Sotva jsem se naučila mluvit, začala jsem i zpívat. Zpívala jsem (si) vždy a všude. Zpívaly jsme si s maminkou při vaření oběda, při mytí nádobí, když jsme pekly cukroví. Lidovky, ale i tehdejší hity. Dodnes si je pamatuji.
Dva modré balónky, vyšly si do města… My dva a čas, jsme písničkáři toulaví… Včera neděle byla, včera byl krásný čas… Mým největším hitem, který jsem zpívala na objednávku a před návštěvami bylo Dragouňátko. Nedivím se, že návštěvy slzely – možná smíchy, když jsem zpívala o dragounovi a jeho milé. Píseň končila: Ach táto, tatíčku, pomozte živiti, bude vám to dragouňátko pro tabák choditi. V podání pětileté – pikantní.
Zpívala jsem si, když jsem psala úkoly, cestou do školy i z ní, ale úplně nejradši jsem vyzpěvovala na záchodě. Byly tam dvoje dveře – ty od záchoda a od předsíňky, myslela jsem, že mě není slyšet, ale pánbůh mě obdařil dobrým hlasovým fondem, takže jsem byla slyšet až v kuchyni. Rodiče se vždy jen usmáli: Á, naše záchodová zpěvačka! Ale brácha se mi mstil. Počkal si, až dozpívám, postavil se za druhé dveře a mocně na mě vybafl. Moje blaženost byla ta tam a já se lekla, až mi srdce spadlo do kalhotek.
Když jsem byla starší, udělali z nás ve škole duo s Helenkou. Byla to vážná copatá holčička s krásným sopránem. Chodila se učit zpívat do hudebky, byla lepší v každém směru, ale kupodivu nám to docela ladilo. Nejkrásnější věc vedle ruské písně o partyzánovi (s tou jsme postoupily do okresního kola Puškinova památníku) kterou jsme zpívaly, byla Brahmsova ukolébavka Sladce dřímej. Zpívaly jsme ji moc krásně, půjčovali si nás i na schůze v místních podnicích. Jednou se jedna udřená uklízečka v první řadě tak zaposlouchala, že opravdu zadřímala.
Pak jsem to ještě zkoušela s jednou kapelou s přitažlivým názvem The Yoghurt na univerzitě v Olomouci. Prozpívala jsem se se svou kytarou dokonce až do ostravského rozhlasu, zpívala jsem na stáži v Petrohradě, Lublinu i po sametu v Gmündu – potomek vysídlenců ze Sudet jihl, když jsem na jeho přání vyřvávala hospodské odrhovačky typu Padla facka na sále a Proč ta sova tolik houkala.
Zpěv miluji, i když dnes už moc nezpívám, spíš si pobrukuji. Ale hlavně od maminčiny smrti s nostalgií vzpomínám na své dětské záchodové vyzpěvování. Záchodová zpěvačka. Není to krásný titul? Kdo ho získal? JÁ!
