K senátním volbám se letos dostavilo 15,4 % voličů, tj. něco kolem čtyřset tisíc lidí. Je to nejméně za existenci státu. Co s tím?
Většina lidí vám řekne, že politika je taková šaškárna, že ji raději nesledují - stačí si přečíst rozhovory s mnoha slavnými. Pravdou je, že český politik většinou postrádá prachobyčejnou štábní kulturu. Politici se prostě neumějí chovat. Protivníkům nadávají, lžou sobě i nám, hrabou si do svých kapes. Když na ně náhodou dojde, vymlouvají se stylem: já nic, já muzikant, a soudy jim na to většinou skočí. Nedivím se lidem, že je to znechucuje.
Ale na druhou stranu, nejdeme-li k volbám, nahráváme jiným. Nebereme zodpovědnost do svých rukou ani do té míry, která je námi ovlivnitelná. Zvolíme-li špatně, můžeme mít vztek sami na sebe a příště volit jinak. Ale nevolíme -li, na koho nadávat? Jen a pouze na sebe, že jsme k volbám nešli.
Nesmírně mě překvapilo, že komunisté sice ztrácejí, ale stále zaujímají "pozice na bedně". Jejich voliči už musí mít přes osmdesát, a přesto zřejmě poctivě nakráčí k urnám, jak byli celý život zvyklí. Zato jejich vnoučata to "mají na háku". Škoda, vždyť oni z demokracie profitují nejvíce.
Co mi ale připadá více než podivné, jak málo stačí, aby se člověk stal senátorem. Když chceme v bytovém družstvu zvolit nového člena představenstva, musí se schůze zúčastnit NADPOLOVIČNÍ VĚTŠINA členů. K volbám do senátu - což je instituce, která projednává návrhy zákonů, postoupené jí Poslaneckou sněmovnou, spolurozhoduje o ústavních zákonech, v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny přijímá zákonná opatření - a to jsou jen některá práva nerozpustitelné horní sněmovny, klidně můžete nepřijít. Ke zvolení do senátu totiž letos stačilo, aby k urnám přišlo 15 procent voličů, tj. něco přes 400 000 z 2.8 miliónů. V našem domě to musí být 30 z 59. Není to trochu nepoměr? Jak silný je potom senátorský mandát? Není to trapné být zvolen desetinou voličů? Koho pak takový senátor vlastně zastupuje? Neumím si odpovědět, ale moje pochybnosti jsou čím dál větší...
