Tak jsem konečně pochopila, proč mě před dvěma roky na té základce s mou trojaprobací nechtěli, přestože právě tyto předměty tam učili neaprobovaně.
Sháněla jsem práci a poptávala se známých. A jedna z nich mi dala tip. Na základce, kam chodí dvě z jejich dětí, učí ruštinu matikářka a němčinu angličtinářka. "Rodiče jsou naštvaní, ale nic s tím nenadělají. Ředitel se hájí, že nikoho jiného k dispozici nemá. Určitě po vás sáhne všemi deseti."
Poslala jsem na danou školu přímo vzorový motivační dopis, ale ticho po pěšině. Ani se mi neozvali a jazyky tam flikují dodnes.
Věděla jsem, že propustit učitele, který má smlouvu na dobu neurčitou, je problém, i když to bude kopyto, kterému puberťáci polezou po hlavě. Taky jsem věděla, že učitel může až necelou polovinu úvazku učit neaprobovaně - ale vždy se přihlíželo k tomu, co a zda vůbec je schopen odučit. Taky jsem ke své hlavní češtině vyfásla dějepis - na ten mě kdysi nevzali, takže jsem z toho byla spíš nadšena - a další rok jsem učila v jedné třídě občanku. To bylo horší, tam jsem se nadřela. Ale nikdy bych nemohla učit matematiku či fyziku, ačkoliv jsou to taky "všeobecně vzdělávací předměty". Jenže ostravský soud je toho názoru, že němčinářka může maturanty učit matematiku či fyziku. Ovšem jiná otázka je, zda to bude přínosem pro studenty - nebo o ty tu nejde?
Neustále řešíme kvalitu vzdělávání - jak se snižuje, jak čím dál více vysokoškoláků studia začne, ale nedokončí a jak je to pro stát drahý špás. Ale dejme si dvě a dvě dohromady - nekvalitní či neaprobovaný učitel + lenost dnešních mnohých studentů + snižující se nároky spojené se spoustou úlev naordinovaných pedagogicko-psychologickými poradnami = degenerace vzdělanosti. Což zřejmě nechceme, naopak.
Pak bychom se ale měli zamyslet nad naším právním řádem. Ten by měl sice chránit učitele před neoprávněným propuštěním, ale stejnou ochranu si zaslouží i studenti, jejichž cílem je získat co nejlepší vzdělání. Můj syn na gymnáziu na němčinu vystřídal asi čtyři pedagogy, ani jeden nebyl aprobovaný. Ač němčinářka musím konstatovat, že můj dospělý syn umí německy pozdravit a poděkovat. I já sama jsem se s důsledky podobné "výuky" setkala. Moji gymnazisté, které jsem po třech letech němčiny na základce na základě testu zkoumajícího stupeň vědomostí zařadila mezi začátečníky, se jen hořce ušklíbali. "Ona paní učitelka nebyla němčinářka, ale neměl to prý kdo učit..."
Rodiče kdysi snili, že ze mě bude buď doktorka medicíny nebo práv. Na to první nemám schopnosti a na to druhé žaludek. Čím dál víc totiž chápu, že v soudnictví nejde o spravedlnost, ale o to druhého dostat na chybách či právnických kličkách. A nad rozsudkem, podle kterého němčinářka je prý schopná kvalitně dovést středoškoláky k maturitě a která prý klidně může učit i matematiku či fyziku - stejně jako nad oním rozhodnutí o nošení roušek - zůstává rozum stát.
