentátorů rozličných nepravostí tohoto světa jako je Josef Havránek, Eva Valerie Maxová, Jitka Přikrylová a další.

Ale kde nic tu nic. Ticho po pěšině.

Ještě mám v živé paměti ten poprask, když Martinu Konvičkovi nějaké dítě od sousedů pověsilo na plot obrázek s přeškrtnutou konvičkou. Jak Martin hned běžel na policii žádat o ochranu a na blogu i na Facebooku brečel, že se jeho manželka včil bojí vycházet na ulici. Co kdyby ji to dítě náhodou praštilo lopatičkou.

Co se stalo tentokrát? Došlo k ničení soukromého majetku. Tady u nás v České republice, konkrétně v Pardubicích. Pachatel je zatím neznámý, ale na islamisty, uprchlíky ani cikány to nevypadá. Dokonce ani na děti. Nechali totiž po sobě takovou vtipnou vizitku: vytvořili dokument, který má charakter smutečního oznámení, ve kterém stojí:

Oznamujeme veřejnosti a všem příbuzným a známým, že nás navždy opustila levicová extremistka, multikulturalistka, manželka a matka šestnáctiletého syna,

Olga Pavlů

Zemřela v pardubické věznici po vykonání rozsudku trest smrti oběšením za zvlášť závažný zločin vlastizrady.

Kdo je to Olga Pavlů? Tak ano, je to členka strany Zelených. Původně pracovala v ústavu sociální péče pro lidi s mentálním postižením. Na rodičovské dovolené založila Rodinné centrum Kašpárek, které vede dodnes. Já nevím, jak vám, ale mě se ta žena jeví jako někdo, kdo skutečně přispívá k lepšímu životu ve svém okolí. Na takové lidi je třeba si posvítit.

Co je to Rodinné centrum Kašpárek? Je to místo, kam si chodí hrát děti. Naše, české děti. Podle fotografií je to tam moc hezké. Teda vevnitř. Zvenku momentálně až tak moc ne. Zvenku je to celé pocákané červenou barvou, což má asi připomínat krev. Děsná junda.

Co udělala paní Olga Pavlů tak strašného? To, co třeba já: uspořádala sbírku pro uprchlíky. Tedy sebrala od lidí nějaké ty boty, svršky, batůžky, toaletní potřeby, možná něco peněz a poslala to někam do Srbska nebo Chorvatska lidem, kteří tam tou dobou mrzli prakticky bez přístřeší v dešti. Což je podle mého názoru otázka prostého lidského soucitu. Víc k tomu opravdu netřeba.

Mně akorát někdo vypustil v noci kolo u auta. Ale myslím, že to s tou sbírkou nesouviselo. Někdo spíš ten ventilek nutně potřeboval. Mě na tom mrzelo pouze to, že ten člověk nezazvonil a slušně se nezeptal. Obvykle mívám doma ventilků několik, klidně bych mu jeden dal. I s čepičkou. Ale třeba už bylo pozdě a nechtěl mě budit. Ve Valmezu jsou holt docela pohodoví lidé. Spíš se do sbírky zapojovali než naopak. V Pardubicích je to jiné. Je tam nějaká parta, která se toho nebojí. Když se jim něco nelíbí, jdou, a poničí, jako správní chlapi a správné české matky, zařízení pro děti. K tomu je zapotřebí opravdu notný kus občanské statečnosti. Navíc se nejednalo o první incident tohoto typu.

Fakt jsem čekal, že takový čin nezůstane na blogu bez odezvy. Že čeští blogeři a blogerky a jejich čtenáři a čtenářky povstanou jako jeden muž a jedna žena a důrazně a nahlas prohlásí: takové jednání v Čechách nechceme! A třeba František Matějka doporučí paní Pavlů, aby si opatřila zbrojní průkaz a nějakou tu bouchačku a příště si na vandaly počkala a bez váhání střílela. Protože, přece, o to, aby se naše děti cítily v bezpečí, jde především. Nebo ne?