Můj dnešní text se nebude týkat Archimeda, ale údajně jeho slova mě napadla při poslední návštěvě koupaliště.
Představte si, že si na koupališti najdete místečko, kde nikdo není, máte tak plno prostoru nejen pro sebe, ale i kolem své deky. Přes deku vám neběhají žádné děti, nemusíte poslouchat ničí debatyt, neruší vás cizí telefonáty, prostě idyla. Když tu...
Přijdou dvě mladé dámy s několika dětmi a zamíří přímo k vám. Přemýšlíte, jestli je znáte, ale ať si je prohlížíte, jak chcete, nic. Přesto se řítí k vám a nakonec rozloží své deky těsně vedle vaší. Okamžite je po idyle: děti vřískají, dámy střídavě ječí po dětech a střídavě semílají všechny své známé i neznámé. Přemýšlíte proč, jak jste si tu čest zaloužili. Všude kolem vás je spousta volného místa a dámy s dětmi se nasáčkovaly právě k vám.
Rezignovaně se položíte na svou deku a zavřete oči. Moc vám to nepomůže, protože jste krmen vším možným. Od nočního pomočování potomků až k orgasmu sousedky.
Nezažili jste nic podobného? Tak to máte štěstí, mně se podobné věci dějí v poslední době často. Říkám si, že asi stárnu. Naše generace se snažila ctít soukromí jiných lidí. Na druhou stranu jsme se asi až příliš uzavírali do sebe, nesdělovali jsme na potkání, co se nám stalo, co si myslíme. Generace dnešní nedělají s ničím takové ciráty, takže na koupališti klidně uslyšítete větu: "Ta musí být mezi nohama horká..." Chtě nechtě zbystříte a vyslechnete si celou historku jakési Petry, která momentálně pobývá v Americe, a jejího snoubence, s kterým si pravidelně skajpuje. Už jen to, že historku slyšíme z druhé ruky, naznačuje, že její aktéři se museli vypravěči svěřit. V ten moment mě zamrazilo. Nechtěla bych, aby si mě takhle někdo bral na veřejnosti do úst! Nemusí přece celé koupaliště vědět, že se mi stýská po loži společně sdíleném s mým milým. Dále jsem si vyslechla podrobnosti chytané svatby jiných přátel a následovaly problémy, které má dotyčný na svém pracovišti. Kdybych byla zavilá mrcha, dělám si poznámky a případná sdělení prodám ve prospěch pomlouvaného.
Kdysi mě strašně urazilo, když studenti z naší školy - netušíce, že jedu ve stejném voze - vykládali, jak ta kráva, místo aby je vyrazila od maturitní písemky, když opisovali, jim pomohla. Když jsem jim druhý den za urážení kolegyně na veřejnosti vylála, dívali se na mě, jako by nechápali, co po nich chci. Oni přece jen říkali pravdu. Dnes už chápu, že z "pravdomluvnosti" si generace našich dětí udělala jakousi modlu. Bohužel nerozlišují mezi pravdomluvností a urážením, mezi otevřeností a vlezlostí.
Na koupališti jsem nakonec nevydržela a odešla domů s představou, že znám celé příbuzenstvo obou mladých dam, jejich přátele a do jisté míry i kvalitu jejich sexuálního života.
Děkuji, nechci...
