Nedá mi to, musím reagovat na dnešní text s názvem Učitelé si při vysvědčení přilepší, žáci a rodiče jim dávají masáže i stromy
Mám odučeno 42 let, prošla jsem různými typy škol, učila různé typy žáků. Mám doma půlmetrového plyšového slona, hrníčky, vázičky, knížky s věnováním (Např. knihu Woodyho Alleny Vyřídit si účty :-)), tričko se jmény všech žáků ve třídě, keramickou pokladničku s podpisy plnou neplatných desetníků.
Často jsem dostávala květiny, někdy jich byly spousty! Jednou jsem přišla do třídy a katedra byla doslova obložená květinami - připadala jsem si jako na katafalku. Jindy jsem za vysvědčení dostala od třídy krásně uvázanou kytici. Tak krásnou, že jsem si ji vyfotila na památku. Hodnotnějšími dary se s třídním loučí maturanti. Od nich mám míč na cvičení podepsaný celou třídou, jednou jsem byla obdarována hodinami a jindy stříbrným řetízkem. Od těch posledních jsem dostala poukaz na pivní koupel pro dva - to byl úplně nejdražší dar za dobu mého působení ve školství..
Mluvím o třídách, kde jsem byla třídní. Není-li učitel třídní (a to je většina), většinou se s ním třída ani pořádně nerozloučí - i když jsou i výjimky. To, že by potěšila jedna růže za celou třídu se slovy díků a přáním pěkných prázdnin, je snad jasné. Ale dnes se něčeho podobného často nedočkáte. Ještě tak na základní škole, ale na střední... Někteří na vás na chodbě zahalekají: Pěkné prázdniny, jiní sotva řeknou: Na shledanou. Není divu. Naši maturanti dostávají vysvědčení slavnostně - taková malá promoce. Po ní obvykle rodiče chodili za učiteli, aby jim poděkovali. Letos se kolegyně shodly, že poprvé nepřišel vůbec nikdo.
Proč to píšu? Nestěžuji si, jen bych byla nerada, aby ve veřejnosti vznikla představa, že učitelé se nejen dva měsíce flákají, zatímco oni musí robit, ale navíc mají ještě druhé Vánoce, protože dostávají drahé dary. Omyl! Výjimky jsou, ale Vánoce opravdu slavíme stejně jako ostatní.
