Tak jsem si říkala, že mne předvánoční šílenství nemůže absolutně zasáhnout. A hle, i na mě došlo.
PF 2010
Okna jsem sice neumyla, místo toho jsem si zazpívala na školním předvánočním koncertě, ale když mi zavolala kámoška, že v Tesku jsou úžasný slevy, vyrazila jsem do bitvy. 50 % na všechny kosmetické balíčky jsem sice nestihla, ale akční značkové podprsenky a slipy ještě měli! Úžasné. Davy lidí se předháněly, co kdo urve, většina lidí – přiznám se, že trochu i já – nakupovala i naprosto nepotřebné věci. No není to nádhera! Když je někde fronta, znechuceně odcházím – zůstalo to ve mně hluboko uloženo z dob, kdy jsem MUSELA stát frontu – tu na jahody pro děti, tam na vložky pro sebe, onde na něco jiného. Teď mě dokáže rozhodit i fronta na poště. Ale slevové akce. které za dob minulých nebývaly, mě stále naplňují úžasem. Pravda, většinou nic nekoupím, ale ta rozkoš moci zkoušet a představovat si, co všechno můžu mít doma a ani to moc nestojí!!!
Navíc takové zkoušení oblečení ve vás ještě léčí různé komplexy. Např. v takovém HM i ty nejmenší kalhoty sundám zapnuté. Je mi sice podvědomě jasné, že označení S odpovídá mé normální české dvaačtyřicítce, kterou mám už dobrých dvacet let, ale za ten pocit, že si nemůžu nic koupit, protože mi je všechno velké, bych dala vše. Obzvlášť po Vánocích tam půjdu zkoušet kalhoty; možná mi ty nejmenší budou akorát, ale i tak se mi zvedne sebevědomí, které mi okamžitě opět poklesne, až se budu soukat do kalhot vlastních.
Nakoupila jsem pod tlakem spolunakupujících kilo pomerančů a mandarinek – jsou přece Vánoce a je jich dost, a stále jsem si vedle plných vozíků se svým košíčkem připadala poněkud méněcenně. Uvažovala jsem, co ještě koupit, ať nevypadám tak blbě, ale nic mě nenapadlo. Vzpomněla jsem na slova Petra Jandy na předvánočním koncertě, kde říkal, že neví, co by koupil, protože doma všechno mají. Mám úplně stejný pocit. Mám všechno, nač si vzpomenu. V chlebníku chleba, v mražáku kapra, kachnu i na řízky, dostatek brambor na salát, jablka, pomeranče, mandarinky, napečené nějaké to cukroví, co víc člověk na Vánoce potřebuje. Nechápu, proč lidi všechno nakupují v takovém množství. Mají asi stále ten socialistický komplex: co kdyby náhodou něco chybělo. Celý jeden den mají obchody zavřeno, to by byla tragedie, kdyby něco došlo.
Lidi, neblbněte. Vánoce budou krásné, i když náhodou něco pochybí. Obdarovávat je krásné, ale není to v kvantitě. Stačí, když ten druhý ví, že ho máte rádi a myslíte na něj. Tak si pusťte pohádku, vemte děti či vnuky na klín, pohlaďte psa či kočku a spočněte. Po Novém roce ten blázinec začne nanovo, tak už neshánějte dárky a slavte Vánoce. Další slevy začnou hned po svátcích :-)
