Úřednická vláda, úřednická maturita - zatímco s tím prvním celkem nemám problém, při zaslechnutí toho druhého se mi otevírá kudla v kapse. A přidám-li si k tomu větu, že maturita stejně zaměstnavatele nezajímá...
Tak tohle premiér přehnal. Jak skládal maturitu on? Taky mu ji někdo věnoval? Nebo si ji "koupil"? Přece maturita by měla být zkouškou dospělosti - přiměřeně náročnou, aby "dala zabrat", aby studenty připravila na to, že v životě nic není zadarmo. Aby si mohli sami sebe vážit, že "to dali", že jsou dobří. Ne nadarmo skoro všichni ti, kteří maturitu úspěšně zvládli, po letech vykládají, že "to byla brnkačka", to dáš, já jsem to dal levou zadní... což při pohledu na vysvědčení se ukáže jako docela slušná nadsázka. Euforie z úspěšného překonání maturitní zkoušky bývá obrovská - studenti ji oslavují, aniž by si uvědomovali, že podobných zkoušek jim život bude nakládat ještě hodně.
Každá generace překonává jiné problémy, ale musí, protože když se to nenaučí, když bude mít umetenou cestičku do života, jak pak obstojí ve světě dospělých, ve světě, který se s lidmi nemazlí? I pan premiér se musel na tu svou zkoušku dospělosti nadrtit, našprtat, našrotit - jako my všichni. A určitě byl na sebe hrdý, když stál před komisí, která mu sdělovala, že uspěl. Nejen že o tyto pocity chce letošní maturanty ochudit, ale pošle jim signál, že dřina učitelů i těch z nich, kteří chtějí, za nic nestála.
Já osobně musím říci, že ač mám velmi bohaté zkušenosti, distanční výuka je pro mě jedna velká dřina. Chápu studenty, že je to za počítačem už nebaví, ale chtějí-li, snaží-li se, je pro ně i ona kvalitní. Musejí ale chtít, ne prokrastinovat - jak se flákání moderně nazývá. Nedivím se těm, již ráno zapnou počítač, uloží se k němu se sluchátky s příjemnou hudbou na jednom uchu, v pyžamu, s kafem a svačinkou před sebou a nějak se tím dlouhým dnem "proválí", že volají po glejtu zdarma, Ale ti, co spolupracují, chtějí vědět, znát, umět, ti o něj nestojí. Pokud mám třídu, která se snaží, je to sice fuška, ale pocit dobře vykonané práce "oslazený" nějakou tou jedničkou na konci hodiny je docela příjemný. Věřím, že nejen pro mě, ale i pro ně.
Úroveň maturity šla za poslední roky hodně dolů. Po studentech toho chceme čím dál míň. Chápu, encyklopedické znalosti, které se chtěly po nás, dnes nikoho nenadchnou - skoro vše se dá najít na internetu. Ale mnozí mladí vědět ani nechtějí, stačí jim prolézt. Život, to jsou pro ně hlavně sobotní pařby, ne školní dřina. Nechtějí žít jako jejich rodiče, kteří mnozí celý život velmi tvrdě pracují, aby se jejich děti měly dobře (to sice bylo vždycky, ale dnes to platí ještě víc), aby jim nic nechybělo. Vykládejte pak puberťákům, kteří mají, nač si vzpomenou, že Fausta nejvíc uspokojilo, když mohl něco udělat pro druhé (pěkný debil).
Ale abych příliš neodběhla od tématu. Ano, není to letos lehké. Lituji děti, že nejsou v kolektivu, že nesmějí do kina, sportovat, užívat si. Ale co generace před nimi, měly to vždy lehké? Zákazy studovat, války, to vše museli naši otcové, dědové, pradědové překonat. Buď je to porazilo, nebo zocelilo. Dejme šanci i této generaci, ať ukáže, co v ní je. Nenechme ji utopit, pomozme jí, ale zároveň ji nechme bojovat. Vyplatí se to v budoucnosti. Nám i jim.
