Naše
mládež nečte, poezie jim nic neříká, nejraději mají thrillery. Nesouhlasím a
jsem moc ráda, že to mohu napsat i sem
Naši „malí“ – tedy žáci nižšího gymnázia mají zavedené čtenářské deníky a nutíme je číst. Zpočátku se jim nechce, zapomínají na dohodnutý termín, při hodnocení knížky se spokojí s různým počtem hvězdiček. Ale časem se většině z nich stane čtení jakousi potřebou. Netvrdím, že jsou blahem bez sebe z každé zadané knížky, ale naučí se časem přečíst i ta, které se jim moc nelíbí, a dokonce se naučí vysvětlit ostatním, proč už by příště po podobné knize nesáhli. Přes Harryho Pottera či Vlaštovky a Amazonky se mnozí z nich dostanou postupně až ke Camusovi či Hrabalovi.
Absolventi devátých tříd většinou žádnou „povinnou“ četbu nepoznali a snaží se příkaz načíst 40 knih k maturitě různě obcházet. Čtenářské deníky v kostce, na dlani apod. – to jsou jejich nejlepší přátelé. Čítanky – nenosí, neobstarali si. Hledala jsem, jak je přelstít. Stahuji ukázky z internetu, přepisuji knížky do prezentací. Sama předčítám. A největším oceněním je mi sotva dýchající třída, která se dožaduje pokračování. Buřiči, prokletí básníci, Prévert, Nezval a další, to je náš repertoár. Dneska jsem maturantům četla povídku R. Bradburyho o tom, jak na Venuši konečně po sedmi letech vyšlo slunce. Krásná, poetická povídka. Když jsem dočetla, moje velké děti seděly a vzdychaly, jedné slečně se koulely slzy po tváři. Na pokračování si čteme krásnou povídku Alexandra Klimenta o krejčím, který domotal svou černou nit, a přišel si pro něho smrťák. Ne, není morbidní, naopak, je krásně lidská a poetická. A opět: žádné úšklebky, ale neskrývaný zájem, lehké dojetí.
Když chci, aby se budoucí inteligenti seznámili s klasikou a zadávám jim třeba Odysseu či Epos o Gilgamešovi, radím jim, ať si pro začátek vyberou převyprávění, originál ať použijí jen pro srovnání. Jednou to jeden tercián (tedy osmák) zřejmě přeslechl a v jeho deníku jsem si pak mohla přečíst. Knížka se mi vůbec nelíbila, byla moc složitá, ve verších a špatně se mi četla. Taky to bylo moc dlouhé a mnohým slovům jsem nerozuměl. Ale přečetl jsem ji úplně celou. a to měla přes 300 stránek! Je to můj největší výkon životě. A pak že naše mládež nečte!!!
