Mobil - pomůcka, nebo zlo v dětské ruce?

Francouzská vláda dětem zabavila mobily, což způsobilo poprask málem v celé EU. Někteří mluví o kroku zpátky, jiní velebí spásu dětských duší. Já v tom mám celkem jasno...

Těm, kteří vykřikují, že technologie se nesmějí zakazovat, ale je třeba se s nimi naučit žít, dávám za pravdu. Ale... 

Nastíním odpůrcům zákazu denní rozvrh studenta primy nižšího gymnázia (= 6. třída). 1. hodina čeština - procvičování mluvnice na počítačích. 2. hodina - matematika v I-padové učebně. 3. hodina zeměpis - výklad učiva prostřednictvím prezentace na promítacím plátně. 4.hodina angličtina - interaktivní tabule. K tomu připočítejme dvě hodiny týdně informační a výpočetní techniky, i pady lze použít také v biologii, fyzice, v cizích jazycích, což se často děje. Přijde vám normální, aby po takovém "záhulu" děti - hlavně kluci každou přestávku jeli hry na mobilu? 

Tvrzení, že mobily do výuky patří, protože na nich je slovník a kalkulačka, je nesmysl. Chápu, že když někdo kalkulačku zapomene doma, poprosí, aby mohl mimořádně využívat mobil, je mu vyhověno. Ale se slovníky nesouhlasím. Je to s nimi asi jako s navigací. Je vědecky dokázáno, že lidé, kteří se spoléhají jen na ni, ztrácejí orientační smysl, nepamatují si jednou či vícekrát projetou trasu, protože jedou jen podle hlasu navigátora.  Když jim navigace zkolabuje, jsou schopni zabloudit i v rodném maloměstě. Úplně stejné je to s dětmi, které místo slovníku papírového  používají pouze slovník elektronický. Naťukají slovo a přijmou, co jim mobil nabídne. Když pak mají hledat ve slovníku papírovém, neumějí se v něm orientovat. Že jsem staromilec a že to nebudou potřebovat, protože časy se mění? Mění. Taky považuji za pohodlnější hledání v elektronickém slovníku, ale nechci, aby moje vnoučata byla otrokem techniky. Aby v případě vypnutí proudu - a to nemyslím hned na black out -  děti musely dostat omluvenku, protože bez techniky nebyly schopné vypracovat domácí úkol. 

Učme děti s moderními výdobytky techniky pracovat, ale nenechme je, aby se jimi nechaly ovládnout a "zblbnout". A taky se s nimi snadněji podvádí. Pryč jsou časy taháku posílaného pod lavicí. Dnes stačí jedna sms a řešení příkladu mají všichni. Nevíš, jak dál? Odskoč si na záchod s mobilem a na netu si najdi řešení. Děti jsou vynalézavé a kvůli své lenosti - ta pubertu přece provází, vzpomeňme si, taky jsme takoví byli - vymyslí fígle, o kterých se nám, dospělým, nesnilo.

A úplně nejvíc mě rozesmálo tvrzení, že když bude učitel mít zajímavou hodinu, studenty a žáky ani nenapadne surfovat nebo hrát. Cha! Jak může Newtonův zákon, pravopisné cvičení či horstvo Asie konkurovat rozehrané hře či chatu s kamoškou! Už teď většina hodin vypadá tak, že učitel se snaží děti upoutat, zabavit a ty čekají, čím je asi tak překvapí. Něco ve smyslu: Tak se ukaž, ty chytrej! Děti jsou jiné, techniku ovládají většinou lépe než učitelé a rodiče, ale mnohé z nich jsou na ní regulárně závislé. Některé z toho "vyrostou", ale spousta z nich bude mít v "dospěláckém životě" jednou opravdový problém.

A co s tím? Jsem pro zákaz používání mobilů ve škole bez povolení učitele. Mobil patří do aktovky, je-li nezbytně nutné ho použít, pak jen s povolením učitele. I to je výchovné - naučit se ovládání (rozehranou hru dohraji až večer doma), slušnému chování (nepodvádím, poprosím, poděkuji). A naše děti nebudou jak z divokých vajec, neurotici, kteří se zazvoněním dohrávají poslední level, s klepáním rukou čekají na další pauzu, čurat chodí zásadně v hodině (o přestávce nestíhají), že byl domácí úkol zjišťují s příchodem učitele do třídy. Myslím, že všem by to prospělo. A desetileté děti by nepotřebovaly "kafe, aby se vzpamatovaly" a brufen, protože je zase bolí hlava. 

 

 

Autor: Jaroslava Indrová | čtvrtek 2.8.2018 20:04 | karma článku: 18,50 | přečteno: 461x