Máme za sebou první jarní den, první jarní úplněk, první velikonoční svátek, ale přesto si pořád připadám spíše jak na apríla. Napadá mě parafráze: Tento způsob Velikonoc zdá se mi býti poněkud nešťastným...
Co lze, je zakázané, ale podívám-li se z okna, jako by nebylo. Před hospodami davy s kelímky, na nichž jsou nálepky se slovy TENTO NÁPOJ NENÍ URČEN KE KONZUMACI VENKU, pod cedulí NESHLUKUJTE SE stojí hlouček pivařů, hřiště je obložené dětmi, které si ztrátu školních kontaktů vynahrazují pobíháním a čutáním do míče, ale na fotbalový trénink jít nesmí. V televizi hřímá ministr zdravotnictví, jak jsou respirátory nutné i venku a řádně utěsněné - sám ho má většinou "na půl žerdi" a ještě si ho nervózně poposunuje.
Na cyklostezkách a v příměstských lesích se to hemží "mažňáky", kteří se tam chovají, jak jsou zvyklí z obchodních center - roztahují se po stezkách, nehlídají si děti a jsou hluční a neurvalí - přidáme-li k tomu volně pobíhající psy, je to masakr. Už aby jim ty obchoďáky otevřeli!
Na Velikonoce má mít člověk něco nového, aby ho beránek nepokakal, říkala vždycky moje maminka. Letos mě pokaká, protože pěkné jarní oblečení si mohu při nákupu v tesku či globusu prohlédnout za páskou, ale nikoliv koupit. Zklamání typu krásná modrá v katalogu se v reálu změní ve "vyblitou" se mi nechce opakovat, ba ani to, že slibovanou velikost 38 mohu použít jako stan či naopak pro svou desetiletou vnučku. Radši zůstanu ještě nějaký čas pokakaná.
Nechodím pravidelně do kostela, ale půlnoční a jesličky jsem si musela nechat ujít letos po dlouhé době poprvé. Na Velikonoce tu mají věřící zlepšení - lze si na mši koupit vstupenku! A dokonce po vigílii přetáhnout večerku!
Svět se v pr....el obrací - kam se podívám, je vzhůru nohama. Ze dvou vnoučat "školkáčků" bude smět mezi děti jen ten starší, jeho sestřička musí zůstat doma a s ní samozřejmě i někdo z rodičů. Z těch starších školáků naopak - ta menší z prvního stupně potlape do škamen aspoň na střídačku, zato ten starší už pomalu neví, jak škola vypadá. A to loni nastoupil do nové, z níž toho moc poznat nestačil.
Nesmíme cestovat mezi okresy, abychom nepřeplňovali turistická centra - tak přeplňujeme příměstské oblasti. Autobusy MHD jsou poloprázdné, ale silnice narvané auty. Dojet na kraj lesa, vyhnat rodinku ven, poházet sem tam odpadek a hurá domů. Sdílená kola mají žně - přidaly se koloběžky, na chodnících nevíme, kam dřív uskočit. Staří, mladí, kdekdo chce být na čerstvém vzduchu, a navíc legálně bez respirátoru.
Jsem zvědavá na pondělní koledování. Myslíte si, že domácí rodinné pijatiky nebudou? Že vnoučata za babičkou pro koledu nepůjdou? Kde není žalobce, není soudce. Budou-li to strážci zákona kontrolovat tak jako místní hospody (pokud náhodou kontrolují, tak dopoledne, zatímco okénka se otvírají až odpoledne), tak vše poběží jako vždy. Jen za ztížených podmínek. Ale český člověk je dlouhými léty totality vycvičen, konspirace, to je naše. Nemyslím si, že jsme národ Švejků, ale dějiny nás naučily, že zvolí-li se ta správná taktika, přežijeme vše. Nějak překlepeme i tyhle podivné Velikonoce, a dožijeme-li se opravdového léta, snad se svět začne vracet aspoň trochu do normálních kolejí. Tak pěkné Velikonoce.
