Včera jsem cestovala do Olomouce a ve vlaku mi nabídli noviny. A hned první článek mě nadzvedl. Jakýsi pražský učitel žádá vládu, aby nepřidávala učitelům plošně, ale podle toho, jak jsou "dobří".
Jedno české rčení tvrdí, že není dobré "dělat si" do vlastního hnízda, no a to on právě učinil. Vytrženo z kontextu volá na veřejnost: Hola, my učitelé máme dost a víc nepotřebujeme!" A druhá věc: každý "pocitový" sport je nespravedlivý - viz gymnastika, krasoruslení - hezká holčina je většinou instinktivně hodnocena o trošku lépe než chudák, která krásy nepobrala, ač ukázala větší kvalitu. Nebo naopak: rozhodčí jí dají víc, než si zaslouží, aby nebyli nařčeni z nadržování a nespravedlnosti.
Ve školství - za těch čtyřicet let vím, o čem mluvím - narazíte na třídu, ve které se můžete přetrhnout, a nic. Nudí se a dávají vám to sežrat, nemají vás rádi, ať uděláte, co uděláte, nezavděčíte se. A v jiné vás prostě milují, nekriticky, jsou schopni vás za cokoliv navrhnout na Ámose. A stejné je to s nadřízenými. S většinou máte - přiznejme si to, učitelé, neučitelé - vztahy korektní, což ale nemusí znamenat lásku, přátelství či obdiv. Mnohé respektujete, ale vážit si jich nemůžete, s jinými jste přímo kamarádi. Protože je to většinou oboustranné, výše prémií je tím ovlivněna, ać by vám šéf zcela jistě řekl, že to není pravda.
Začněme ale opravdu od začátku. Můj plat "učitelky nad hrobem", jak s nadsázkou říkám, je samozřejmě vyšší než plat prodavačky v Lidlu, ale kam se hrabu na platy spousty svých bývalých studentů, kteří pracují v oboru IT, bankovnictví a finančnictví, v medicíně, právnických oborech, jako inženýři ve strojírenství, stavebnictví, ale co je horší, lepší plat mají i mnozí, kteří školou "prolezli", nemají jako já dvě vysoké školy, ale skončili s maturitou, jen se dobře "upíchli". Vím, potřebovali k tomu jiné kvality, ale i ty jim pomohla rozvíjet, či jen v sobě najít škola. Školou jsme prošli všichni, všichni vzpomínáme na dobré i špatné učitele a obě skupiny nás ovlivnily, od obou jsme si něco vzali. (Já třeba nezapomenu na soudružku učitelku, od které jsem na 1. stupni dostávala poznámky typu: nechala si sníst model do výtvarné výchovy, odmítá látat ponožku předepsaným způsobem, protože to prý umí líp...) Díky ní je pro mě příkaz dávat poznámky téměř nesplnitelný :-)
Ale zpátky k platům. Většina závidí učitelům prázdniny. Já říkám: není co. Chcete poznávat Saharu, Island, Yellowstonský park, Čínu? Jedině v červenci a do poloviny srpna. V době veder, nejvyšších cen, narvaných letadel i dálnic. O vedlejších prázdninách máte sice studijní volno, nemusíte do práce, můžete být doma - ale chcete někam jet do světa? Vezměte si neplacené volno. Nabídli manželovi levný zájezd do "zchlazené" prosincové Afriky, do Izraele, Brazílie? Neplacené volno...., ale podle možností školy, na dovolenou mimo hlavní prázdniny není nárok. Když se na to podíváte zblízka, tak učitelské prázdniny jsou takovým trošku danajským darem. A hlavně: na ta neplacená volna učitelská rodina stejně nesáhne, protože si na ně za celý rok prostě nevydělá.
Suma sumárum. Až bude mladý začínající učitel - ale to se týká skoro všech státních zaměstnanců - nastupovat do svého prvního zaměstnání se základním platem 30 000Kč, aby si mohl pro začátek pronajmout byteček, koupit ojeté auto a žít normálním životem, až bude jeho plat moci vystoupat k zatím nedosažitelným výšinám kolem 40 000 Kč, pak přemýšlejme, komu málo, komu víc, komu ještě více a komu nic...
